Pogačar v hvězdné společnosti: pátý titul = pátá legenda. Bylo vidět, že letos si Tour užívá
Je to tady. Tadej Pogačar, který je nejlepším cyklistou současnosti a někteří ho považují i za nejlepšího jezdce vůbec, se zařadil po bok legend. Díky tomu, že si v neděli večer v Paříži převzal pátý celkový žlutý dres z Tour de France, rozšířil exkluzivní klub pětinásobných vítězů na pět členů. Jak ale dokazoval v průběhu celé letošní Tour, není jen výjimečným závodníkem, ale i člověkem a kamarádem, který umí nejen ocenit práci druhých, ale také jim ji vrátit.
V minulém roce i letos jednoznačně kraloval Staré dámě. Ovšem tyto dvě výhry se dost zásadně lišily. Ne snad, že by loni získal Tadej Pogačar žlutý trikot nějak těsně. To vůbec, 4:24 minuty na Jonase Vingegaarda byly dostatečným polštářem. Ale i člověk, který slovinského cyklistu nezná zase tak dobře, na něm musel v závěrečném týdnu v roce 2025 pozorovat jistou únavu, možná i trochu otrávenost.
Vše se záhy vysvětlilo. Pro svůj čtvrtý triumf na Tour si jel Pogačar se značnými bolestmi kolene. Ty se projevily po menší nehodě, které se nevěnovalo až tolik pozornosti. Tým i jezdec obtíže ututlali, ale ve výrazu Pogačarova obličeje cosi v pořádku nebylo.
Letos na jaře, kdy byly hlavním cílem úřadujícího mistra světa i Evropy klasikářské monumenty, se dokonce mluvilo o tom, že být to na něm, klidně by 113. ročník Tour de France vynechal. Jenže nechte doma závodníka, jenž se může zapsat do historie! To v celku UAE Emirates-XRG rozhodně v plánu neměli.
Výsledkem je další mimozemský výkon sedmadvacetiletého Slovince. Pět vyhraných etap a hlavně celkový triumf s magickým číslem 5 znamenajícím vyrovnání se těm nejlepším cyklistům francouzské Grand Tour a vůbec tohoto sportu. Pogačar se zařadil do exkluzivní skupiny čítající Jacquesa Anquetila, Eddyho Merckxe, Bernarda Hinaulta a Miguela Induraina.
„Tenhle cíl je velkým milníkem. Stát se členem klubu pětinásobných vítězů je opravdu obří úspěch,“ pronesl během letošní Tour v rozhovoru pro deník Sport Chris Froome. Ten do včerejška s Pogačarem sdílel druhou příčku historického pořadí. Teď už je se čtyřmi výhrami na Grande Boucle zase osamocen.
Mít pět výher na Tour de France, největším cyklistickém podniku planety, je opravdu WOW. Jenže právě letošní triumf pro samotného Pogačara znamená ještě o dost víc.
Velká radost i za parťáka
Bylo na něm totiž vidět, že si tuto Tour opravdu užívá od začátku až do konce. A i přes to, že na něm byla v dojezdech některých etap patrná obrovská únava.
Ten rozdíl měl jméno.
Isaac del Toro. Torito, jak dvaadvacetiletému Mexičanovi přezdívají.
Už když do sestavy z Emirátů v roce 2024 přišel, náramně si prý s Pogačarem sedli. V UAE Emirates ve vytáhlém hubeném klukovi s ohromnou silou v nohách vidí právě Slovincova nástupce. A Pogačar si ho vzal pod křídla. Na sociálních sítích fanoušci během roku pozorovali, jak tito dva společně trénují a užívají si hodně legrace. Také mnohé úseky letošní trasy Tour de France si projížděli spolu. A ani na ní se od sebe příliš nehnuli. Sdíleli totiž jeden pokoj.
Na úplný závěr se pak sešli i v Paříži na pódiu: Pogačar na stupínku nejvyšším, Del Toro bral třetí místo. A k tomu ještě bílý dres pro nejlepšího mladíka, který uhájil v posledních dvou horských etapách před domácím zázrakem a velkou nadějí do budoucna Paulem Seixasem.
„Je těžké vysvětlit, jak moc pro mě znamená, že je také na stupních vítězů. Dokázat to je něco nepředstavitelného,“ řekl Pogačar po sobotní královské etapě. „Můžeme být opravdu hrdí na to, co všichni kluci dokázali. Za Isaaca mám takovou radost.“
O tom, jak Slovinec prožívá úspěch svého kolegy a kamaráda, nemusel nikoho příliš přesvědčovat. Názorně to ukázal už ve druhé etapě v Barceloně, ve které si mohl dojet pro vlastní výhru, místo toho po ataku Del Tora jen kontroloval, aby ho ještě z borců za ním nikdo nedostihl. A když se pak potkali v cíli? „Torito“ seděl vyčerpaný na zemi, „Pogi“ k němu přišel s obrovským úsměvem, nejprve ho objal a pak i zvedl nad zem.
Když pak ovládl páteční výjezd jednadvaceti serpentinami na Alpe d´Huez, den na to si už podruhé v této Tour vyzkoušel, jaké to je být domestikem, tedy pomáhat kolegovi z týmu.
„Když jsem se vrhl do boje za Isaaca, znovu jsem si uvědomil, jak důležití jsou moji týmoví kolegové. Mám k nim obrovský respekt a vážím si toho, kolik toho pro náš společný cíl dělají,“ nezapomněl pochválit také ostatní týmové parťáky, kteří byli celé tři týdny ochotni plně se obětovat pro svého lídra.
Nebylo to ale rozhodně poprvé, kdy kolegy chválil. Právě i v tom je výjimečným cyklistou, ale především člověkem. Ve většině rozhovorů poté, co vyhrál etapu, nebo po dni důležitém v boji o maillot jaune, na prvním místě děkoval klukům z týmu.
Zvlášť v posledním týdnu si moc dobře uvědomoval, že je to důležité. Řadu kolegů totiž postihly zdravotní potíže. Ať už žaludečního rázu, nebo nachlazení. To ostatně v sobotu přiznal i Del Toro.
„Znovu jsem se přesvědčil, že jsou lepší než většina šampionů – tím, jak se za tým obětují. Nedokážu vyjádřit, jak jsem jim vděčný.“
Za pátý žlutý dres ale vděčí hlavně svým výkonům. I když jak sám přiznal, ty se od roku 2024 tolik nezměnily. V současné době už prý rozhodují jiné detaily. „Moje nálada a emoce – v tom se hodně zlepšuji. Proto letos jezdím dobře.“
A právě pozitivní emoce jsou tím, co letos na Tour Pogačara charakterizovalo.
Nejvíce výher na Tour de France
| Počet výher | Cyklista | Vítězné ročníky Tour |
|---|---|---|
| 5x | Jacques Anquetil | 1957, 1961–1964 |
| 5x | Eddy Merckx | 1969–1972, 1974 |
| 5x | Bernard Hinault | 1978, 1979, 1981, 1982, 1985 |
| 5x | Miguel Indurain | 1991–1995 |
| 5x | Tadej Pogačar | 2020, 2021, 2024–2026 |
| 4x | Chris Froome | 2013, 2015–2017 |
