Koubek se dá pochopit, vyhodil si však silné karty. Za Černým do Turecka šlo zaletět
KOMENTÁŘ RADKA ŠPRYŇARA | Co je hlavní zprávou nominace fotbalové reprezentace? Miroslav Koubek má plán. Což zní minimálně povzbudivě. Do týmu vzal všechny opory. Jak bývá jeho zvykem, naloží na ně enormní zátěž. V barážových partiích z nich vycucá maximum. Klidně bude střídat až ve chvíli, kdy na bojišti polezou po čtyřech a budou u toho plivat krev. Zbytek mužstva dotvořil hráči s plzeňskou přítomností či minulostí. Věří těm, které detailně zná. Proto jsou ve výběru třeba Bucha, Ladra i Višinský.
Vsadil na charakter, na bezproblémovost. Moc dobře ví, že Kliment beze všeho přijme roli čtvrtého útočníka, co se do hry dostane jen v případě shody náhod, nebo na pár jednotek minut. To samé platí i pro výše zmíněnou trojici. Pro tyto hráče je nominace na kvalifikační partie o postup do Ameriky velkou životní věcí. Vždyť v součtu mají v národním mužstvu odkrouceno jen deset zápasů. Višinský s Buchou ani jeden. Všichni bez remcání přijmou jakékoliv zadání. S vděkem se budou na zápasy dívat z lavičky. To není útok na jejich nesporné kvality. Nicméně realita současné reprezentace taková je.
Koubek si jednoduše nechtěl komplikovat život ničím rušivým.
