Slova o trans ženách ve sportu rozpoutala válku. Chráním dívky, brání se basketbalistka
Neřekla vulgaritu. Nikoho osobně nenapadla. Přesto se během několika dnů stala jednou z nejkontroverznějších sportovkyň Ameriky. Příběh basketbalistky z WNBA Sophie Cunninghamové je především o tom, co v dnešním rychlém světě propojeném sociálními sítěmi dokáže způsobit jedna jediná věta. Věta o transgender ženách ve sportu. Byť není úplně jasné, nakolik sama autorka výroku s ostrými reakcemi počítala, či ne…
Ještě před několika týdny znali Sophii Cunninghamovou především fanoušci ženského basketbalu. Devětadvacetiletá rozehrávačka Indiana Fever nepatří mezi největší hvězdy WNBA, zámořské ženské basketbalové ligy.
Neláme střelecké rekordy, za zápas dává v průměru kolem osmi bodů. Proslavila se spíš tím, že se nikdy nebála kontroverzí. A to jak verbálních, tak fyzických.
Asi nejslavnější je její potyčka s Jacy Sheldonovou v roce 2025. Ta vznikla chvíli poté, co Sheldonová atakovala basketbalovou superstar Caitlin Clarkovou. Ženu, která změnila WNBA v jednu z nejsledovanějších ženských sportovních soutěží na světě.
A Cunninghamová coby její spoluhráčka se rozhodla jí pomstít. Soupeřku nejdřív tvrdě zfaulovala a pak i chytila pod krkem. Už tehdy si získala pozornost, nebylo to však nic proti tomu, co se událo během posledních dvou týdnů.
Stačil k tomu jeden rozhovor pro ESPN a v něm jedna věta.
Věta, která spustila lavinu
V obsáhlém interview s názvem „Love her or hate her, won’t be ignored“ (Ať už jí máte rádi, nebo nesnášíte, nemůžete jí ignorovat) dostala Sophie Cunninghamová také otázku na účast transgender žen v ženském sportu.
Odpověděla přímočaře.
„Chci chránit mladé dívky. A proto si nemyslím, že by měly soutěžit proti biologickým mužům. Na druhou stranu to neznamená, že transgender lidi nerespektuji,“ pravila a tyto věty obletěly v dalších hodinách a dnech Spojené státy.
Málokdo vnímal i další vyjádření Cunninghamové, kterými se snažila svůj postoj vysvětlit. „Všichni podle mě máme na tomto světě své místo a doufám, že každému dokážeme dát příležitost soutěžit férovým způsobem. Podporuji lidi všech ras, náboženství, sexuálních orientací i genderových identit.“
Po vlně kritiky pak svůj postoj ještě jednou vysvětlila.
„Mluvím z lásky. Nikdy jsem nechtěla nikomu ublížit. Zůstanu ale také věrná tomu, čemu věřím,“ dodala.
Hned první den po jejím vyjádření z 21. července se nicméně na sociálních sítích rozjela lavina komentářů. Souhlasných i silně odsuzujících.
Druhý den začaly její výroky přebírat televize a velké mediální domy.
Pak přišli politici, aktivisté a také samotná WNBA.
Během několika dnů se tak z basketbalistky stala veřejná figura, která symbolizovala mnohem víc než vlastní názor.
Konzervativní komentátoři z Cunninghamové začali dělat tvář boje za ochranu ženského sportu. Na opačné straně zaznívala ostrá kritika, že její výroky přispívají ke stigmatizaci transgender komunity.
MAGA Barbie? Tak jednoduché to není
S postupující kauzou se kolem basketbalistky také začalo stále častěji objevovat označení MAGA. Tedy zkratka volebního sloganu Donalda Trumpa Make America Great Again, která dnes označuje širší konzervativní politické hnutí.
Důvod byl jednoduchý. Cunninghamová se svým názorem na transgender sportovce trefila do jednoho z témat amerických kulturních válek. Veřejně se jí tak zastala například i mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová nebo bývalá plavkyně a protrumpovská aktivistka Riley Gainesová.
Druhý tábor naopak začal 185 centimetrů vysokou hráčku s blond vlasy označovat nálepkou „MAGA Barbie“. Jako by byla oficiální tváří trumpovského hnutí.
Jenomže ona sama takové zařazení odmítá. „Lidé si rádi něco domýšlejí a potřebují vás někam přiřadit. Buď jste s nimi, nebo proti nim,“ vystihla Cunninghamová podstatu celé situace.
