Pogačar dobyl Le Lioran, kde minule poznal porážku. A rýpnul si do bučících fanoušků
V tento den doufali Francouzi, že budou mít dvojnásobný důvod slavit. Ve státní svátek dobytí Bastily se jela velmi těžká etapa, ve které by za normálních okolností věřili v úspěch specialisté na úniky, kterých je i mezi francouzskými cyklisty řada. Jenže celek UAE Emirates letos touží po mnoha úspěších, a tak celý den jeho jezdci dřeli, aby pak mohl zabojovat jejich lídr. Tadej Pogačar měl totiž cílový Le Lioran do tohoto úterý spojený s prohrou. To chtěl král cyklistiky změnit a povedlo se. Jeho kolega Isaac del Toro ale přišel o bílý dres. Program Tour de France 2026 >>>
Ve chvíli, kdy ředitel závodu Christian Prudhomme odmával start úterní etapy, začaly velké boje jezdců, kteří se chtěli dostat do denního úniku a usilovat o výhru v etapě. Toto tempo velmi brzy odmítl akceptovat nejlepší sprinter v dosavadním průběhu Tour de France Tim Merlier, který se brzy s dvěma svými týmovými kolegy octnul za pelotonem a jel tak, aby se příliš neunavil, ale současně stihl časový limit v cíli.
Tempo bylo opravdu hodně vysoké, dlouho se však nikomu nedařilo vytvořit mezi sebou a pelotonem větší mezeru.
V jednu chvíli dokonce došlo k situaci, kdy se Tadej Pogačar i Jonas Vingegaard ocitli za mezerou, která se utvořila v samotném pelotonu, rychle se ale obě části balíku zase spojily. Nakonec se povedlo zformovat denní únik až 113 km před cílem 166 km dlouhé etapy. To se před pelotonem vytvořila velká skupina téměř třiceti závodníků.
Snaha Francouzů
Patrné byly snahy francouzských cyklistů dostat se dopředu a být na státní svátek dobytí Bastily vidět. Povedlo se to ale jen pětici z nich. Mezi nimi byl třeba i francouzský mistr Romain Grógoire.
Jenže problém byl, že v pelotonu se na čele uvelebili závodníci UAE Emirates-XRG, kteří úniku nedávali příliš mnoho prostoru. I proto z čelní skupiny začali odjíždět menší skupiny. Na úplné špici se tak octli Harold Tejada a Javier Romo, dvacet sekund za nimi byli Ben Healy, Sergio Higuita a Louis Vervaeke, kteří se snažili dvojici dohnat.
Po chvíli, kdy peloton držel stále hodně vysoké tempo a náskok úniku byl okolo 1:20 minuty většina těch, kteří se původně do úniku dostali, „zaplula“ zpět do hlavního balíku. Zhruba 70 kilometrů před cílem zůstával vepředu pouze Romo, 38 sekund za ním následovala tříčlenná skupinka v čele s Healym.
Na této metě už však byla výhoda uprchlíka jen minutová a stále se snižovala. Dlouho tak bylo jasné, že o výhru v etapě má zájem sám Tadej Pogačar.
Tady se hodí připomenout, že dojezd do Le Lioranu slovinský cyklista zná velmi dobře. Před dvěma lety tam totiž končila etapa, v níž se Pogačar v jednom ze stoupání vydal do útoku. V dalším kopci jej ale dostihl Jonas Vingegaard, jenž do Tour nastoupil po těžkém zranění z jarního závodu Kolem Baskicka. Až do cílové rovinky se drželi společně a v ní nakonec sprint těsně ovládl dánský cyklista, pro nějž bylo toto vítězství velmi dojemným.
Tehdy šlo o etapu s pořadovým číslem 11. Pogačar v ní zaútočil na Puy Mary 30 kilometrů před páskou.
Tentokrát peloton dojel Roma 38 kilometrů před cílem, tedy těsně před Puy Mary. V tu stejnou chvíli před něj vyrazil ještě Richard Carapaz, ale jezdci UAE Emirates na čele hlavního pole dál udávali ostré tempo. Letos ale Pogačarův útok na stejném stoupání nepřišel, přejel jej za svými týmovými kolegy. Dokonce těsně před vrcholem vystřídal na čele jezdce z Emirátů Matthew Riccitello z celku Decathlon CMA CGM. Pro Francouze by bylo snem, kdyby právě v tento den slavil výhru v etapě, vůbec svou první na Tour de France, mladíček Paul Seixas.
Že je třeba být obezřetný každou sekundu závodu, předvedl v následujícím sjezdu Tom Pidcock, který, ačkoliv je excelentní sjezdař, skončil na zemi. Nebyl však sám. A rozhodně z toho nebyl nadšený. „Vůbec jsem to nečekal. Doufám, že jsem v pohodě, uvidíme po vyšetřeních. Ale je to nepříjemné. Když pořadatelé čistí silnice, měli by to dělat opatrně,“ postěžoval si britský cyklista na kluzký povrch silnice.
