Jestli byl Koubek opravdu spokojený, vyslal českému fotbalu nejhorší možnou zprávu
KOMENTÁŘ MICHALA KVASNICI | Český fanoušek se celkově nějakých sedmdesát minut nudil, musel skousnout remízu. Stává se. Že ale po remíze 1:1 s JAR na mistrovství světa následně od trenéra Miroslava Koubka slyšel pozitivní hodnocení výkonu, se kterým byl reprezentační kouč spokojený, se přijímá ještě mnohem hůř. Navíc prý nejde o rétorickou a psychologickou hru ve stylu Josého Mourinha, ale opravdu o upřímný názor zkušeného šéfa lavičky. Tuzemský fotbal tedy dostal nejhorší možnou zprávu: ke štěstí nám stačí velmi málo. Program MS ve fotbale 2026 >>>
Tiskové konference a pozápasové „flash“ rozhovory probíhají z pohledu trenérů bez analýz, často jsou to pocitovky, dojmologie. Stihnete maximálně zkontrolovat základní statistiky utkání, podívat se či aspoň zeptat členů realizačního týmu na sporné momenty a jdete duel hodnotit před média. Není jednoduchou disciplínou sumírovat jen pár minut po konci své myšlenky a solidně je interpretovat veřejnosti. Po nepovedeném zápase už vůbec ne.
Jak však zaznělo v Atlantě od Miroslava Koubka, konfrontace s JAR nepovedená nebyla, proto chce v tomto herním trendu pokračovat. Horší zprávu od státního kouče nemohlo po druhém mdlém představení na mistrovství světa Česko dostat. Působilo to jak aprílový žert, ale byl to fakt.
Z reprezentačního tábora jdou navíc informace, že Koubek tuto rétoriku nezvolil záměrně, aby třeba uchránil mužstvo před kritikou, ale protože byl opravdu spokojený s tím, jak se hráči prezentovali.
Je to jednoduché, byť smutné: dodržovali totiž jím nastavenou taktiku. Plnili pokyny a inkasovali branku „jen“ z nešťastné penalty, jak řekl. Nic nevyčítal, chválil, cenil si přístupu. Evidentně to byl fotbal jeho gusta.
Takový, kterým v Plzni dokázal na evropské scéně eliminovat sílu velkoklubů, ale i takový, který v české lize občas narážel ve chvíli, kdy měla naopak plnit roli favorita Viktoria. Zejména doma.
Článek pokračuje pod infografikou.
Pasivní způsob hry s apelem na maximální bezpečnost akceptujete tehdy, když přináší výsledky. Je to jediný plus takového nastavení, viz březnová baráž a penaltové rozstřely. Postup vše zakryl.
Jakmile však ani nebodujete, riskujete, že se zaslouženě stanete terčem kritiky, v případě mundialu dokonce ostudného celosvětového pranýřování.
Omlazená Kanada před čtyřmi lety v Kataru v základní skupině třikrát prohrála, přesto jí planeta tleskala. Za výkony, za perspektivní nominaci, za život. Národ byl hrdý, teď sklízí ovoce. To samé USA. Není to jen o objektivních problémech, a sice že Čechům oproti konkurenci chybějí technické dovednosti a dynamický pohyb. To veřejnost dokáže pochopit, (ne)správná výchova je dlouhodobě omílaným, až filosofickým tématem.
Je to o sebevědomí. Buď chceme vyhrát, nebo chceme neprohrát. Koubek preferuje variantu B a čeká na zázrak. Za nýmandy jsou pak pro některé bohužel hráči, ačkoli by se možná chtěli zeměkouli ukázat na tak monstrózní akci jinak. Přinejhorším by to dopadlo stejně.
Každopádně si nejsem jistý, zda má tento styl v tuzemsku šanci přilákat k tak nádhernému sportu kluky a holky, jako se to v roce 2022 povedlo například právě Kanadě.
Spíš si dovedu v české domácnosti u televizní obrazovky představit tuhle konverzaci:
„Tati, proč hráči jen stojí vzadu, a když náhodou balon získají, kopnou ho nazdařbůh dopředu nebo se s ním otáčejí dozadu a nemíří ve sprintu k soupeřově bráně?“
„Protože trenér je s tím spokojený.“
A co Pavel Nedvěd? Ten taky?
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 3 | 6:0 | 9 |
| 2 |  | 3 | 2:3 | 4 |
| 3 |  | 3 | 2:3 | 3 |
| 4 |  | 3 | 2:6 | 1 |
