Zápas s Řeckem jsem si užil. I díky tomu, že jsme se dostali do brzkého vedení – to je vždycky super. Soupeř byl dole, my jsme byli nahoře až do té doby, než dali kontaktní gól. Jen mi vadilo to pískání.
Každý má na trenéra a na hráče jiný názor a nemyslím si, že je vhodné takhle na stadionu před zápasem to dávat najevo. Nikde jinde jsem to neviděl a vypadá to zvláštně.
Povedlo se mi nahrát na naši druhou trefu Vencovi Pilařovi – ve chvíli, když se odrazil míč k Tomáši Rosickému, věděl jsem, že se otočí na mou stranu a že to přihraje. Nejdřív jsem to chtěl dát z první, ale nikdo ve vápně nebyl. Tak jsem si musel míč ještě posunout a pak, u lajny, už nezbylo nic jiného než dát to před bránu.
Gól jsem mohl dát i já, ale zblokovali mi to a Barymu pak proskočil míč mezi nohama. Pro něj to bylo složité, těžko mohl očekávat, že něco takového nastane. Já jsem byl rozběhnutý, ti dva obránci mě těžko mohli chytit. Možná, když šel jeden z nich do skluzu, jsem si měl míč ještě posunout. Třeba bych se mu vyhnul, nebo by byla penalta.
Poslední dobou se do takových věcí pouštím docela rád. Řekl bych, že jsem získal sebevědomí, navíc jsem se nějak naučil, že se nesmím bát hrát. Chybu udělá každý, nic nezkazí jen ten, kdo se o nic nepokusí. Jenže to je potom o ničem.
Dřív jsem na sebe byl hrozně přísný, ale před časem jsem si to srovnal v hlavě. Nikdo není bezchybný, a když se mi daří, snažím se užívat si to. Nechci mít svázané nohy tím, že nesmím nic pokazit. Víc teď chodím do rizika, ale když to je na útočné polovině, snad to až tak nevadí.
Po zápase jsem zase nemohl usnout, ale teď to bylo příjemnější než po Rusku. Seděl jsem u Twitteru a četl jsem si všechny gratulace. Bohužel už jich bylo tolik, že jsem nestihl na všechny odpovědět. To bych se asi zbláznil, bylo jich snad kolem stovky. Jen čtení mi zabralo tři čtvrtě hodiny.
Je to moc pěkný pocit, gratulace vždycky potěší. Kdybychom ten druhý zápas prohráli, Twitter bych asi ani neotevřel.
Zatím mě to baví. Reakce jsou z drtivé většiny pozitivní, je to v pohodě. A kdyby se něco nezadařilo? I ty největší sportovní hvězdy jako LeBron James to mají těžké.
Jemu taky musela spousta lidí napsat, když přestoupil z Clevelandu do Miami. Museli ho nesnášet, a on pořád tweetuje dál.
Když to ustál on, proč bych to jednou neměl ustát já?
Témata:
fotbal, Česko, blog, Řecko, euro 2012, sport, Theo Gebre Selassie, tweet, Sport na Heureka.cz
Související články
