Zlatý zázrak Lu: proč se její rodina usadila v Česku a důležitý omyl na startu kariéry
Vypadá to, že je jako král Midas, čeho se dotkne, zezlátne. Dvacetiletá česká čtvrtkařka Lurdes Gloria Manuel senzačním vítězstvím na halovém MS v Toruni dotáhla první fázi své dospělé kariéry. Je ale teprve na začátku příběhu, který je plný šťastných náhod, velké dřiny i důležitých rozhodnutí.
Zlaté slzy
V cíli sobotního finále na mistrovství světa vystřihla Manuel šokovaný výraz. „Upřímně jsem vůbec nečekala, že bych mohla vyhrát zlatou medaili. Cítím se skvěle, přesto, že teď brečím,“ líčila v rozhovoru pro Českou televizi se slzami v očích.
Přestože Manuel byla nadějí na medaili, zlatá opravdu je příjemným šokem. Ohromená tvář šampionky připomněla slavná překvapení z historie českého sportu. Památný je výraz půlkařky Ludmily Formanové jako mistryně světa 1999 v Seville nebo nevěřícná Ester Ledecká po zlatém super-G na ZOH 2018 v Pchjongčchangu.
„Nečekala jsem, že zaběhnu takhle rychlý čas. Upřímně, chtěla jsem zabojovat o bronzovou, možná stříbrnou, ale zlatou jsem opravdu nečekala,“ líčila Manuel, která vyhrála v osobním rekordu 50,76 sekundy.
Klíč u mantinelu
Manuel se v prvních letech dospělé kariéry v halových závodech často trápila. Nevěděla si rady s taktikou a vadily jí tvrdé souboje u mantinelů. Ve finále v Toruni jí zřejmě pomohl formát dvou finálových běhů, díky čemuž bylo na dráze volněji. Přesto ale musela zvládnout důležitý souboj s Norkou Henriette Jaegerovou.
Dvojnásobná medailistka z posledních dvou HMS udělala všechno, aby byla na seběhu první. Ale Manuel jí to nedovolila. Zasloužila si to rychlou první dvoustovkou za 23,27 sekundy. A ustála i důležitý moment na seběhu, Norku před sebe prostě nepustila.
„Bylo to zásadní. Chtěla jsem se před ní dostat, myslím, že závod by vypadal o dost jinak, kdyby se mi nepovedlo takhle dobře seběhnout,“ hodnotila Manuel. „Teď mám k hale kladnější pocit, ale i tak si myslím, že venkovní sezona bude pořád vyhrávat.“
Všechny cesty k Táboru
Za tím, že v Česku vyrostla nová světová šampionka, stojí dobrodružný příběh. Její tatínek se narodil v Angole a vyrazil studovat vysokou školu do Ruska, kde se potkal s maminkou Lurdes. „Poté se rozhodli, že by nechtěli, abychom tam vyrůstali, protože tam nebyla dobrá situace, jak politická, byl tam i celkem rasismus…“ vysvětlovala Manuel v rozhovoru pro Sport Magazín. „Rodiče se chtěli někam přestěhovat, nejlepší možnost pro ně byla se dostat za taťkovou nejstarší sestrou, která bydlela v Belgii. Když se rozhodli, že vycestují, sekli se v Česku, protože tehdy byly problémy s vízy. Tak si řekli, že tady zůstanou.“
Lurdes přišla na svět v Ostravě, rodina se ale brzy přestěhovala do Tábora. Ve zdejší atletické baště také začala trénovat. Díky rodinnému zázemí mluví rusky, dorozumí se i portugalštinou, angličtinou či francouzštinou.
Důležitý omyl
V Táboře začínala Manuel s gymnastikou, ale od svých osmi let se věnovala atletice. Dlouho běhala pro radost a kvůli dobré partě. Závodila v neobvyklé kombinaci sprinterské šedesátky a půlky. Pak se ale vyjevila její osudová disciplína.
„My jsme na to s trenérkou přišly omylem. Předtím jsem běhala osmistovky a šedesátky, chtěly jsme zkusit střed. Běžela jsem tenkrát ještě třístovku a čas nebyl špatný. Zjistili jsme, že je to v tabulkách první čas,“ líčila Manuel.
Svůj hrála i covidová pandemie, v níž s trenérkou Šárkou Chládkovou neměly tolik času na trénink delších tratí. Na čtvrtce začala Manuel okamžitě zářit. V šestnácti letech vystřihla na mládežnickém mistrovství republiky, populárním Gigantu, senzační rekord šampionátu 53,19 sekundy. Krátce poté skončila druhá na dorosteneckém ME v Jeruzalémě.
Zkoušky z dospělosti
Pak už to byla jízda po velkých závodech. V létě 2023 Manuel znovu v Jeruzalémě tentokrát už vyhrála juniorské mistrovství Evropy na čtvrtce a ve štafetě pomohla k bronzu, když jí před cílem pomohl kuriozní pád Němky Anouk Krauseové-Jentschové.
Na MS do Budapešti odjela ještě jako náhradnice a dívala se z tribuny. V následující olympijské sezoně se ale už naplno prosadila mezi dospělými. Na ME v Římě šokovala čtvrtým místem a vybojovala si účast na olympiádě. Sezonu zakončila dalším zlatem, v Limě se stala juniorskou mistryní světa.
Do této chvíle Manuel stále trénovala Chládková ve spolupráci s Ratislavem Šedinou. Po olympijské sezoně ale vstoupil do hry věhlasný švýcarský expert Laurnet Meuwly. Manuel se začala připravovat v jeho mezinárodní skupině se zázemím v nizozemském Papendalu a jejími tréninkovými parťačkami se staly Femke Bolová či Lieke Klaverová.
Návrat po zranění
V zimě 2025 se Manuel v hale výrazně zlepšila, na halovém ME v Apeldoornu skončila čtvrtá a štafetě pomohla na závěrečném úseku k bronzovým medailím. Letní sezonu jí ale pokazilo svalové zranění.
Manuel ukázala formu už v průběhu halové sezony, v níž se přiblížila hranici 51 sekund. Ve finále v Toruni zaběhla osobní rekord 50,76 sekundy a kromě titulu mistryně světa se dostala i na třetí místo českých historických tabulek. Předčila Helenu Fuchsovou a před ní jsou jen Taťána Kocembová a Jarmila Kratochvílová.
„Vím, kolik jsme do toho dali práce. Jsem ráda, že nám to vyšlo, tréninky jsme přizpůsobili tomu, abych mohla běžet takhle rychle,“ radovala se Manuel.