„Jsem přitom se svými postoji někde uprostřed. Dnes vás ale nutí vybrat si jednu stranu sporu a být svým způsobem extrémista. Jenže to nejsem já. S některými věcmi souhlasím na jedné straně, s jinými na druhé,“ dodala.
V té chvíli navíc Cunninghamová ještě netušila, že tím celá story nekončí…
Majitelka řvala na fanynky, Clarková nic neřekla
Týden po vypuknutí kauzy, tedy 28. července, hrála Indiana ve WNBA v Seattlu. Před halou se sešli jak podporovatelé, tak odpůrci ženy, jejíž výrok rozdělil Ameriku.
Uvnitř arény pak držely dvě mladé dívky transparent děkující basketbalistce za to, že „promluvila za dívky“. Vzápětí se však dostaly do konfliktu s menšinovou spolumajitelkou Seattle Storm Celeste Keatonovou.
„Zbláznily jste se? Jste naprosto pošahané. Budete muset hodně prosit o Boží odpuštění po těch sračkách, co tu šíříte,“ křičela na ně podle jejich výpovědi. Jedna z dívek se následně rozplakala.
Klub se později za výlev Keatonové omluvil a vedení WNBA funkcionářku suspendovalo na pět zápasů.
Další propíraný moment pak přišel při nedělním utkání Indiany s Minnesotou. Legendární trenérka Cheryl Reeveová do něj totiž nastoupila v tričku s nápisem „Trans Kids Belong“ – tedy „Trans děti sem patří“.
Před zápasem si navíc s Cunninghamovou dlouze povídala přímo na palubovce. Později vysvětlovala, že s ní chtěla vést dialog a vysvětlit jí, že vylučování kohokoliv nikdy není řešením.
A nakonec se po utkání do celé kauzy dostala i žena, která ji sice rozhodně nezpůsobila, ale díky níž je dnes WNBA tak sledovaná. Caitlin Clarková přinesla soutěži rekordní návštěvnost i komerční zájem. Teď ale najednou stála před otázkou, co si o výroku své „bodyguardky“ a kamarádky vlastně myslí.
Podpoří ji? Nebo se od ní distancuje?
Clarková zvolila třetí cestu.
„Tohle jsou otázky pro ligu a příslušné sportovní autority. Já se soustředím na basketbal,“ zněla její neutrální odpověď.
I ta ale nakonec přinesla rozporuplné reakce. Jedni jí vyčítali zbabělost za to, že se kamarádky nezastala. Druzí ji kritizovali, že její nic neříkající postoj je vlastně souhlasem s tím, co Cunninghamová řekla.
Normální debata nikoho nezajímá
Samotná otázka transgender sportovců přitom není vůbec jednoduchá. A různé sportovní federace k ní přistupují rozdílným způsobem. Například atletická nebo plavecká v posledních letech pravidla zpřísnila s odkazem na to, že biologické výhody transgender žen získané během mužské puberty mohou přetrvávat a i nadále významně ovlivňovat jejich sportovní výkonnost.
Na druhé straně stojí argumenty, že transgender sportovci mají mít možnost soutěžit bez diskriminace a že případů na vrcholové úrovni je jen velmi málo. Ani sport proto nemá jednotnou odpověď.
Na celé kauze Sophie Cunninghamové je tak možná nejzajímavější něco jiného. Ne to, zda měla pravdu. Ani to, zda ji mají její kritici.
Zajímavá a svým způsobem znepokojující je rychlost, s jakou se z jedné věty, byť pro někoho kontroverzní, může stát celospolečenský konflikt. Konflikt dvou táborů, které se vlastně nechtějí dohodnout.
Navíc není úplně jasné ani to, s jakým cílem Cunninghamová svá slova vyřkla. Zda jí tak trochu nešlo o to kontroverzi vzbudit. Ve svém životě se jich totiž, jak už zaznělo, rozhodně nebojí.
„Sophie velmi dobře chápe, že hodnotu dnes ve sportu nemají jen výkony na hřišti, ale i schopnost vyvolat emoce a být mluvčím určité skupiny lidí,“ řekl o Cunninghamové ostatně i její kolega West Wilson.
Ne, Wilson není basketbalista, ale novinář a influencer, s nímž Cunninghamová natáčí podcast Show me something. A nakonec i titulek rozhovoru pro ESPN, který vyvolal rozruch, jako by dopředu naznačoval, co by se v dnešním světě rychlých soudů a sociálních sítí mohlo v dalších dnech dít.
Ať už jí máte rádi, nebo nesnášíte, Sophii Cunninghamovou prostě nemůžete ignorovat…
