Projekt LURDES: poznává taje kruté i krásné disciplíny. Na ME bude bojovat o zlato

Halová mistryně světa Lurdes Gloria Manuel vyhrála na Zlaté tretře v Ostravě běh na 400 metrů•Zdroj: Zuzana Jarolímková / Sport

Fotogalerie

Martin Hašek

Atletika4. srpna 202615:10

Vstoupit do diskuse (1)

Bezesporu jde o událost české atletické sezony. Čtvrtkařka Lurdes Gloria Manuel si rychle zvykla na mítincích Diamantové ligy, zdomácněla mezi smetánkou pod prestižní hranicí padesáti sekund a poznává taje své kruté i krásné disciplíny. „Psychicky jsem udělala hodně velký progres,“ pochvaluje si před vrcholem sezony. Příští týden ji čeká na mistrovství Evropy v Birminghamu.

Únavu cítila v nohách, ale v srdci měla rozechvění, které se zračilo ve tváři. Začátkem června stála Lurdes Gloria Manuel na dráze římského Olympijského stadionu, držela se za ruce s norskou soupeřkou Henriette Jaegerovou v očekávání, co blikne na výsledkové tabuli.

Když se čísla objevila, obě dívky začaly radostně poskakovat. Manuel zavýskla nadšením tak hlasitě, až se trochu polekala a dala si ruku před pusu.

49,77. To byl její římský čas, který se proboural do atletické historie. Po předlouhých 42 letech se další česká čtvrtkařka dostala pod hranici padesáti sekund. Dokázala to jako první po Jarmile Kratochvílové a Taťáně Kocembové Netoličkové.

Byl to jen začátek přelomové sezony, v níž mladá čtvrtkařka prožívá první skutečné zkušenosti v pravidelném srovnávání s absolutní světovou špičkou, kam chtěla mířit poté, co na přelomu let 2024 a 2025 přesídlila do nizozemské skupiny švýcarského kouče Laurenta Meuwleyho. Její nástup byl však vloni po nadějné halové sezoně odložen, svalové zranění ji připravilo o celou letní kampaň. Při letošním comebacku si vede skvěle.

Osobní rekord si znovu posunula na ostravské Zlaté tretře (49,74). Koncem června v Paříži se dostala už na čas 49,37 a v té chvíli vedla evropské tabulky. Po méně vydařeném závodě v Hengelu se pak v červenci vrátila v Monaku dalším parádním výkonem 49,44.

Z naděje hvězdou

Mezi elitu vletěla bez známek nejistoty. Pravidelné střety s nejlepší konkurencí z ní brousí lepší a lepší závodnici. Z nadějné juniorky se rychle stala jednou z hvězd své disciplíny.

„Obrovsky mě to posunulo v mentální stránce. Je rozdíl, když běžíte závody, kdy jste favoritem. Tlak je trochu jinačí, než když víte, že atleti jsou rychlejší a vás to žene,“ vysvětluje Manuel. „Když vás pozvou na Diamantovou ligu, nechcete běžet pomalý čas. Určitě mi to pomohlo i v tom, jak zvládat nervozitu. Je to další závodní level. Když si jím člověk projde, uvědomí si, že ne vždycky se to v závodě musí povést a je to v pohodě.“

Manuel je teprve jednadvacet a na nejvyšší úrovni čtvrtky se stále učí. V mládežnických kategoriích těžila z talentu, první dvoustovku v klidu klusala a vyhrávala ostrým závěrem. Tohle už by jí teď neprošlo. Ladí tempo první poloviny trati. V Paříži se chytla týmové parťačky Lieke Klaverové ve vedlejší dráze, na dvoustovce byla za 23,28 a finišovala v osobním rekordu. V Monaku úvodní polovinu přepískla, vedla v extrémně rychlém čase 23,04 a v závěru maličko zvadla.

