Češi narazili na své limity. Tým má zoufale málo zbraní a neumí hrát vyloženě jinak
KOMENTÁŘ RADKA ŠPRYŇARA PŘÍMO Z GUADALAJARY | Fotbalová reprezentace zapsala porážku hned na úvod světového šampionátu. S Jižní Koreou předvedla typický výkon z posledních let. Do svého repertoáru nezařadila moderní prvky hýbající fotbalovým světem. Šedivý uspávající projev nedonutil experty Koubkovu partu narychlo zařadit do zástupu černých koňů turnaje. Argumenty jaksi nejsou po ruce... Program MS ve fotbale 2026 ZDE >>>
Národní tým má své zbraně, v pátek nad ránem je i použil, ale v konkurenci se světem jich vlastní zoufale málo. Tak to je. Nemá cenu lhát si do vlastní kapsy. Nečekejme, že v dalším průběhu šampionátu to bude jinak. Jistě, můžeme porazit v Atlantě dalšího soupeře, nakonec můžeme proklouznout ze skupiny. Herní přednes se ale v principu nezmění. Mužstvo nemá dovednosti, aby hrálo vyloženě jinak.
V přechodové fázi, kde se odlišují ti lepší od průměrných, a horších, byl největší rozdíl mezi Jižní Koreu a Českem. Vědomé akce, geometricky dokonalé posuny míče vpřed, vše realizované ve sprintu, v součinnosti s ostatními, podpořené vysokou technickou, obratností a rychlostní kvalitou klíčových ofenzivních hráčů, a nejen jich.
I proto měl Son Hung-min šest nebezpečných střel za šedesát minut, navzdory tomu, že se Česko na korejskou legendu detailně připravovalo. Taktický plán nelze zpochybnit, byť měl svoje vady na kráse, ale někdy to tak je, že narazíte na vlastní limity. A tak se v Guadalajaře stalo. Pokud by národní tým odcházel ze hřiště s bodem, musel by zase děkovat štěstí, jako tomu bylo v březnové baráži.
Zpátky na hřiště. Jakmile se do přechodové fáze pustili Češi,
