Takhle to má vypadat a fungovat, jakoby vzkázal tým UFC svou první akcí v pražské O2 areně českým MMA organizacím. Pověst o legendární lize, která funguje jako perfektně namazaný stroj, byla naplněna ve všech směrech a do detailů. A to i v pro diváky sporném momentu rozhodnutí o výsledku zápasu Lucie Pudilové.
Jako mraveniště, v němž má každý přesně danou úlohu a striktně se drží plánu. UFC při své pražské premiéře předvedlo mimo zápasů prvotřídní kvality a špičkové show i maximální organizační preciznost. Americký gigant zkrátka za víc jak pětadvacet let fungování vyladil pořádání turnajů téměř k dokonalosti.
Nejenom že měli diváci zajištěný perfektní výhled, protože v hale bylo celkem osm obřích obrazovek. Čtyři na klasické kostce nad oktagonem, plus další čtyři v rozích areny. Vidět na dění v kolbišti tak musel v jakémkoli okamžiku skutečně každý člověk v O2 areně.
Kvalita akcí pořádaných UFC spočívá překvapivě také v přiměřenosti. Nic není přehnané, ale vlastně tak akorát. I hudba, jež provázela celou akci, měla svou logiku. Ve chvílích, kdy skončil zápas, DJ situaci nenarušil muzikou, ale nechal vyniknout emotivní okamžik tichem.
Naopak při pauzách mezi duely se do hudby opřel, aby publikum udržel ve varu. Podobně se pracovalo celou dobu i se světly.
Hlasitost akce navíc pozvolna a nenápadně gradovala. Vše umocňoval i výkon legendárního konferenciéra Bruce Buffera, který každým zápasem stupňoval své lety vycizelované představení. Při uvádění finálového zápasu se zdálo, že exploduje.
Diváci si tak mohli provedení show turnaje jenom užívat. Vše mělo spád a mimořádnou energii. Narušily to snad jen dva sporné momenty. Poprvé dalo publikum najevo svou nespokojenost, když byl vteřinu před koncem ukončen zápas Dwighta Granta s Carlem Pedersolim.
Míra nespokojenosti se ale nedá srovnávat s tím, jaká atmosféra ovládla O2 arenu po bodové prohře české hrdinky Lucky Pudilové. UFC se ale nenechalo zaskočit a pokračovalo se bez většího zdržení v programu. Buffer ohlásil do hlasitého bučení po strop zaplněné haly jméno vítězky a turnaj pokračoval dál. Americká liga tím dala jasně najevo zdravou sebejistotu: „My jsme UFC a víme, co děláme.“
Jeden ze zástupců O2 areny mi později sdělil, že měl obavy, jak situace dopadne, jestli nezačnou nespokojení fanoušci rvát z tribun sedačky. Vše se ale vyřešilo vlastně v poklidu.
UFC opravdu ví, co dělá. O klidný průběh galavečera se staralo v celku okolo třinácti set lidí. Některé funkce v tomto širokém týmu jsou přitom velmi specifické. Každý zápasník má například přiděleného svého „svačináře“. Ano, nikdo nemůže jíst nebo pít cokoliv, co by si donesl takzvaně z domova, aby náhodou nedošlo k tomu, že by tím chtěl do těla dostat nepovolené látky.
Každý, kdo pracuje pro proslulou ligu, má zkrátka jasně danou roli a té se musí držet.
Na UFC FIGHT NIGHT v Praze měli čest spolupracovat i tři čeští rozhodčí z MMAA (Česká asociace smíšených bojových umění). Měli přesně určeno, že jeden bude časoměřičem, další bodovým rozhodčím a třetí bude rozhodčím v kleci. Dbá se i na to, aby náhodou nedošlo k jakémukoliv střetu zájmů. Proto na sobě nikdo ze sudích nesmí mít ani logo UFC, ale pouze své asociace.
Z pohledu novináře musím říci, že i v přístupu k médiím předvedla největší MMA organizace špičkovou úroveň. A nemluvím jen o dobrém pohoštění. Jasně popsaná místa u stolků v bezprostřední blízkosti oktagonu. Připojení k internetu i elektřině, čipové karty, které u kontrolních panelů rozsvěcely zelený terč na důkaz, že máte umožněný přístup do daného sektoru. Perfektně zvládnutá tiskovka...
UFC zkrátka předvedlo, jak má vypadat profesionálně provedený turnaj. Ano, jedná se o mnohonásobně bohatší organizaci, než jsou ty tuzemské. Ale k tomu, že je americká stáj gladiátorů sedmou nejbohatší sportovní značkou světa, se dopracovala z veliké míry právě profesionalitou a smyslem pro detail.
MMA bijec Buchinger: UFC není o moc lepší než my
Video se připravuje ...
Související články