Naopak Carapaz právě díky tomu, že jel v klesání sám, získal zase velkou výhodu před pelotonem, která činila 1:05 minuty, když přijel k předposlednímu kopci dne.
Pak to ale přišlo. 15,5 kilometrů do cíle, kilometr pod vrcholem Col du Pertus. A ačkoliv Carapaz měl k dobru 40 sekund, ve chvíli, kdy vyrazil muž ve žlutém, začal náskok Ekvádorce rapidně klesat. 250 metrů zbývalo na vrchol stoupání, když se Pogačar převalil přes Carapaze.
Z hlavní skupiny se nikdo neodvážil lídra závodu pronásledovat. Nicméně dál pokračovali ve vysokém tempu, protože ze skupiny hlavních favoritů odpadl Del Toro, třetí muž průběžného pořadí. Posun vpřed tak cítili Evenepoel, Lipowitz, Ayuso, Skjelmose a Seixas.
Problém s vysílačkami
Pogačarův náskok pět kilometrů před cílem byl sice jen 26 sekund, nicméně cesta vedla dál do kopce. Na jeho vrcholu už měl k dobru Slovinec 38 sekund. Z jeho neustálého otáčení se však bylo patrné, že sám netuší, jak daleko před pronásledovateli vlastně je.
„Zkoušeli jsme nové vysílačky, a když tam bylo hodně lidí, neslyšel jsem vůbec nic. V posledních deseti kilometrech jsem trochu o sobě pochyboval, kvůli tomu roku 2024. Měl jsem to trochu v hlavě,“ vysvětlil Pogačar.
Ze skupiny pronásledovatelů odpadl Evenepoel, ale pořád držel naději na průběžné třetí místo. A před ním už byl jen sjezd a krátký výjezd do cíle. Což Belgičanovi hodně pomohlo. Pogačar projel cílem neohroženě sám a mohl se patřičně radovat v místě, kde se před dvěma lety musel sklonit před Vingegaardem. Chvíli po něm se ale cílovou rovinkou přiřítil právě Evenepoel a až za ním ostatní. Dán s 38 sekundami ztráty na hlavního soka.
Pogačar tak mohl v Le Lioranu konečně slavit. A prozradil, že to byl opravdu jeho cíl. „Dnes to byl skvělý den, tým odvedl parádní práci. Tuhle etapu jsme si vybrali dlouho dopředu. Dva roky zpět jsem tady prohrál, teď jsem byl v dojezdu taky hodně zničený. Ale snažil jsem se poctít žlutý trikot,“ vyprávěl usměvavý lídr závodu.
Bučící fanoušci
Vedle týmových kolegů pochválil také fanoušky podél silnice, kteří ve státní svátek vytvořili skvělou atmosféru. Přesto mu to ale nedalo, a do některých si rýpnul. „O atmosféru se postarali i ti, kteří na nás bučeli. To nám ale dodalo ještě víc energie.“
Na Pogačarovi je vidět, jak si zatím letošní Tour užívá. „Mě to opravdu baví. Nikdy nevíte, jak dlouho to bude trvat, musíme si užít tyhle momenty. Viděl jsem tady dnes spoustu slovinských vlajek, je třeba to vnímat a užívat si to,“ potvrdil.
Ani Vingegaard, který zatím celkem dost na hlavního soupeře ztrácí (nyní 3:36 minuty), si nenechá dobrou náladu a naději jen tak vzít. „Když Tadej vyrazil, věděl jsem, že musím jet své tempo. V posledním kopci jsem dostal podporu i od ostatních a myslím, že to nebylo špatné. Cítím se lépe a lépe, těším se na delší stoupání. Myslím, že nás čeká ještě dobrý závod,“ řekl v rozhovoru pro Eurosport.
Pro UAE Emirates to ale nebyl jen pozitivní den. Del Toro totiž v závěru etapy nezvládal udržet tempo s hlavními favority a přišel o bílý dres, který nyní obléká Juan Ayuso, týmový parťák Mathiase Vacka.
Tour de France - 10. etapa (Aurillac - Le Lioran, 166,6 km):
1. Pogačar (Slovin./UAE Emirates-XRG) 3:58:08, 2. Evenepoel (Belg./Red Bull-Bora-hansgrohe) -32, 3. Seixas (Fr./Decathlon CMA CGM), 4. Lipowitz (Něm./Red Bull-Bora-hansgrohe) oba -34, 5. Ayuso (Šp./Lidl-Trek), 6. Skjelmose (Dán./Lidl-Trek) oba -38, ...112. Vacek (ČR/Lidl-Trek) -36:11, 125. Otruba (ČR/Caja Rural-Seguros RGA) -36:29, 141. Bittner (ČR/Picnic PostNL) -39:11.
Průběžné pořadí:
1. Pogačar 36:15:02, 2. Vingegaard (Dán./Visma-Lease a Bike) -3:36, 3. Evenepoel -4:06, 4. Ayuso -4:22, 5. Seixas -4:35, 6. Lipowitz -4:44, ...32. Vacek -53:19, 126. Otruba -2:28:07, 159. Bittner -2:50:26.
