Šťastná Švábíková o těhotenství: Byl to extrémní šok. Můžu přestat lhát, proč nezávodím
Rozjetou kariéru medailové závodnice české atletiky nechává v limbu kvůli důležitější roli. Tyčkařka Amálie Švábíkové se těší na příchod svého prvního dítěte, které očekává s vícebojařem Ondřejem Kopeckým. Za dva týdny na mistrovství Evropy do Birminghamu pojede aspoň fandit, svému partnerovi i sestře Apoleně.
Na víkendovém mistrovství republiky v Plzni se Amálie Švábíková objevila rozesmátá a spokojená. Vrchol domácí sezony už sleduje s nadhledem nastávající maminky.
Byl to šok, když jste se dozvěděla, že jste těhotná?
„Šok to byl extrémní, protože to nebylo plánované. Bylo to nečekané, ale jsme za to obrovsky šťastní. Už i tím, že se to konečně mohlo dát ven, tak si to už jenom užívám a hrozně se těším na tuhle novou životní etapu.“
Jak dlouho už víte, že jste těhotná?
„Už to vím nějaké tři měsíce. Bylo to opravdu náročné, protože jsem si to chtěla střežit v soukromí a říct to až ve chvíli, kdy budu vědět, že je všechno v pořádku. Bylo to těžké i z hlediska toho, že jsem vesměs zdravá. Můžu normálně trénovat, ale bohužel nemůžu závodit.“
To ale znamená, že při jediném závodě letní sezony začátkem června v Římě jste už tu důležitou zprávu znala, že?
„Je to tak, samozřejmě… Odjížděla jsem tam po konzultaci s doktory. Nikdo mi nemohl nic doporučit, ale nebylo mi to ani zakázáno. Bylo to čistě o mně a bylo to takové, že jsem se tam chtěla jet, v uvozovkách, se rozloučit. Ale už to bylo s tím, že kdybych se necítila dobře, tak nenastoupím. Věřím, že se ještě na velké závody snad podívám.“
Jaké se k vám dostaly reakce z atletického prostředí?
„Musím říct, že všechny reakce byly krásné, ať už na svazu, v mém středisku, v mém klubu… Asi všichni chápou, že to je nejhezčí zpráva, co mohla přijít. Je to radostná novina, takže jsem hrozně ráda, i Ondra. Tu novinku všichni přijali s grácií a chtějí mi pomoct.“
Co říkala vaše mladší sestra Apolena, která má blízko k nominaci na mistrovství Evropy v Birminghamu?
„Samozřejmě ji to trošku mrzí, protože její letošní sezona je opravdu skvělá. Vybojovala si to, mohly jsme spolu závodit na mistrovství Evropy, ale na roli tetičky se hrozně těší a strašně mi to přeje. Byla opravdu šťastná. Já bych tam samozřejmě chtěla závodit, ale teď mě čeká něco hezčího. Pojedu do Birminghamu v pozici diváka a jsem ráda, že budu moct věnovat stoprocentní koncentraci Ondrovi a Apolence. Už jsem samozřejmě na nějakých závodech byla, ale teď si to budu užívat plnými doušky a z trošku jiné pozice. Těším se na to. Věřím, že je všechno tak, jak má být, a že se snad ty naše cesty spojí třeba příští rok.“
Musela jsem omezit kvalitu a délku tréninku
Na Instagramu vám gratulovali i světoví tyčkaři Molly Cauderyová a Emmanouil Karalis…
„Ty reakce byly krásné. Myslím si, že všechny to bylo nečekané. Po pravdě jediná z tyčkařek, kdo to věděl, byla Tina Šutejová, protože jsme spolu měly objíždět všechny ty závody a je mi opravdu blízká, takže jsem se jí jako kamarádce svěřila. A od ní přišla hrozně hezká zpráva. Když jsem to konečně dala ven, napsala mi, že konečně můžu všem přestat lhát, proč nezávodím.“
Už jste si byla pro rady u atletek, které se po porodu vracely ke kariéře?
„Už jsem si volala s Kristiinou Mäki, určitě mám v plánu se s ní sejít a trénink prodiskutovat. Psala jsem si s jednou francouzskou tyčkařkou, která má aktuálně dvě malé děti, a když se vracela, říkala mi, že to vůbec není žádný problém. Naopak je to ještě hezčí, je to daleko větší motivace. Každé tělo je jiné. Aktuálně se cítím fakt perfektně. Nepociťuju na sobě absolutně žádné změny. Jsem ráda, že můžu trénink rozvíjet.“
Jak teď trénujete?
„Samozřejmě jsem musela trošku omezit kvalitu a délku tréninku, ale snažím se udržovat, jak nejlíp to jde. Snažím se furt rozvíjet rychlost. Uvidím, jak to půjde. Budu se snažit trénovat co nejdéle. A pak si samozřejmě odpočinu, protože je to nejdůležitější. Po porodu uvidíme, co přijde.“
Směrem k olympiádě v Los Angeles to není špatné načasování, že?
„Co se týče olympijského cyklu, to vyšlo nejlíp, jak mohlo. Prvotní plán pro mě s Ondrou byl určitě co nejdřív po olympiádě, ale osud to prostě tak chtěl a já jsem za to hrozně ráda, protože jsem se nikdy netajila tím, že bych chtěla být brzo maminkou. A vždycky jsem říkala, že kdybych nedělala atletiku a neměla svoji kariéru, tak už bych matkou dávno chtěla být. Osud mi to dopřál. V dnešní době jsou naše úžasné sportovkyně super mámy. Celkově svět ukazuje, že být vrcholovou sportovkyní a matkou prostě jde. Určitě se to nevylučuje.“
