Martin Hašek
14. srpna 2022 • 07:20

Zlatá drsňačka po pádu: Brečela jsem a nemohla šlapat. Freestyle je životní styl

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z MNICHOVA | Pro Čechy nastal čas objevit další šancovní sport. Cyklistka Iveta Miculyčová veze z nejmodernější olympijské disciplíny freestyle BMX zlato z mistrovství Evropy v Mnichově. Přesto, že šla v kvalifikaci bolavě přes řídítka. „Obrečela jsem to, ale chtěla jsem jet,“ vzpomíná. Přímo na kopci Olympiaberg mluvila o tom, co dokáže, a co musí překonávat. Je jí teprve šestnáct.



Je to náctiletá dívka se zrzavým přelivem a kroužkem v nose. V Ivetě Miculyčové je ale mnohem víc než v běžné teenagerce. Umí něco, co jen tak někdo ne, v akrobatických parcích létá na BMX kole. A k senzačnímu titulu evropské šampionky v Mnichově se dostala přes traumatický pád.

„Já nechala zadní kolo na copingu, potom jsem spadla a vyrazila si dech. Nemohla jsem se dlouho nadechnout, ale snažila jsem se zachovat klid a počkat, až přijdou zdravotníci. Ti mě pak odnesli k nim do stanu. Tam mě ošetřili, abych mohla jet další jízdu,“ líčila Miculyčová mrazivý zážitek ze čtvrteční kvalifikace své disciplíny freestyle BMX.

„Hodně jsem to obrečela, protože mi nedoporučovali další jízdu. Ale chtěla jsem jet! Měli necelých deset minut, aby mě dali do kupy, abych se mohla postavit a zajet na další jízdu,“ vysvětlovala.

„Bylo to hodně emotivní. Nebyl čas na delší kontrolu.“

Tahle disciplína, to je pořádná jízda. Závodníci mají svou arénu v parku o velikosti třicet krát třicet metrů, v němž jsou poskládané dřevěné překážky tak, aby bikerům umožňovaly létat vzduchem a projevit v něm svou osobnost. Hodnotí se kvalita triků, jejich provedení, plynulost jízdy, čistota dopadů či výška skoků. Na každou jízdu je minuta.

Iveta Miculyčová na ME v MnichověFoto ČTK / AP / Georgios Kefalas

Miculyčová byla ve čtvrtek hodně otřesená. Než mohla v druhé jízdě kvalifikace bojovat o finále, musela se především postavit na start.

„Nejvíc bolelo stehno. To jsem dostala pořádnou ránu od řidítka. To bylo na tejpování, stáhli mi to, dali mi led, to bylo nejhorší. Byla jsem hodně rozbolavělá, musela jsem si dát nějaký prášek, aby bolest trochu utichla a mohla jsem jet dál,“ líčila Miculyčová.

Chtělo to pořádnou odvahu. Reprezentační trenér Erik Figar ale zpětně ujišťuje, že jeho závodnice nebyla v ohrožení.

„Vždycky proběhne rychlá prohlídka, byla v pořádku, riziko nebylo, to bylo podchycené,“ uvedl Figar.

Možná to nebylo riskantní. Ovšem bolestivé ano. Potlučené tělo si tvrdý pád samozřejmě pamatovalo i druhý den ráno. V den finále mistrovství Evropy.

„To bylo ještě horší. Začala jsem trénovat, blbě jsem vylítla, zachránila jsem se tou nohou, dodupla jsem a zatla ten sval, takže už jsem nemohla ani šlapat. Znova mě brali do stánku, museli mě to znovu rozmasírovat, ledovat, bylo to velice náročné,“ líčila Miculyčová.

Sama si tuhle drsňárnu vybrala. Přitom nemusela. Pochází z fotbalové rodiny, s fotbalem taky začínala a dostala se dokonce do reprezentace starších žákyň. Týmová hra jí ale nestačila. Potřebovala něco, kde by se mohla ukázat sama za sebe. A pak si poprvé zkusila jet na BMX kole přes překážky.

