Basketbalistky letí do epicentra koronaviru urvat MS: Nebude stačit standard, ví trenérka
Mistrovství světa v basketbalu žen hostí od 4. do 13. září Berlín. V následujících dnech se odhalí, které celky projdou poslední fází kvalifikačního síta až k Braniborské bráně. Češky nečeká od 11. března nic snadného. Už jen cesta do čínského Wu-chanu není žádná selanka. Kromě domácích hráček se výběr Romany Ptáčkové popasuje s Jižním Súdánem, Mali, Brazílií a úřadujícími evropskými šampionkami z Belgie. Na MS postoupí tři až čtyři celky.
„Za mě jsme favoritem v jednom utkání a my potřebujeme pod sebe dostat dva týmy. Těžký úkol, ale chceme postoupit. Nemůžeme mít menší cíle,“ říká rázně česká trenérka Romana Ptáčková, která má problémy s nominací. Chybí jí řada podkošových hráček, navíc kvůli složité dopravě do Wu-chanu dorazí některé reprezentantky až do Číny po vlastní ose.
Došlo k vynuceným absencím v nominaci. Jak jste v tuto chvíli spokojená?
„Bylo to fakt těžké vybírání tentokrát, protože co se týká podkošového prostoru, tak už není moc kde brát. A když už byly k mání nějaké vysoké hráčky, kvality reprezentace ještě nedosahují. Původně byla v nominaci Tereza Vitulová, která se omluvila pro problémy s achilovkami, samozřejmě by byla Anežka Kopecká, která je ale taky zraněná. Pak jsem měla hovor s Katkou Rokošovou, která už souhlasila, že přijede, ale přetrhla si vazy v koleni. V kvalifikačních zápasech i v Evropě tam alternovala občas Veronika Voráčková a nebylo to vůbec špatné, tak ještě to je v záloze, ne že bychom ji chtěli dát pod koš, ale může tam pomoct.“
Ta skupina je velmi exotická, protože ne každý rok se Češky utkají s Malí nebo Brazílií. Jak vnímáte sílu těchto celků?
„Myslím, že to je obrovsky silná skupina. Nechceme ani Jižní Súdán nějak podcenit, protože určitě taky má svoji kvalitu. Absolvovali velmi vyrovnané zápasy na africkém šampionátu. Ale měl by to být v uvozovkách nejsnazší tým. Pak už je to velká síla. Sledovala jsem výkony Brazilek při olympijské kvalifikaci, kde fakt byly skvělé. Mají hráčky z WNBA. A Mali? Co si budeme povídat, také velmi úspěšný tým na posledním MS. Asi devět, deset hráček, co teď skautujeme, hraje výborně ve španělské lize. A hlavně jsou silné v podkošovém prostoru. Vlastně chci říct, že všechny ty týmy jsou tam obrovsky silné a tam nás momentálně tlačí největší bota. Čína doma bude patřit určitě k favoritům celé skupiny, no a ve finále mistryně Evropy Belgie, takže hodně těžká skupina.“
S Jižním Súdánem začínáte. Není to nevýhoda? Nemůžete si je tolik nakoukat.
„Není, protože nějaké informace máme. Beru to naopak jako výhodu, protože je dost důležitá i nějaká mentální stránka a pokud tohle utkání zvládneme herně i výsledkově, tak to ten tým může nastartovat.“
Z těch možností, kde se mohlo hrát, nakonec musíte do Wu-chanu, co jste si řekla jako první, když jste to zjistila?
„Rozumím, ale vůbec to nebereme nějak, že tam propukl koronavirus a podobně. U nás do toho emoce moc nezasahují, ale určitě jsme všichni nejméně chtěli do Číny. Výhoda by byla samozřejmě Evropa, protože program je pro holky zabijácký třeba oproti Číňankám. Vezměte si, že ve středu ještě Julča Pospíšilová hrála play-off Eurocupu, pak přesun z Mersinu z Turecka do Francie, aby 7. března odehrála ligové utkání, cestovala 8. března přes půl světa do Číny a 11. má hrát další utkání, tak to si myslím, že je prostě špatně.“
V Číně vás čeká i přípravný duel proti domácí reprezentaci. Chápu, že asi nebyl k mání jiný soupeř, ale předpokládám, že tam asi budete chtít dát šanci spíš těm mladším hráčkám, je to tak?
„Přesně. Dostali jsme nabídku odehrát dva přípravné zápasy. Já jsem určitě nechtěla hrát dva, říkala jsem, že maximálně jeden, protože jsem věděla, že tam nebudeme ještě v plné sestavě a vlastně všechny ty zahraniční hráčky plus ještě jedna ze základní sestavy tam hrát nebudou, takže všechny, co odletí a do té finální se třeba i nedostanou, tak dostanou velkou minutáž. Vypadá to teď, že tam budeme nastupovat pouze v devíti lidech k tomu přípravnému utkání.“
Jeden silnější tým musíme porazit. Těžký úkol
Jak se liší skauting afrických zemí, když to srovnáte třeba s eurobasketem?
„Je to jiné, je to živelnější, ale tím to nemyslím v tom špatném slova smyslu. Jsou to prostě skvělé somatotypy, rychlostně, dynamicky zdatné hráčky a tím, že dneska už někdy od 15 let jsou v akademiích v Evropě, tak už jsou i na skvělé úrovni. Uvidíme, jak to bude po taktické stránce, ale já jsem Mali měla možnost vidět na třech mistrovstvích světa do 19 let, kde se vždycky umisťovaly mezi prvními šesti a samozřejmě ty hráčky už se tady rekrutují přesně tady i z těchto týmů, které už mají něco za sebou.“
Materiálu třeba k africkým soupeřům je tedy dost?
„Úplně ne, ale děláme to tak, že čerpáme z těch kontinentálních šampionátů, ona se hra jako taková potom moc nemění.“
Je teď výhodou předkvalifikace v Mexiku? Tam jste třeba s Mali hráli a vyzkoušeli jste si tam i další, dejme tomu, exotičtější země?
„Tak Mali tam s Jižní Koreou byly jedním z největších favoritů nebo nejtěžších soupeřů. Mali trošku dojelo na to, že tam se neadaptovalo tak, jak my, my jsme přiletěli o něco dříve a myslím, že to byla pro nás obrovská výhoda. Po prvním zápase tam musela přijet sanitka pro tři hráčky Mali, takže to si myslím, že je zabrzdilo, jedna věc. Ostatní týmy tam tenkrát byly v hodně malých sestavách, takže to pro nás byla docela výhoda, což teď nehrozí.“
Na stránkách FIBA vůbec nejsou finální nominace Jižního Súdánu, Číny ani Mali. S jakými informacemi pracujete v tuto chvíli?
„Víme něco od hráček, protože nastupují v nějakých ligách, kde se některé soupeřky také pohybují, My předpokládáme ty nejlepší sestavy a na ně se připravujeme a pokud by někdo nakonec nejel, tak je to jedině nějaký bonus, ale my se musíme připravovat na to nejlepší, co můžou postavit.“
Díky Belgičankám může vlastně postupovat o jeden tým navíc, protože se dá asi očekávat, že Belgičanky v té top trojce budou. Říkáte, že to je těžká skupina, ale nebyl by nepostup při tomto vědomí zklamáním?
„Za mě jsme favoritem v jednom utkání a my potřebujeme pod sebe dostat dva týmy. Takže to znamená, že jeden silnější tým musíme porazit. Těžký úkol, ale samozřejmě tam musíme jet s tímhle cílem. Ty cíle nemůžou být menší. Jestli to bude zklamání, teď nedokážu říct, já bych chtěla, abychom tam odevzdali naše maximum, a myslím si, že nebude stačit žádný standard, že musíme nabídnout něco navíc, ale příprava probíhá tak, jak probíhá, šest hráček nebo pět hráček nás doplní až na místě těsně před šampionátem.“
Máte v hlavě cestu jako takovou z Prahy až do Wu-chanu?
„Já se o to až tolik nestarám, samozřejmě bude to asi něco kolem 24 hodin, prostě budeme cestovat celý den, ale naše zdravotnická sekce to má pod kontrolou, takže hráčky už teď mají nějaký jiný spánkový režim, tréninkový režim je jiný, proto jsme i přehodili naše setkání na jinou hodinu, protože vlastně ony půjdou i dřív spát, měly dřív vstávat, máme nějaké speciální brýle na to a podobně. Myslím, že všichni děláme maximum pro to, aby ta adaptace byla co nejjednodušší nebo nejlehčí pro nás.“
