Nová pravidla: Už žádné nevhodné záběry na atletky v televizi. Závodnice mluvily o stresu
Televizní zobrazení atletek se v budoucnu nejspíš zásadně změní. Evropská vysílací unie (EBU), mezi jejíž členy patří i Česká televize, ve spolupráci s Evropskou atletikou vydala dokument, jehož cílem je bojovat proti sexualizaci a objektivizaci sportovkyň a nastavit nové standardy pro jejich důstojné prezentování na obrazovkách.
Na vzniku příručky s praktickými příklady se aktivně podílely samy elitní atletky. Třeba britská tyčkařka Holly Bradshawová přiznala, že se namísto plného soustředění na sportovní výkon při soutěžích v řadě situací musela strachovat o to, kam zrovna míří televizní objektivy.
„Mnoho atletek, včetně mě, se ocitlo při závodech v situacích, kdy se více soustředily na kamery než na svůj vlastní výkon. Sama jsem na sociálních sítích čelila urážkám a viděla jsem nevhodná videa se mnou a mými kolegyněmi, která vznikla v momentě, kdy byly naše sportovní výkony zachyceny ve zpomalených záběrech,“ popsala bronzová medailistka z olympiády v Tokiu 2021.
„Určité úhly kamer v kombinaci s genderovými stereotypy způsobují atletkám nejen nekomfort a rozptylování během soutěže. Způsob, jakým je sport vysílán, může mít také vážné dlouhodobé dopady na jejich duševní zdraví,“ promluvila také mistryně světa 2023 mezi skokankami do dálky Ivana Španovičová ze Srbska.
V touze po změně nyní došlo na první praktické kroky. Výkonný ředitel EBU Sport Glen Killane upozornil, že nevhodné úhly kamer často odvádějí pozornost diváků od výjimečných sportovních výkonů a technické zdatnosti žen. Podle něj takové záběry deformují vnímání diváků a riskují upevňování škodlivých stereotypů.
Nová doporučení mají zajistit, aby bylo k ženským disciplínám přistupováno se stejným respektem a profesionalitou jako k těm mužským.
Sexualizované disciplíny jsou...
Příručka nabízí praktické rady a konkrétní ilustrované příklady pro kameramany a režiséry. Zaměřuje se především na disciplíny, jako je skok vysoký, skok o tyči, skok daleký či běžecké disciplíny, kde jsou sportovkyně kvůli charakteru svého oblečení a dynamice pohybů nejvíce zranitelné.
Režisérům se doporučuje vyhýbat se příliš těsným detailům zezadu nebo záběrům z velmi nízkých pozic přímo pod sportovkyněmi. Takové pozice kamer totiž s sebou nesou vysoké riziko vzniku kompromitujících a nedůstojných snímků.
Důležitou kapitolu tvoří také práce se zpomalenými záběry a opakováními v televizním vysílání. Průvodce zdůrazňuje, že zpomalené opakování technicky náročných momentů – například překonání laťky nebo dopadu do písku – by mělo primárně sloužit k analýze sportovní techniky.
Správně zvolené úhly přitom dokážou skvěle zachytit emoce a dynamiku pohybu, aniž by jakkoliv narušovaly osobní integritu závodnic. Cílem je zkrátka ukázat, jak lze sportovkyně natáčet tak, aby záběry oslavovaly jejich sílu a dovednosti, namísto toho, aby je podkopávaly.
Představitelé EBU zdůrazňují, že cílem dokumentu není zavádět cenzuru, nýbrž nabádat televizní štáby k tvorbě esteticky a technicky kvalitních přenosů bez nutnosti uchylovat se k lacinému zobrazování.
