Schick, výjimečný hráč i geniální náfuka. Ale ať se zamyslí také ti druzí
BLOG ONDŘEJE ŠKVORA | Na české poměry, ty současné tuplovaně, je Patrik Schick silně výjimečný hráč. Navíc k tomu dostal do povahy větší než malou dávku sebevědomí. Jeho hladinu si hýčká a utvrzuje v Leverkusenu, kde mu spoluhráči opakovaně připravují šance, ze kterých sází góly. Hodně gólů, navíc dost často fakt hezkých. Pavouk play off MS 2026 >>>
Takže v kombinaci obou faktorů se dá rozumět tomu, že když přijede – přijel – reprezentovat český fotbal, očekává pozornost odpovídající svému postavení. A když ji nedostane, nebojí se to dát najevo. V manažerské angličtině na to mají termín „diamond jerk“. V Schickově případě by asi nejvíc seděl překlad „geniální náfuka“.
No a pak se platí zlatem takoví manažeři, kteří dokáží s podobnými typy lidí vyjít, usměrnit je, vybrousit ten diamant a potlačit toho náfuku. Potom slaví úspěchy, všichni.
Jenže v našem konkrétním případu to naráží na – zdá se – téměř neřešitelný problém. Český reprezentační fotbal už roky neumí najít způsob, jak svůj diamant vůbec začít brousit. On se na místo, kde nejvíc září, za zápas podívá jenom málokdy.
Takže: se Schickem je těžké pořízení, ale český fotbal by měl i na základě jeho rezignace tím spíš přemýšlet, jak se změnit. Jinak třeba budou naštvaně odcházet i jiní.
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 3 | 6:0 | 9 |
| 2 |  | 3 | 2:3 | 4 |
| 3 |  | 3 | 2:3 | 3 |
| 4 |  | 3 | 2:6 | 1 |
