Rulík sází na sentiment zlaté Prahy, Klapkova ojedinělost však může chybět
KOMENTÁŘ MIROSLAVA HORÁKA | A je to venku. Už i oficiálně. Radim Rulík oznámil své vyvolené pro Milán. Vsadil na zkušenost, nepustil se do neověřených kombinací a už vůbec ne do risků, které by se ve finále mohly vyplatit. Anebo nemusely, samozřejmě. Kouč se nedívá dopředu, nýbrž dozadu, stále v něm rezonují mimořádné a zlatem ověnčené prožitky s hráči z Prahy. Vnímá předloni vybudovanou vzájemnou chemii a věří, že ji totožné jádro mezi sebou znovu oživí pod pěti kruhy.
Na svou volbu má právo, je to jeho odpovědnost. Fanoušci národního sportu zase mají právo o jménech diskutovat. Upřímně, šéf české střídačky se ocitá v mnohem jednodušší pozici než mnozí jeho zahraniční kolegové, kteří pitvají hráče do nejmenších detailů, protože musí. Po NHL mají rozeseto mraky vynikajících plejerů a nesmí se splést, jinak dostanou za uši. Zatímco českou soupisku může vybírat – v nadsázce – paní Bartáčková a nejspíš se moc nesplete.
Co je tedy největší nominační téma? Tomáš Kundrátek to není, byť vás tohle jméno bouchne nejvíc do očí. Ano, v zákulisí se o jeho možné volbě diskutovalo, v kuloárech šlo slyšet, že se účast třineckého beka silně zvažuje. Z druhé strany bylo k mání vrtění hlavou. Ne, nebyl na jediné ze dvou reprezentačních akcí a před Hrami přece potřebujete hráče otestovat, nebrat jej na blind. Minimálně pro svůj vnitřní pocit. Zvlášť když Kundrátek v Třinci neprožívá zrovna sezonu snů, nevstřelil jediný gól, svítí u něj nemalé minusy. Brát v potaz čistě aktuální herní formu, našli byste řadu jiných s výraznějšími příspěvky pro tým. Jiná věc je, že nejspíš obsadí pozici osmého beka, jenž bude připravený naskočit. Roli mohly sehrát i trenérské konzultace s lídry týmu, jako je David Pastrňák, jemuž zrovna Kundrátek nahrával na zlatý gól.
A tak mnohem víc, než pozice hráče připraveného zaskočit, je na rozbor absence hráčů, jako je Filip Chytil či Adam Klapka. Jde o to, že až do 26. ledna si můžete se soupiskou hrát. V tomto případě se nabízí logické řešení. Dát jednoho z nejlepších českých centrů na olympijský seznam a v případě, že se po dlouhé absenci nestihne vrátit do formy, nahradíte jej jednoduše jiným borcem.
Z Vancouveru jdou čerstvé zprávy, že do dvou týdnů bude Chytil připravený hrát. Mohl by dříve, ale u Canucks nespěchají. Oporu chtějí vypustit do ringu, až bude ready na 1000 procent. Teď si vezměte, že chytne slinu a bude hrát hned bezvadně. Ano, můžete jej donominovat, jenže s tím souvisí telefonát s hořkou konverzací s některým ze slavnostně vybraných. Ve stylu, že se omlouváte, ale místo tebe pojede někdo jiný. Což se v žádném případě nestane.
Takže na jedné straně Filipu Chytilovi přejete, aby se brzy dostal do ráže, z té druhé vám nebude úplně příjemně po těle, pokud za to fakt vezme a začne hrát výborně.
Klapka není jen rváč
Adam Klapka? Trenérova odpověď zněla jasně: V Calgary nehraje ani přesilovku, ani oslabení. Kdyby jedno z toho ano, vejde se. OK, trenér má se svými hráči jasné plány. Nicméně důvěrní znalci Klapkových dovedností (není jich zas tak málo) si při pohledu na dění na milánském ledě nesčetněkrát vzpomenou a sami pro sebe si povědí: Tady by Klapka bodnul, tady by se hodil.
Nálepka hromburáce a rváče je mimo, tenhle chlapík má v sobě i ojedinělý charakter, tříbený skokem z nuly první české ligy do sfér NHL. Umí být ostrý, vzbudit v soupeři obavy, dokáže si zjednat pořádek, pocuchat si vlasy ve prospěch týmu, zvládne elegantně zakončit akci, projet hřištěm, postavit se před bránu, aby gólman nic neviděl. Žádný jiný zdejší hráč nemá k dispozici tolik karet v balíčku, tolik možností hokejového sebevyjádření. O to víc na úzkém ledě s obřím dosahem rukou a s holí, připomínající skokanskou tyč.
Není to nominační omyl, škoda to však je.
