České atletky prozradily: Rituál s mobilem a nejvíc výstřední oblečení

Seznámily se před pěti lety díky atletice. Od té doby jsou z nich nerozlučné kamarádky. „A to i přesto, že když jsme se měly poprvé sejít mimo stadion, Nikča přišla o hodinu později,“ směje se Nikoleta Jíchová, která kamarádku Nikolu Bendovou vyzpovídala v živém přenosu na Instagramu.

Nikoleta Jíchová: „Tobě je jednadvacet a závodíš zhruba od patnácti. Jak ses za tu dobu změnila po psychické stránce? Říkala sis v patnácti před závody jiné věci než teď?“
Nikola Bendová: „Díky mým rodičům, kteří mě vedli k tomu, abych byla mentálně připravená i v nízkém věku, jsem už v patnácti s hlavou docela uměla pracovat. Za tu dobu se mi ale v mém sportovním životě stala spousta věcí, které mě posunuly dál. Myslím tedy, že po mentální stránce k tomu přistupuji hodně podobě jako dřív. Změnil se ale můj přístup k tréninku, priority i cíle.“
Jíchová: „Jaké osobě vděčíš nejvíc za svůj progres?“
Bendová: „Bylo to určitě více lidí. Byli to mí rodiče, ale byla jsem to určitě i já sama. Aktuálně mi hodně pomáhá i můj mentální kouč Marian Jelínek, který mi v mnohém otevřel oči.“

Jíchová: „Dál by mě zajímalo, co tě nejvíc překvapilo na tvé první vrcholové akci. Já jsem například na svém prvním mistrovství světa ve Finsku koukala jako blázen. Tam bylo všechno úplně jinak. Nejvíc mě překvapilo to, že jsem na start měla snad jen pět minut a nestihla jsem vůbec nic. Naopak tady v Česku máme před startem spoustu času. Když na to člověk není připravený, může to docela ovlivnit jeho výkon. Co nejvíc šokovalo tebe?“
Bendová: „Mě nejvíc dostalo to jiné psychické napětí. Moje první mistrovství světa bylo v Cali. Pamatuju si, že když jsem jela na svůj rozběh, měla jsem knedlík v krku a nemohla jsem mluvit. Trenér si ze mě do teď dělá srandu, že čekal, až se rozbrečím a vůbec nepočítal s tím, že předvedu takový výkon, jaký jsem předvedla. Je zajímavé, že pro mě je takové psychické vypětí vlastně to nejlepší, protože pak podám super výkon. Naopak byly závody, kde jsem byla psychicky úplně v klidu a ten výkon nebyl tak dobrý.“

Atletky Nikoleta Jíchová a Nikola Bendová pro deník Sport a web iSport.cz poprvé absolvovaly společně profesionální focení

• 
• 
• 
• 
• 32 zobrazit galerii

Jíchová: „Máš před závody třeba i nějaké rituály?“
Bendová: „Myslím, že o tom by se mluvit nemělo. Možná by to druzí ani nepochopili a zdálo by se jim to divné. Ale určitě můžu říct, že jeden z mých rituálů je to, že si nabiju telefon, abych mohla poslouchat písničky. Mám totiž mobil nonstop vybitý.“
Jíchová: (smích) „No to můžu potvrdit. Nikča má ze 70 procent vždycky vybitý telefon.“
Bendová: (smích) „Tak abychom se vrátily k těm rituálům. V momentě, kdy už jdeme do bloků, mám před sebou už jen černý tunel a nevnímám nic napravo ani nalevo. To jde na mě i poznat, protože když se začnu extrémně soustředit, tvářím se pak úplně jinak.“
Jíchová: „A den předem se nějak připravuješ?“
Bendová: „To asi úplně ne, ale jeden z mých dalších rituálů je ovesná kaše s ovocem nebo palačinka s nutelou k snídani. Dobře se ráno najíst je pro nás hodně důležité, protože v den závodu kvůli nervům a nedostatku času skoro vůbec nejíme.“

Jíchová: „Na jaké soustředění často vzpomínáš? Kde se ti nejvíc líbilo?“
Bendová: „Luxusní soustředění bylo na Kanárech La Santa. Tehdy jsme bydlely na apartmánu ty, já, moje ségra a Míša Hrubá. Pamatuju si taky, že jsme ten rok byly surfovat a já se málem utopila. Spadla jsem a pod vodou mě bouchl surf do hlavy. Nevěděla jsem, kde jsem. Pak jsem se vynořila a vy jste byly snad sto metrů ode mě. Neumím moc plavat, takže to bylo docela nepříjemné.“
Jíchová: „Mně se na La Sante zase podařilo ztratit peněženku. Šla jsem do restaurace a odešla bez ní. Trenér tehdy vůbec nevěděl, že jsem večer někam vyrazila, takže bylo docela těžké mu vysvětlovat, že se mi tam dokonce podařilo ztratit peněženku. Měla jsem tam doklady, bez kterých bych dost možná ani neodletěla, takže jsem pak strávila 2 hodiny hledáním. Nakonec to ale dobře dopadlo. Odevzdaná osudu, že se už nikdy nenajde, jsem se šla zeptat ještě na recepci a někdo ji tam vrátil. Byly tam i všechny peníze a karty.“

Jíchová: „Ještě tu mám pro tebe dvě atletické otázky. Jaká vlastnost je podle tebe důležitá pro sportovce, který chce být úspěšný?“
Bendová: „Myslím, že je potřeba kombinace dvou - na první pohled možná neslučitelných vlastností. Člověk musí mít na háku, ale zároveň být dost motivovaný. Je dobré, aby i neúspěch dokázal přejít v klidu.“
Jíchová: „Takže by měl být člověk flegmatik?“
Bendová: „To úplně ne. Myslím, že flegmatici se dokážou spokojit i s věcmi, které mají. Pokud chcete být úspěšní ve sportu, takhle k tomu ale přistupovat nemůžete. Jak bys na tuhle otázku odpověděla ty?“
Jíchová: „Člověk nesmí být línej po fyzické stránce ani hlavou. Je důležité se věnovat tréninkům a být někdy i šest hodin na stadionu. O volném čase ale musíte myslet na fyzio, regeneraci nebo se třeba učit se jazyky, abyste v zahraničí všemu rozuměli.“
Bendová: „Jo, to máš pravdu. Sport není jen o tréninku.“

Jíchová: „A poslední atletická otázka. Kdy sis v životě řekla, že atletika je to, co v životě chceš opravdu dělat?“
Bendová: „U mě to bylo v patnácti. Tehdy jsem vyhrála na mistrovství republiky dospělých dvoustovku. To byla docela velká věc. Kvalifikovalo mě to i na mistrovství světa. Ten samý rok jsem zaběhla navíc i český rekord na stovku a dvoustovku. Tenkrát po republice jsem si řekla, jo to je ta cesta. To byl pro mě největší zlom.“
Jíchová: „U mě to bylo rozhodně později. V patnácti jsem do atletiky chodila spíš proto, že jsem tam měla kámošky.“
Bendová: „Je to hodně o úspěchu, jakmile se dostaví, chcete víc.“
Jíchová: „On je taky úspěch pro každého něco jiného. Pro někoho, že se za dva roky zlepší, někdo jiný zase potřebuje vyhrát mistrovství světa, aby se považoval za úspěšného.“
Bendová: Já obdivuju lidi, kteří makají, dávají do toho všechno, ten úspěch třeba nepřichází a oni stejně makají dál. Pro mně je zkrátka úspěch to, proč to dělám."
Jíchová: „To máme podobně.“

Jíchová: „Tak a teď dáme jednu neatletickou otázku. Představ si, že ti zvoní budík, zjistíš, že jsi zaspala a potřebuješ nutně rychle někam jít. Jakou věc z kosmetiky by sis dala na obličej? Můžeš jen jednu.“
Bendová: „Podle mě to víš moc dobře. (smích) Jednoznačně obočí! Já jsem přirozeně blond, proto mám opravdu světlounké obočí a musím si ho každé ráno malovat. Bez toho nedám ani ránu. A ty by sis dala co?“
Jíchová: „To je těžké. Já chodím buď kompletně namalovaná nebo naopak vůbec. Můj nejoblíbenější produkt je ale určitě rtěnka. Každopádně když se nenalíčíte a dáte si jen rtěnku, to radši můžete zůstat doma, to nevypadá moc dobře.“

Jíchová: „A poslední otázka. Kde bereš inspiraci, co se týče oblečení a make-upu?“
Bendová: „Hodně se inspiruju na Instagramu a Pinterestu. Tam jsou většinou nové trendy, co se nosí. Co se týče konkrétních lidí, hodně sleduju třeba Mariu Šarapovovou. Ta je nejen hezká, ale má i skvělý styl. Nemyslím si, že se oblékám jako ona, ale beru ji jako takovou inspiraci."
Jíchová: A měla jsi někdy pocit, že jsi to s tím, co máš na sobě trochu přehnala, že to bylo hodně výstřední?"
Bendová: „Jednou jsem si vzala svoje extrémně barevné tenisky, které mají ostny na podrážkách, to lidé docela koukali a i se mě na ně hodně ptali. Ale, že bych si řekla, že jsem to přehnala? To asi ne. Já to mám totiž ráda. Ale počkej, jednou jsem si vzala hrozně krátkou džínovou sukni. To jsem si říkala, že jsem si v ní měla doma zkusit radši první sednout. Ještě jsme tam tehdy byly s tvojí mámou, takže to bylo docela nevhodný.“ (smích)
Jíchová: (smích) „Já jsem něco podobného zažila, když jsem si ušila takové odvážné černé šaty s pásy, jestli si je pamatuješ. Když jsem se viděla v zrcadle ve výtahu, řekla jsem si, že to je asi opravdu moc.  Po dvaceti metrech jsem ale na ulici potkala starou paní s hůlkou, která mi řekla, že mám opravdu krásné šaty. To mi udělalo hroznou radost a řekla jsem si, že to tak šílené asi nebude.“

Co na sebe ještě práskly české atletky? Celý livestream najdete na Instagramu iSport.cz > > >

Atletika

České atletky: Fotka v roláku nikoho nezajímá, upravené běháme rychleji

Atletika

Bendová o hubnutí, jídle i postavě: Můj zadek v televizi mě nepohoršuje