Tak tohle bylo něco. Borci na kolech tak zablácení, že jste je zepředu od sebe prakticky nerozeznali. Celá řada defektů a pádů, kluzké kostkové úseky a krásné útoky na nich. Zkrátka mokré Paříž - Roubaix, první od roku 2002, nezklamalo. Alespoň diváky u televizí doma. Cyklistům nebylo moc co závidět a také zklamání a vyčerpání v tvářích poražených bylo velmi výmluvné. Stejně jako až hysterická radost Sonyho Colbrelliho, který je dalším vítězem Pekla severu. Zdeněk Štybar skončil 26.
Projel cílem v těsném sprintu jako vítěz. Ještě kousek setrvačností ujel, pak na rovném úseku velodromu v Roubaix zabrzdil, slezl ze svého kola, které okamžitě vítězoslavně zvedl nad hlavu a začal křičet. Poté se Sony Colbrelli svalil na zem, kde předvedl emoce, jaké jsme na cyklistickém závodu dlouho neviděli.
Jeho vítězný záchvat byl tak silný, že jste chvílemi nevěděli, jestli se směje nebo brečí. A nejspíš tam bylo obojí. Vždyť tento jednatřicetiletý Ital vyhrál nejslavnější kostkovou klasiku světa při své vůbec první účasti na ní. A navíc při Roubaix, které se jelo po sedmnácti letech na mokru a hlavně blátě.
„Je to moje první Roubaix a hned vyhrávám. Jsem strašně šťastný, je to legendární závod. Jelo se opravdu ohromným tempem, útočil jsem už 90 km před cílem. Jsem rád, že se mi ještě povedl sprint do cíle. Je to úžasné vítězství!,“ sypal ze sebe závodník týmu Bahrain Victorious v rozhovoru ještě před tím, než si převzal dlažební kostku jako trofej a vyslechl italskou hymnu.
Jeho tým má název obohacený o slovo Victorious, tedy vítězný, od této sezony, a i na Colbrelliho výsledcích se to dost projevilo. Zatímco loni si připsal rodák z Lombardie jen jednu výhru a předloni tři, letos jich má na kontě s tou nedělní osm, a to včetně titulu mistra Evropy v silničním závodu.
Colbrelli často vyhrává ve spritech, ať už větší skupiny, nebo menšího úniku. Tak tomu bylo i nyní, kdy o vítězství bojoval s Mathieum van der Poelem a mladíčkem Florianem Vermeerchem. Mimochodem, všichni tři byli na Pekle severu debutanty.
„Dnes to bylo legendární Roubaix s deštěm a špatným počasím od startu a s útokem 90 kilometrů před cílem za Arenberským lesíkem. Jen jsem se držel Van der Poela a v závěru měl skvělý sprint. I v něm jsem si hlídal hlavně Van der Poela, ale závodník z Lotto Soudal to rozjel 200 metrů před cílem. Ale myslím, že v posledních dvaceti až pětadvaceti metrech jsem si vítězství vybojoval. Jsem šťastný, je to moje nejlepší sezona,“ rozplýval se v rozhovoru pro Eurosport.
Jak sám vítěz zmínil, to hlavní se začalo odehrávat na jednom z nejznámějších úseků Královny klasik, v Arenberském lesíku. Tam totiž zůstal Wout van Aert za jedním z pádů, čehož okamžitě využil Van der Poel k útoku. Po výjezdu z lesíka se sice po nějaké době podařilo skupině Van Aerta, ve které se držel i Zdeněk Štybar, létajícího Nizozemce ještě dohnat, ale moc platné to nebylo.
Van der Poel ukázal, jak skvěle umí využít slabých chvil svého odvěkého cyklokrosového rivala a hlavně jaký má přehled o dění na trati. 69 kilometrů před cílem se totiž Belgičan octnul na konci skupiny, a lídr druhodivizní stáje Alpecin-Fenix opět v pravý moment přišlápl do pedálů a ujel Van Aertovi definitivně.
„Byla moje chyba, že jsem neměl dobrou pozici. Měl jsem tam dva týmové kolegy, ale naneštěstí měli oba defekty a pády, byla to smůla. Ale nechci se vymlouvat, na vítězství to prostě tentokrát nebylo. Na kostkách jsem ztratil vždycky trochu v zatáčkách a pak další energii, když jsem to dojížděl,“ sypal si popel na hlavu Van Aert, který měl při televizním rozhovoru navíc hodně napuchlé oči. „V závěru už jsem ani neměl brýle a nic jsem neviděl.“
I takové bylo 118. vydání Paříž - Roubaix, jehož velkým hrdinou, nakonec smutným, byl ještě druhý Ital Gianni Moscon. Ten dlouho vedl, odváděl skvělou práci na kostkách, jenže na osmém kostkovém úseku před cílem měl defekt, za ním musel měnit kolo a poté už se nedostal do původního tempa. Navíc na Camphin-en-Pévèle (pavé úsek číslo 5) mu kolo podklouzlo a jezdec týmu Ineos Grenadiers se musel sbírat ze země. Na klíčový Carrefour de l'Arbre sice ještě dojel ve vedení, jenže z něj už vyjížděl jako čtvrtý, a tak také projel cílem.
„Je to podle mě nejkrásnější závod, jaký je. Snažil jsem se zaútočit hned na začátku. Měl jsem pak trochu smůlu s defektem, byl jsem už úplně na limitu a s únavou děláte i další chyby. Snažil jsem se tam viset ve skupině s Van der Poelem, ale nešlo to. Myslím však, že to není moje poslední účast,“ těšil se už na další ročník muž, který po této sezoně přestupuje do Astany.
Při své osmé účasti na Pekle severu se jediný Čech na startu Štybar zpočátku držel s těmi nejlepšími, jenže v náročných podmínkách se mu to nepovedlo až do samého závěru a do cíle na velodromu v Roubaix pak dojel na 26. místě.
Cyklistický jednorázový závod Paříž-Roubaix (WorldTour) - 258 km:
1. Colbrelli (It./Bahrajn Victorious) 6:01:54, 2. Vermeersch (Belg./Lotto Soudal), 3. M. van der Poel (Niz./Alpecin-Fenix) oba stejný čas, 4. Moscon (It./Ineos Grenadiers) -44, 5. Lampaert (Belg./Deceuninck-Quick Step), 6. Laporte (Fr./Cofidis) oba -1:16, ...26. Štybar (ČR/Deceuninck-Quick Step) -6:26.
Související články
