Pasta není vinen, obrat však začíná u něj. Pomohl by upřímný mítink s Rulíkem?
KOMENTÁŘ MIROSLAVA HORÁKA | Je to poloha divácká, fanouškovská, ovšem zdaleka nejen naše typická gaučovská s pivem v ruce. Mezi nemile překvapené zařaďte i bývalé reprezentanty a rovnou i někdejší hráče NHL. A ti se diví, proč národní tým na olympijském turnaji vystupuje tak matně, dietně, nezáživně. Nevyzařuje z něj kdovíjaká pozitivní energie, hlad po kořisti, nefalšovaná touha po rozcupování ostatních. Spíš si u některých všimnete náznaků rezignovanosti. Něco je špatně. Co přesně a jak to změnit? Pavouk play off v hokeji na ZOH 2026 >>>
Pořád je ještě čas obrátit kormidlem a nastartovat motory. Ať to nezní jako výmluva, ale mnozí hráči mohou být stále konsternovaní, jak s nimi vyběhla Kanada. Neměli by být, jistěže ne, jenže realita bývá často jiná. Přijedete na olympiádu uspět a při první příležitosti pocítíte, že jste proti zámořskému kolosu fakt maličcí. Zvlášť pro některé evropské hráče muselo jít o drsný náraz. Ale paf z neschopnosti reagovat byli i ti z NHL.
Dobrá, gigant. Následovat měla vzpruha s outsiderem, vyladění vlastní hry, místo toho znovu přehazujete formace, abyste odvrátili porážku a nakonec uklohnili povinné tři body proti týmu, jenž se nevejde ani do zoufale přefouknutého šestnáctičlenného pole na MS.
Švýcaři pak přijdou o dva z pěti nejschopnějších útočníků, což je rána na solar. Začne klíčový duel o vyhnutí se Kanadě ve čtvrtfinále play off a Češi nediktují, za pochodu zkoušejí srovnat tempo. Nebýt perfektních zákroků Lukáše Dostála, na úsvitu hry vzniklo šeredné manko a kdo ví, zda by nebylo po zápase po první třetině. Hokejové Česko se diví a pomalu jej opouští víra, že trenérský štáb společnými silami s kabinou dokáže obrátit děj.