„Bylo to na otevírání skate parku u nás v Kostelci nad Orlicí, kde jsem viděla Tomáše Berana, jak jezdí. Ten mě oslovil, že jsem hned řekla, že chci jezdit na kole. Táta mi koupil kolo a začala jsem jezdit,“ vzpomíná Miculyčová.

Její vzor Tomáš Beran se v sobotu Mnichově před nadšeným publikem na Olympiabergu blýsknul čtvrtým místem. Jsou to teprve tři roky, co Miculyčovou vtáhnul do hry. A je to pro ni pořádná jízda.

„Mám asi dost životní styl jako freestyle. Do všeho jdu po hlavě, občas nad tím nepřemýšlím, snažím se užívat si. Mám rada motokros, snowboard, freestylový skútr. I bungee jumping bych mohla, ale ještě jsem ho nezkoušela,“ usmívá se Miculyčová, její sport jí ale dodává vzrušení dost. „Je tam hodně adrenalinu, je to takové, že to neumí každý. Salto na kole nezvládne každý, si myslím. Baví mě to.“

Je to parádní zábava, do chvíle, než přijde zranění.

„Mám jich dost,“ připouští Miculyčová. „Hodně mám vyražený dechy. Měla jsem asi už třikrát výron, jednou silný, ten jsem léčila skoro rok. Musela jsem oběhat všechny doktory, rehabilitace, měla jsem sádru. Mám za sebou operaci s kolenem, měla jsem naštípnutý meniskus. Úrazy má ale každý sport. Beru to, že to k tomu patří.“

V jejím zlatém závodě to byly favoritky v čele s britskou olympijskou šampionkou Charlotte Worthingtonovou, kdo se dostaly do problémů. Miculyčová naopak předvedla dvě téměř dokonalé jízdy. A pak už jen sledovala, jak se k ní blíží zlato.

„Já byla v tu chvíli dost překvapená a nevnímala jsem nic. Jen jsem koukala na ty body a říkala si: Tohle se neděje, to se mi jenom zdá… Bylo to úplné překvapení. A když se nakonec i Chas nepovedla poslední jízda, což mě mrzelo, ale to se stává, tak jsem měla neskutečnou radost.“

Byl to závod, v němž ukázala, že není jen tak obyčejná šestnáctiletá holka.

Iveta Miculyčová na ME v MnichověFoto ČTK / AP / Matthias Schrader

„Je klasický teenager, ale je rozumná. Když si není jistá, přijde si pro radu,“ říká Figar. „Má svou hlavu, ale je schopna si vyslechnout druhý názor a pak se podle něj zařídit. Potřebuje se naučit pracovat se stresem. Určitě je velký talent, ale je to nový olympijský sport. Každý závod se objevují nové holky, hrozně to roste.“

Sama Miculyčová dobře ví, že tohle byl start do její kariéry. V hlavě má už ten nejvyšší cíl. Za dva roky chce být na olympiádě v Paříži. Mnichovská senzace jí k tomu může pomoct.

„Beru to jako přípravu na olympiádu, abych pracovala se svou psychikou. Po pádu byl na mě tlak, měla jsem málo bodů, musela jsem druhou jízdu jet co nejlíp. Tohle byl můj první největší závod. Musím nabírat zkušenosti, poznávat lidi, najíždět parky,“ plánuje s vědomím, co jí výhra může přinést, a co na ni může naložit. „Tato výhra mi hodně pomůže ke sponzorům, abych si mohla dovolit větší prostor na trénování.“

Může být velkou českou nadějí pro olympiádu, s čímž přijde pozornost veřejnosti a médií. Co ona na tu vyhlídku?

„Nebojím se, těším se, ale mám obavu, že by to nemuselo vyjít. Kdybych se tam nedostala, tak by mě to mrzelo…“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud