Byla tak trochu jako královna Koloběžka. Do nejlepší desítky novinářské ankety Sportovec roku se oštěpařka Barbora Špotáková dostala za svůj bronz z mistrovství Evropy v Mnichově. Teď už přišla jako bývalá profesionální sportovkyně. Úplně ale nekončí, dál plánuje malé závody. A kdyby to náhodou uletělo… „To by bylo zajímavý…“ směje se Špotáková.
Na galavečer českého sportu přišla celá do růžova. A Barboře Špotákové teď opravdu nic nechybí. Místo vysilujícího prosincového soustředění na další sezonu mohla věnovat daleko víc energie přípravě domácích Vánoc. Od atletiky ale ani po víc než dvě desetiletí trvající úžasné kariéře neodešla zcela. Na Dukle radí mladým oštěpařkám s technikou a občas dohlíží na skupinu svého bývalého trenéra Jan Tylčeho.
V jaké náladě jste přišla?
(úsměv) „Já chodím na vyhlašování jedině v dobré náladě! Jsem ráda, že tady jsem. Byla jsem hodně překvapená, že jsem se sem dostala. Jdu sem s tím, že si to jdu naposledy užít. Já vás podezřívám, že jste mě zvolili kvůli tomu konci, že jste přihmouřili oko... Cítila jsem se trošku blbě vůči klukům od vody, kteří měli taky fantastickou sezonu, a jsou to moji armádní kolegové. Těm se tímto omlouvám, ale až budou končit kariéru, tak jim to třeba taky pomůže. Malinko si připadám i nepatřičně. Měli třeba lepší sezony, ale zase si to užívám, nestěžuju si.“
Jste tady pořád jako sportovkyně?
„Pořád si připadám jako sportovkyně a je to hrozně fajn. Dávkuju si to už sama, nemusím každý den vstát s tím, že když to bolí, musím to znova překonávat. To je strašně příjemné, je to obrovská úleva. Už jsem si našla režim. Chodím s pár mladými sportovkyněmi trénovat. Trénuju se i sama, abych byla furt fit. Myslím, že se to postupně vytříbí, někdo se nabalí. Teď je pro nás, oštěpaře, trošku mrtvá sezona. V Čechách není moc možností, jak házet vevnitř. Je to za tohoto počasí složité. Vyhlížím jaro.“
Co jste od konce sezony stihla?
„Stihla jsem udělat nějaké resty. Pak si člověk uvědomí, jak jel s těmi dvěma dětmi úplně na doraz. Stihla jsem vyklidit špajz, věci, co si člověk plánuje. Ještě jsem nestačila vytřídit fotky. Pak jsem stihla strašně moc rozhovorů, strašně moc společenských akcí, které jsem si teda vybírala jako třešničky. To bylo takové příjemné, na těchhle akcích jsem zažila hrozně moc emocionálních zážitků. Pořád dozníval ten Mnichov a konec kariéry, kdy to mělo ve veřejnosti zase docela velkou sílu. To jsem ani nečekala tak strašně pozitivních reakcí. Fakt jsem měla takový docela pestrý podzim a musím říct i docela hezký. Konečně doma, nikam na soustředění jsem nemusela. První přípravy na Vánoce bez velkého shonu.“
Stihla jste nakoupit dárky?
„Nám je pořád nosí Ježíšek! Nevím, jestli vy kupujete, ale já se spoléhám na Ježíška.“
Jsou tyhle Vánoce pro vás v něčem jiné?
„Nejsem tak sedřená, bych řekla... Zároveň bych řekla, že na tom fyzicky nejsem úplně špatně. Ale je to takové příjemnější. V tuhle dobu jsme v největším zápřahu a fakt jsme vždycky byli strašně sedření… Já, jak jsem byla taková poctivá, tak jsem vždycky to soustředění tak podojila, že jsem se sem vracela před Vánoci úplně hotová. Na jednu stranu jsem to měla ráda. Ale když do toho musí člověk chystat Vánoce, to bylo hrozný. Pamatuju si, že jsem u stromečku vždycky padla, byla jsem v mrákotách. Tak to teď nemám.“
Jak se udržujete fit?
„Víc si běhám po našich lesích, to bohužel se sněhem, ledem skončilo. Pak chodím trénovat se skupinou mého bývalého trenéra Honzy Tylčeho, s jednou koulařkou. Chodíme jednou týdně do posilovny, takovou všehochuť, docela drsnou… Občas se podíváme na nějakou oštěpařku, která má zájem.“
Co plánujete dál?
„Plánuju furt to stejné, akorát nezávodit na těch velikánských akcích. Myslím si, že Duklu třeba reprezentovat budu. Podle situace. Pomalu se chci transformovat do role trenérky. Myslím, že je důležité předávat tu oštěpařskou školu.“
Co když na jaře přijde falešná forma a hodíte ještě nějaké metry?
(smích) „Právě, no… To by bylo zajímavý. Třeba bude další zajímavý příběh. Kdo ví… Ale spíš je dobře, že můžu být na Dukle jako ta závodnice ne úplně profi kategorie a radit holkám čistě s tou technikou. Něco jako, když já jsem trénovala u Rudy Černého a chodila jsem k Honzovi
Železnému
na konzultace. To pak funguje nejlíp. Já to můžu nalít do hlavy holce z Ostravy, z Plzně, z Českého Brodu. Takhle se ta technika dělá. V roce 2008 jsem svěťák hodila, když mě trénoval Ruda Černý a Honza Železný mi dvakrát za měsíc nalil do hlavy čistě tu techniku, kterou on má nejlepší a jedinečnou.“
Témata:
atletika, 2022, sport, hod oštěpem, Česko, Evropa, Barbora Špotáková, Vánoce, Mnichov, technika, Sportovec roku, kariéra, Sport na Heureka.cz
Související články
