Ogrodníková měla při návratu na krajíčku: Snažím se najít cestu, zvládat domácnost i trénovat
Při čtvrtém startu v sezoně se vrátila na svůj nejoblíbenější mítink. Zároveň i domácí. Česká oštěpařka Nikola Ogrodníková, majitelka bronzové medaile z olympiády v Paříži a maminka ročního syna Jáchyma, brala na Zlaté tretře šesté místo. Hodem 58,20 metru nenavázala na svůj výkon z nedávného Odložilova memoriálu, kde její oštěp doletěl o víc než metr a půl dál. Čtvrtou pozici naopak obsadila Nikol Tabačková, jež mluvila i o trenérské změně z podzimu.
Po senzačním bronzu na olympiádě v Paříži ohlásila těhotenství a s tím spojenou víc než roční pauzu. Nikola Ogrodníková se poprvé představila zpátky v akci v polovině května při úvodním kole atletické extraligy družstev.
Znovu do Ostravy, jen o měsíc později, se vrátila na Zlatou tretru. Všechny své pokusy si nechala změřit, nejdále dohodila ve druhém kole. „Ještě je to všechno takové kostrbaté. Snažila jsem se běžet rychleji nebo i pomaleji, ale moc mi to nefungovalo, házela jsem hrozně vysoko. Jsou tam věci, které musím zlepšit, protože to ještě není úplně ono. Závod mě ale pozitivně naladil,“ líčila Ogrodníková.
V mixzóně neskrývala dojetí. Potěšilo ji, že se po mateřské pauze dokázala vrátit. „U pár pokusů jsem měla na krajíčku, protože jsem si uvědomila, že jsem zpátky. Jsem ráda, že můžu dělat to, co mě baví, a doufám, že se mi brzo podaří hodit přes 60 metrů. Moc bych si to přála,“ navázala partnerka hokejisty Petra Vrány.
Jakou má teď před sebou největší výzvu? „Ustát svůj tlak. Nejsem Bára Špotáková, samozřejmě bych si přála házet jako ona, ale v tomto smyslu to mám asi trochu těžší. Snažím se najít cestu, zvládat domácnost, malého, do toho trénovat a vrátit se tam, kde jsem byla. Je to těžké, není to sranda,“ věděla Ogrodníková.
Tabačková chválí Špotákovou
O 64 centimetrů dál dohodila Nikol Tabačková, která brala čtvrté místo. Za první Srbkou Adrianou Vilagošovou zaostala o víc než čtyři metry. „Užila jsem si to hodně. Diváci mě vyhecovali, první dva pokusy jsem trochu nakopla a pak mě to vyhodilo. Zpětně mě to mrzí, protože jsem měla víc energie a pak už trochu docházela,“ hodnotila Tabačková.
Osmadvacetiletá oštěpařka čekala dlouho na pokoření šedesátimetrové hranice. Povedlo se jí to začátkem června v rakouském St. Pöltenu, kde hodila 61,44 metru. „Byla to úleva. Minimálně šest let jsem na to měla, bylo to frustrující,“ ohlížela se i za hromadou zranění.
„Jsem ráda, že jsem vydržela a nevzdala to. Věděla jsem, že na to mám, ale potřebovala jsem prolomit takovou kletbu. Spousta lidí chodila každý den s tím, že kdy už to padne? Už to unavovalo, dostávalo se do hlavy. Jsem ráda, že jsem si to odškrtla a tyhle otázky už nebudu dostávat. Míříme dál a výš,“ burcovala.
Životního hodu dosáhla už pod vedením Barbory Špotákové, která nahradila Jana Železného. „Je to trochu jiné, jsme víc kamarádky. Závodily jsme spolu, jsme si blíž, i když ji samozřejmě poslouchám. Je to uvolněnější, máme hodně srandy. Bára mě nechává dělat to svoje, nesahá mi do toho a jen mě koriguje a pomáhá s tím, kde tápu. Radí mi detaily,“ odkryla Tabačková.
„Naše spolupráce začala vtipně, ale to si necháme pro sebe. Určitě to pro mě bylo těžké, protože pana Železného mám fakt ráda. Lidsky si sedíme, ale cítila jsem, že jestli chci házet daleko, potřebuju něco změnit. Přece jen jsme spolu byli osm let, takže trenér nevěděl, co se mnou. Změna mi hodně pomohla,“ doplnila Tabačková.
