Kopecký poprvé na Giru: Diabetes není brzda. Jak během etap krotí cukr a jak baví ostatní?
Bratři ve stejném triku. To jsou Tomáš a Matyáš Kopečtí. Od této sezony společně závodí za tým Unibet Rose Rockets a nyní je můžete sledovat i na Giro d´Italia. Mladší Matyáš (23) předchozí čtyři sezony jezdil za tým podporující závodníky s cukrovkou Novo Nordisk. Tu mu zjistili v šestnácti letech, ovšem jeho kariéru to prý nijak nelimituje. Jen si musí neustále kontrolovat hladinu cukru a občas si i v závodech píchnout inzulin. „Zrovna v cyklistice to nevypadá nejlíp, ale je to úplně normální věc,“ přibližuje.
Klan Kopeckých je známý nejen v české cyklistice, ale i v té nizozemské. Trojice sourozenců Tomáš, Matyáš a Julia se totiž narodila právě v zemi tulipánů. Všichni tři ale reprezentují Česko a s touto vlaječkou se všichni letos poprvé ukazují na podnicích Grand Tour. Nejprve jela Julia ženskou Vueltu ve Španělsku, a teď bráchové brázdí italské silnice při Giro d´Italia. „Když jsem to tátovi volal, málem lehnul,“ směje se Matyáš v rozhovoru pro deník Sport a web iSport.
Giro je zatím nejdelší závod, který jste kdy absolvoval. Jak se cítíte?
„První blok, když vezmu těch devět etap před časovkou, byl dobrý, necítil jsem se po něm vůbec unavený, až na drobné nachlazení jsem na tom byl velmi dobře. Ale je mi jasné, že druhá půlka bude náročnější a únava se bude dostavovat víc. První týden a půl zvládne každý, ale pak už je to o výkonnosti, každý den dobře jíst, spát. Když tyhle malé věci neděláte, jde to rychle dolů. Takže doufám, že když budu dobře spát a jíst, že druhý a třetí týden budou ještě o trošku lepší.“
Právě hlavně druhá polovina Gira přináší víc klasikářských etap a vy i váš bratr Tomáš jste především klasikáři, že?
„Ano, ale musím se přiznat, že na toto Giro jsem nepřijel s úplně nejlepší formou, protože jsem nečekal, že sem pojedu. Takže jsem tady hlavně na pomoc ve sprintech. Myslím, že mám mnohem větší šanci vyhrát s Dylanem (Groenewegenem), než sám z úniku. Ale naopak občas když to nečekáte, může to klapnout. Když se dostanu do úniku a budu se cítit dobře, může to padnout na moji stranu. Ale s nachlazením se hlavně snažím dát dohromady.“
Co vám proběhlo hlavou, když vám v týmu oznámili, že jste nominovaný na Giro, navíc i s bratrem?
(usměje se) „Bylo to super. Když se mě ptali, jestli bych vůbec chtěl jet na Giro, tak jsem hned řekl, že je to pro mě obrovská věc a hodně rád bych jel. A hlavně i s bráchou. Letos už jsme jeli tolik závodů poprvé spolu, i ty největší klasiky. A teď je pro nás oba první Grand Tour super věc. Myslím, že až se na to podíváme po sezoně, tak si uvědomíme, že je to opravdu speciální. Jsme bratři, navíc i kolegové, spolupracujeme jako všichni ostatní. Přijde mi to tak nějak normální. Což si občas říkám, že je škoda, že mi to tak přijde, protože to fakt není normální, že jsme tu spolu, a ještě ve stejném týmu. Užíváme si to, ale na druhou stranu je to naše práce.“
Je to lepší i pro týmovou spolupráci, že se znáte celý život, víte, co od druhého čekat?
„Samozřejmě. Když třeba jedeme v rozjížděcím vlaku, chystáme to sprinterovi, tak pro některé kluky je těžké odhadnout, kdy jsme Tomáš nebo já hotoví a musíme z čela pryč. Ale já to u Tomáše přesně poznám. Vím, jak se na kole
