Čísla ukazují jasnou věc: Olomouc po třech letech opět bojuje o záchranu. S průměrným ziskem jednoho bodu na zápas přezimuje na čtrnáctém místě. Kdyby na takové příčce skončila Sigma i po premiérové nadstavbě (ve skupině o záchranu), čekala by ji baráž s třetím týmem druhé ligy.
Pro úplnost a pochopení, do jakého bahna Hanáci zabředli, ještě jedno porovnání s nedávnou minulostí. Během podzimu 2015 nasbírali Olomoučtí o jeden bod méně, o dva roky dříve o jeden více. Tedy téměř totožná situace, ale hlavně – v obou případech pak zažil Andrův stadion sestup.
Za velmi nebezpečné přitom považuju, že si černý scénář v Sigmě málokdo připouští.
Snad jen sportovní manažer Ladislav Minář dokáže aktuální stav zhodnotit naprosto reálně. Úspěchu v minulé sezoně si vážil, zároveň věděl, že se tým dotknul svého stropu. A že je možné, že tento ročník už vzhledem k olomouckým podmínkám zdaleka nebude takovou superjízdou. Opět se obával jojo efektu (dvojitý sestup-postup).
I proto klub v létě odmítl až na Uroše Radakoviče, čemuž se vzhledem k aktivaci výstupní klauzule nedalo čelit, prodat své opory, po kterých byla logicky poptávka. Věřilo se, že zafunguje přímá úměra: silný kádr rovná se dostatečný počet bodů.
To se však nestalo, a tak Hanáci nemají ani peníze za případný prodej hráčů, ani body. Nastala nejhorší možná varianta, do které by se Sigma, která dlouhodobě žije ze zhodnocování svých odchovanců, dostat neměla. Tím spíš, když obrací každou korunu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
