König o stravě cyklistů: Cukry jsou alfa a omega. Proč by normální člověk musel hned na toaletu?
Mnozí se diví, že jsou současní cyklisté schopní takových výkonů, které se stále zlepšují. Odpověď je jednoduchá: je to i díky tréninku stravování. Profesionálové totiž do sebe dostávají obrovské množství sacharidů. Vy je ale raději nenapodobujte. „Pro normálního člověk by to znamenalo do hodiny okamžitou toaletu,“ vysvětluje ve videu pro iSport někdejší profesionál Leopold König. Jak tedy takové množství cukrů do sebe závodníci dostanou a co si rádi dají po etapě? Program a etapy Tour de France 2026 ZDE >>>
Při sledování etap právě probíhající Tour de France uvidíte cyklisty samozřejmě šlapat na kolech. Ovšem nejen to. Během pěti hodin, které v etapě stráví, je potřeba doplňovat nezbytné živiny, jinak by i borci jako Tadej Pogačar a Jonas Vingegaard dostali takzvaný hlaďák a daleko by nedojeli. Jak tedy vypadá stravování v současném pelotonu?
„Strava je alfa a omega celého výkonu. Vědělo se to vždycky, ale nikdy se nedošlo až k tomu, že by se to tak předimenzovávalo a šlo se až na horní hranici příjmu. Vždycky se říkalo: Jez, jez, jez! Zároveň tam byla klapka: Ale nejez zase moc, abys nepřibral. To dnes úplně padlo, dnes je to už jen: Jez, jez, jez! Protože podle nejnovějších studií se ví, že výkon spotřebuje tolik sacharidů, že ho tolik stejně do sebe nedokážou dostat,“ přibližuje Leopold König, který část kariéry strávil ve věhlasném týmu Sky.
Základem všeho jsou sacharidy. „Kluci mají na každou etapu daný stravovací plán. Ten jim sestaví podle náročnosti, kterou mají spočítanou přes výškové metry, vzdálenost a odhadovaný čas. Plán se pak závodníci snaží dodržovat. Dnes to mají vypsané už i po půlhodinách, jsou tam detailně napsané jednotlivé složky, co přesně si vzít. Bidon s ionťákem, bidon s gelem, gel, tyčinka a tak dále. Mít to je ale jedna věc, dodržet druhá, a tam už záleží na mnoha faktorech,“ vysvětluje současný ředitel Czech Tour a Závodu míru U23.
Pro běžného člověka nemožné
Cyklisté by měli podle současných poznatků přijmout 100-150 gramů sacharidů za hodinu. To by ale normální stravou nebylo vůbec možné.
„Lze to právě jen přes tekutou stravu: přes gely, silné ionťáky a podobně.“
Po loňské Tour de France se objevily informace, že Pogačar do sebe během jedné horské etapy dostal 1 200 gramů sacharidů. „Jsou daná nějaká doporučení 100-150 gramů, on je překročil a dal přes 200 gramů za hodinu, což je šílené množství sacharidů a vlastně se divím, že ho nevidíme jen něco žvýkat v puse. Ale právě to pravděpodobně nasvědčuje tomu, že to do sebe dostával skrze bidony, kde musel mít velmi koncentrovanou složku sacharidů v rámci pití. Protože jinak to prakticky asi ani nejde. To by musel člověk sedět u jídelního stolu a jenom jíst. A asi by to ani tak nedal,“ říká König.
Cyklisté tedy musí mít sestavený stravovací plán, současně ho co nejvíc dodržet, a také dané množství strávit a nepozvracet se. Což také není samozřejmost. Člověk, který takovou věc netrénuje, by nedopadl dobře. „Myslím, že pro takového jedince by to znamenalo okamžitou toaletu do hodiny. Protože takové množství je špatně jednak proto, že by to tělo nemělo jak spálit, a ani by to nepřijal trávicí systém. Protože na takhle enormní množství není nikdo přirozeně stavěný,“ varuje muž, který se jako jediný Čech dokázal umístit na všech Grand Tours v TOP 10 celkového pořadí.
Proto i profesionálové musí trénovat nejen samotnou jízdu na kole, ale i stravování. „Jednoznačně musí trénovat příjem těchto rychlých cukrů skrze ionťáky a gely. Protože to není možné přijmout jinak. Není možné jíst rice caky (rýžové koláčky) po deseti kusech za hodinu, to nejde. To by se za chvíli zadusil. Nebo banány. Takže musí trénovat tohle agresivní přijímání sacharidů, aby jim to v rámci etapy nezpůsobilo žaludeční problémy.“
Cyklisté se ale nestravují jen gely a iontovými nápoji. Jaké takzvané traťovky jim týmový personál na etapu chystá? A co si rádi ze slaného jídla dají po etapě, aby stále doplňovali potřebné živiny? Pusťte si celé video na iSportu, abyste se dozvěděli mimo jiné i to, že i jídlo může fungovat jako určitá odměna a povzbuzení po těžkých závodních blocích.
