Kájo, máme Jarmilu! Maňasová o překonání rekordu: Velké překvapení, ještě to vstřebávám
Od minulého týdne je oficiálně nejrychlejší ženou české a československé historie. Karolína Maňasová překonala na mítinku v St. Pöltenu národní rekord Jarmily Kratochvílové v běhu na 100 metrů. Dokonce dvakrát a téměř na den přesně po 45 letech. V rozběhu ho vylepšila o setinu (11,08), při finále pak proběhla cílem v čase 11,01 sekundy. „Jsem si moc dobře vědoma, že stovka její hlavní tratí nebyla, takže je šílené, jak dlouho rekord vydržel. Klobouk dolů,“ smekla Maňasová před legendární běžkyní.
Útokem na národní rekord se rozhodně netajila. „Nechci na sebe nějak tlačit a říkat, že to tam padne. Ale bylo by to hezké,“ líčila Karolína Maňasová v dubnu. O dva měsíce později si velké přání splnila. „Ještě to vstřebávám, dochází mi to pomaličku,“ hlásila usměvavá sprinterka.
Ozvala se vám Jarmila Kratochvílová poté, co jste ji překonala?
„Mně osobně ne, ale viděla jsem nějaký článek, kde se k tomu vyjádřila. Určitě bych jí za to chtěla poděkovat, moc si toho vážím.“
Když jste v St. Pöltenu proběhla cílem, jaká byla vaše prvotní reakce na výsledné časy?
„Nemohla jsem tomu uvěřit. Po rozběhu, kdy jsem běžela 11,08, jsem si myslela, že tam bude neregulérní vítr. Ale trenér na mě: ‚Kájo, máme Jarmilu!‘ Bylo to pro mě velké překvapení. Potom jsem se ještě musela hodit do klidu, protože mě čekalo finále. Jsem ráda, že i tam se mi to podařilo stáhnout. Euforie byla obrovská, ale trenérovi vydržela tak půl hodiny. Pak mi řekl, že je škoda těch dvou setin.“ (usmívá se)
On sám také zmínil, že start se vám nepovedl v rozběhu ani při finále.
„Hned mi říkal, že na moje poměry nebyl dobrý, s čímž určitě souhlasím.“
Ze kterého času jste byla víc překvapená?
„Určitě z času v rozběhu, protože jak jsem říkala, start se mi nevyvedl. Navíc s trenérem jsme se domluvili, že to nebudu rvát až do úplného konce. Když se podíváte na video, šlo vidět, že kousek před cílem jsem zpomalila. Nejprve jsem si říkala, že čas 11,08 ani není možný. Myslela jsem si, že to bylo s neregulérním větrem.“
A co před finále? Cítila jste, že se ještě o sedm setin zlepšíte?
„Upřímně jo. Říkala jsem si, že desetinka by tam být ještě mohla, ale všechno má svůj čas. Já jsem hlavně ráda, že jsem to doběhla ve zdraví, protože v minulém roce se to úplně nepovedlo. U rozcvičení mi přišlo, že jsem sice byla odpočatá, ale že bych cítila nějakou top strop formu? To ne. Proto mě ten čas strašně překvapil. Uvidíme, jak to dopadne, až se budu cítit jako třeba 20. ledna, kdy jsem překonala halový národní rekord.“
I o venkovním jste dlouho mluvila.
„Jsem realista. Neřekla bych to, kdybych si nemyslela, že na to mám. Když jsem před třemi lety běžela čas 11,26, četla jsem si pár komentářů, že to mám marné, protože Kratochvílovou nikdy nepřekonám. A teď si jenom říkám takové ‚hmm‘.“ (směje se)
Nezaslouží si taková událost i nějaké nové tetování?
„S tetováním jsem teď pro nějakou dobu skončila. Nebo takhle, jsem spokojená s tím, jak to teď mám, takže další neplánuju.“
Za jakým časem na stovce v dohledné době cílíte?
(usměje se) „Bylo by pěkné, kdyby hranice jedenácti sekund neodolávala moc dlouho, třeba už na Tretře před domácím publikem. Ale to se zdá. Pořád jsou to dvě setiny, které můžou padnout příští týden, ale třeba i za dva roky. Netroufám si to odhadnout.“
Nicméně právě na Zlaté tretře byste je ukrojit mohla.
„Jak už to na zlatých mítincích bývá, bude tam velmi kvalitní startovní pole. Jsem moc ráda, že mi přijede taková konkurence. Je tam totiž dost holek, které pod jedenáct sekund běhávají. Podobné šance bych však ráda využila, takže by bylo fajn, kdybych hranici jedenácti sekund prolomila doma. Nic ale neslibuju, budu se snažit dělat všechno, co můžu. Uvidíme.“
Nemáte obavy z většího tlaku?
„Všichni se sice ptají, kdy jedenáct sekund padne, ale na mě to nedoléhá. Tlak dávám spíš sama na sebe, takže jsem v pohodě.“ (směje se)
Jaké cíle máte do zbytku sezony?
„Určitě mistrovství Evropy v Birminghamu, tam to bude nejdůležitější.“
Takže svou formu směřujete hlavně do Anglie?
„Chtěla bych běžet hezky na Tretře, ale pak i v Birminghamu. Takhle bych to shrnula.“ (usmívá se)
