Jeho holá hlava pořád svítí za příklad. Překážkáři Petru Svobodovi je už osmatřicet let, tisíckrát ho odepsali. On sám je ale snaživec. „Všichni říkali, že už se nevrátím, proklínali mě, že jsem k ničemu. Tak já jim zase ukážu,“ hlásí Svoboda, v současnosti druhý nejrychlejší Evropan na 60 metrů překážek.
Dejte mu jen chvilku na vydechnutí a už v hlavě spřádá velké sny. „Klasika, Peťan, ale já to tak prostě mám,“ usmívá se. „Já jsem tím asi pověstný, že melu o velkých výkonech a velkých medailích, ale u mě to tak funguje. Kdybych atletiku dělal kvůli plnění limitů na mistrovství Evropy, tak mě to nebaví, nenaplňuje mě to. Jednu dobu to hraničilo s tím, že jsem průměrný, a to mě nebavilo. I když jsem věřil a lidi kolem mě věřili. Teď to má zase smysl, a je to velký.“
Nekonečná série zranění mu zabránila, aby ukázal úplně všechno, co v něm bylo. Na překážky to byl ideální chlap. Vysoký, silný, rychlý a technicky zdatný. Kdysi snil o tom, že bude prvním bílým mužem pod třináct sekund na 110 metrů překážek.
Pak mu kariéru pokazil vážný zdravotní problém, málem přišel o nohu. Od té doby se zkouší vracet. A před čtyřicítkou najednou patří v letošní halové sezoně mezi nejlepší v Evropě. Ve čtvrtek v Ostravě zaběhnul šedesátku s překážkami za 7,56 sekundy, tři setiny od nejlepšího světového výkonu.
„Ve finále jsem zaspal, měl jsem startovní reakci 204 setin, což je masakr. Cítil jsem se dobře. Je to škoda. Upřímně, útočil jsem na nejlepší světový výkon...“ hlásil Svoboda.
Obrušovat diamant. Jestli je co brousit
Velkých slov se nikdy nebál. Kolikrát na ně měl jasné právo. Dostal se do finále letního mistrovství světa, z halových evropských šampionátů má tři medaile včetně zlata z roku 2011. A v posledních sezonách zase září.
„Jednu dobu už to tak vypadalo, bylo to už takové otrávené. Já jsem vždycky ve svoje tělo věřil,“ zdůrazňuje Svoboda.
Po minulé sezoně se zase dal dohromady se svým osudovým trenérem Luďkem Svobodou, s nímž se během kariéry několikrát rozešel.
„Vrátit se k tomu, co fungovalo, mělo asi pro mě největší smysl. Bylo to rozhodnutí ku prospěchu mého těla, víc si s tím hrát, ten diamant obrušovat, jestli je tam co obrousit. A nerozbíjet ho tlačením na něj,“ vysvětluje Svoboda. „Hlavně potřebuju vydržet zdravý. Trénink má konečně hlavu a patu, vrátil jsem se k Luďovi, takové ty staronové metody asi fungují mnohem líp. Jsem pokorný k tomu, co se teď děje, a doufám, že forma bude gradovat.“
Žije si další příběh sportovce, který se brání času. Tak jako Tom Brady, tak jako Novak Djokovič, tak jako Ronaldo.
„Ronalda sleduju, spíš si z toho beru to, že v našem věku už je to o tom do toho děla dávat to, co mu pomůže. Jídlo, voda, spánek. Když to člověk dodržuje, tak to tělo v podstatě jede,“ říká Svoboda. „Trénink není o kvantitě, ale o kvalitě. Překážky už nějak extra dělat nemusím. Když budu mít zdravé kotníky, tak to bývá většinou dobré. Dlouho, pět let, jsem se takhle necítil.“
Příští týden Svoboda pojede na zlatý mítink světové tour do Toruně, pak ho čeká start v Berlíně. A pak už bude myslet na evropský šampionát v Istanbulu. A zkusit tam ještě jeden velký comeback, podobný tomu z roku 2017, kdy se z Bělehradu po někdejším boji o život vrátil s bronzem.
„Jedu na Evropu, abych udělal překvapení toho Svobody, kterého všichni dlouhou dobu berou jako ztracený příběh,“ říká Svoboda. „Já bych to chtěl korunovat, jako v Bělehradě. Všichni říkali, že už se nevrátím, proklínali mě, že jsem k ničemu. Tak já jim zase ukážu, že když se chce, tak to jde. Není to o tom, co kdo říká, je to o tom, co já cítím. Svoboda bojuje za svoji svobodu!“
Témata:
atletika, sport, Evropa, Novak Djoković, Istanbul, Berlín, Bělehrad, Petr Svoboda, Tom Brady, Sport na Heureka.cz
Související články