„Zatím mi to docela vycházelo. Byly závody jako Monako, kdy jsem prvních dvě stě metrů rozeběhla docela dost rychle. Tuhle sezonu se snažím vcítit do tempa, abych věděla, za kolik mám první dvoustovku přibližně běžet. Teď se tomu můžu věnovat,“ vysvětluje Manuel. „Pomůže, že jsem už se soupeřkami běžela. Trošku vím, co od nich mám očekávat. Před závodem si vždycky říkám, že se chci soustředit na sebe, dělat vlastní strategii. Spíš to dobře rozeběhnout, než se nechat strhnout tím, jak běží ostatní. To by mi mohlo výkon zkazit.“

Individuální tunel se ale rozplývá v realitě cílové rovinky. Tam, kde už bolí každý krok, protože laktát se vylévá do stehen a běžkyně mívají pocit, že běhají jako v lepidle. Právě ve chvílích nejtvrdší bolesti těsně před finišem se rozhoduje. Tady nejde jen o čas, ale i o výsledek. O pravý sport, v mentální i fyzické bitvě být lepší než rivalky.

Manuel několikrát v sezoně dokázala, že v takových situacích umí reagovat. V Oslu jí utekla Jaegerová, ale v těsném souboji přetlačila Polku Bukowieckou i Britku Anningovou. V Paříži prohrála jen se suverénní olympijskou šampionkou Marileidy Paulinovou, ale odrazila nástup Jamajčanky Stacey Ann Williamsové a znovu doběhla druhá.

„Ve finiši hlava víc poslouchá tělo. Nemůžete, ale i tak se snažíte. Když je na tom někdo vedle vás stejně a bojuje, aby vás porazil, není prostor myslet na to, jestli vás tělo bolí,“ líčí Manuel. „Já to tak mám, chci se zmáčknout. Nechci to dát zadarmo. Vždycky se snažím zabojovat o co nejlepší pozici.“

Souboje s Norkou

Na kontinentu se letos rozvinul souboj mezi dvěma výjimečnými dívkami, které se v Římě držely za ruce a vzrušeně vyhlížely své časy.

Už v zimě na halovém mistrovství světa v Toruni se potkaly v jednom z finálových běhů. Manuel napálila úvodní metry a v klíčovém momentu závodu na dvoustovce se i pomocí drsnějšího manévru udržela v čele. V cíli získala zlato a soupeřka zůstala bez medaile.

V Římě vyhrála Jaegerová a stanovila nejlepší evropský výkon roku pod širým nebem. V Oslu ve vzájemném souboji znovu vyhrála Norka. V Paříži si Manuel nejrychlejší čas kontinentální sezony vybojovala pro sebe. Jaegerová reagovala v Londýně norským národním rekordem 49,15.

Tomuhle už se dá říkat rivalita.

„Přijde mi, že máme kamarádský vztah. Jezdila s námi i na soustředění, strávily jsme nějakou dobu spolu. Máme spolu přirozený, zdravý sportovní vztah,“ líčí Manuel.

K evropskému šampionátu v Birminghamu každopádně obě míří jako hlavní favoritky ženské čtvrtky.

„Bude to zajímavý souboj, určitě se na to těším. Ale těším se i na souboje s ostatními atletkami,“ říká Manuel „Moc bych si přála postup do finále. Kdyby to vyšlo, ve finále je nás osm. Může překvapit úplně kdokoli, všechny chtějí vyhrát. Jsou tam velká jména, favoriti. Ale opravdu se může stát i něco nečekaného. Neupínala bych se jenom na jedno jméno.“

Správná připomínka. Ženská čtvrtka má i Klaverovou a Irku Sharlane Mawdsleyovou, které Manuel porazily v Hengelu. Musí se počítat s Polkou Bukowieckou, Britkami Anningovou či Yemi Mary Johnovou.

„Když zaběhnete skvělý čas a jste na čele tabulek, neznamená to, že máte medaili jistou předem,“ upozorňuje Manuel. „V závodě to může vypadat úplně jinak. Prostě se budu snažit dělat, co mi zatím vychází. Uvidíme, jak to dopadne.“

Zlato je pro ni jistě ve hře. A mistrovství Evropy ještě žádná česká čtvrtkařka nevyhrála. Kratochvílové a Kocembové Netoličkové na šampionátu 1982 v Aténách zabránila východní Němka Marita Kochová, Češky braly stříbro a bronz. O šestnáct let později se stala v Budapešti vicemistryní Evropy Helena Fuchsová. Zatím jediným šampionem kontinentu v běhu na 400 metrů je Pavel Maslák, zvítězil v roce 2012 v Helsinkách.

Čtvrtka žen v Birminghamu