Hvězdní čeští atleti o Bugárovi: Skvělý chlap, co odmítal vykání a vypadal dobře ve StarDance

• dvojnásobná mistryně světa, světová rekordmanka na 800 metrů

„Můžu říct, že mi bylo ctí se s ním celý sportovní život potkávat. Všichni mu říkáme Bugi, byl takový normální, byl součástí mého atletického života. Prožili jsme spolu mraky závodů, soustředění, získali jsme olympijské medaile, oba jsme byli stříbrní v Moskvě.

Byli jsme spolu na mistrovství světa, byli jsme spolu nešťastní, když jsme nemohli jet na olympiádu do Los Angeles. Bugi byl i na závodech, kde se mi podařilo zaběhnout světový rekord.

Těžko se to dá chápat, protože Bugi byl takový, jaký byl. Byl fajn, každé setkání s ním bylo o nějakém vyprávění, na které můžeme jenom vzpomínat.

Sportovali jsme ve zvláštní době, kdy nám šlo opravdu o to, abychom mohli někam vyjet. Vím, že byl hrozně pracovitý, na soustředěních s ním pořád byla legrace. Jinak bychom se z práce zbláznili.

Najednou nebude. Nějak se s tím musíme vypořádat. Protože byl nezapomenutelný v naší atletice a vůbec v našem sportu. Bylo mi ctí potkat takového člověka ve svém životě.“

• mistryně světa a olympijská medailistka v trojskoku

„V první řadě to byl skvělý sportovec, skvělý chlap, srandista. Budeme na něj vzpomínat jenom v dobrém. Nezažila jsem, ani jsem neslyšela, že by o něm někdo někdy řekl něco špatného. Supr chlap…

Poprvé jsem měla možnost se s ním potkat v juniorském věku na vyhlašování atletů. Tenkrát jsem ke všem, včetně Imry, vzhlížela s velkou úctou a s respektem. Vykali jsme jim. Jenže tihle lidi, kteří něčeho dosáhnou tvrdou a poctivou prací, jsou normální. První, co bylo: Žádné vykání, jsme sportovci, budeme si tykat!

Pak jsme se potkávali na akcích jako Olympijský víceboj. Bugi naše akce podporoval, pokud mohl, přijel mezi děti. Každé setkání s ním bylo fajn, byla sranda. Je smutné, že takoví lidé odcházejí.

Potkali jsme se i ve StarDance. Kdo viděl Bugiho tančit, ví, že latina mu dělala problémy, ale ve standardu vypadal úžasně. Když potkáte vrhače, vzbuzují respekt, jsou to velcí chlapi, mohutní, ale všichni jsou to hrozní dobráci. Lidi přes obrazovku vycítili, že je supr člověk. I díky tomu se dostal tak daleko.

Teď začnou lítat historky. Dukláci budou mít už dneska sešlost, kde budou na Bugiho vzpomínat. Ve vzpomínkách bude žít dlouho, dlouho, dlouho… Samozřejmě i s Ludvíkem Daňkem.“

• dvojnásobná vicemistryně světa

„Já si myslím, že budu mluvit za všechny, že Imra byl strašně úžasný člověk, skvělý kamarád. Byla s ním vždycky hrozná legrace. Tím, že odchází z tohoto světa, nám bude hrozně chybět.

V osmdesátých letech jsme byli úžasná parta, on byl styčný důstojník, koho mohl, podržel, poradil. Dozvěděla jsem se to v noci a od té doby jsem v podstatě nespala. Pořád jsem přemítala o tom, jak jsme měli sraz Helsinky po čtyřiceti letech. Tam byl ještě v plné síle, nikdo ani netušil, že má nějaké problémy.

Každé setkání s ním bylo velice milé, příjemné, i s jeho manželkou Olinkou. Prožívali jsme jeho nejúspěšnější roky spolu. Přes všechno, co dokázal, zůstal skromným.“

• trojnásobný mistr světa v desetiboji

„Jsem smutný, protože jsem s Imrou mluvil loni, když jsem mu přál k sedmdesátinám. Vzpomínky mám na něj jen dobré. Když jsem přišel jako šestnáctileté ucho do Práglu do šatny, na jedné straně seděl Imrich Bugár, na druhé straně Remigius Machura. Trochu jsem se polekal a říkám: ‚Dobrý den!‘ Remek mi řekl: ‚Jaký dobrý den, snad ahoj, bramboro!‘ Imra se mohl potrhat smíchy. Byl veselá kopa, vždy.

Já jsem ho ještě zastihl, když byl aktivní. Na Dukle jsem s ním absolvoval pár tréninků. Pokoušel se mě zasvětit do hodu diskem, což se mu úplně nepovedlo. Dělali jsme cvičení na fotbalové bráně, do které jsme byli zapření.

Málokdy jsem ho zastihl naštvaného. Prostě veselej Maďar, několika slovy.“

• trojnásobný olympijský vítěz a světový rekordman v oštěpu

„Budu na něj vzpomínat jako na super chlapa. Poprvé jsem ho potkal na mistrovství světa v Římě, kde jsem udělal medaili. Imra byl pro mě hvězda, jako mladý jsem jim nosil víno do hotelu.

Byl to férový chlap, se kterým byla vždycky sranda. Byli jsme opravdová parta vrhačů. Gejza Valent, Bugi, Machura, Helena. Já jsem se k nim přimotal jako mladej kluk. Tehdy to byli lidi, kteří makali, a byla s nimi sranda.

Tihle kluci byli nejlepší. Když jsem s nimi jel jako zelenáč na soustředění do Nymburka, tak jsem koukal, nevěděl jsem, co mám dělat. Pozdravil jsem, vzali mě mezi sebe. To byly jiné časy, nejezdilo se tolik do zahraničí. Dnes mají sportovci podmínky jako prase. My jsme jeli na čtrnáct dní do Itálie, kde byla kosa. Ale víc jsme se sdružili, bavili jsme se. Pro mě to byli lidi, kteří něčeho dosáhli, byli na vrcholu. Já se k nim snažil škrábat. Bugi vždycky tmelil kolektiv svými hláškami, vyprávěními.“