Štybar o Pogačarovi: Slabiny? Asi až s věkem. Vysvětlil i incident na přejezdu
Blíží se jeden z nejkrásnějších a současně cyklisty nejobávanějších závodů. Kostkové Peklo severu, tedy závod Paříž-Roubaix. Už nedělní monument Kolem Flander ukázal, kdo budou i ve Francii největší adepti na vítězství. Se Zdeňkem Štybarem jsme se v iSportExtra podcastu ještě vrátili i k incidentu na železničním přejezdu ve Flandrech. Bývalý český profesionál žijící v Belgii prozradil, jak jsou tam v podobných případech přísní. A také naznačil, za jakých okolností může Mathieu van der Poel porazit Tadeje Pogačara.
Poslední roky, kdy už nezávodíte, jste stejně pokaždé na závodu Kolem Flander, byť už jen jako divák. Kde konkrétně jste tam byl letos?'
„Na stejných místech jako vloni a předloni – na startu v Antverpách, na Oude Kwaremont a potom v cíli. Pro mě jsou Flandry srdeční záležitost. Byl to můj absolutně nejoblíbenější závod, ať už atmosférou, stylem závodění, profilem, nervozitou. Je to i ten závod, kvůli kterému jsem přešel z cyklokrosu na silnici.“
Nicméně se vám tam nikdy nepovedly takové výsledky jako na Paříž-Roubaix, které je vždy následující týden.
„Já si to vlastně nedokážu úplně vysvětlit, protože jsem si vždycky myslel, že jsem spíš typ závodníka právě na závod Kolem Flander než na Roubaix. Ale před Flandrami jsem byl vždycky hrozně nervózní a hrozně jsem chtěl uspět, být aspoň na pódiu. Ale nikdy se mi to nepovedlo. A jak to ze mě po Flandrech vždycky spadlo a věděl jsem, že Roubaix není úplně závod pro mě, tak možná paradoxně díky tomu se mi tam dařilo a dosáhl jsem tam několika TOP 10 umístění (z 10 účastí byl 6x v nejlepší desítce, v letech 2015 a 2017 dokonce druhý – pozn. red.). To byl paradox, který si úplně nedokážu vysvětlit. Někdy to bylo týmovou taktikou, že jsem měl někoho z kolegů vepředu, čímž byl pro mě závod odepsaný ještě před tím, než jsem se dostal do finále. Což mě vždycky mrzelo.“
Rozmezí 10 dnů, kdy se jedou v Belgii Flandry a ve Francii Paříž-Roubaix, se říká Svatý týden. Lidé tam cyklistikou opravdu žijí. Můžete trochu přiblížit tamní atmosféru, jak to tam vypadá, nejen na závodech, ale i když se blíží?
„V podstatě se v té době lidi baví jen o cyklistice. Najednou jsou ulice plné lidí na kolech, většinou už začíná být totiž první jarní počasí. Takže lidi opráší kola, jdou se projet, diskutují o závodech. Ale hlavně je kolem toho totální humbuk tím, že večer po zprávách je ještě televizní pořad o Flandrech. Mají tam pozvané různé lidi, i Tadej Pogačar tam byl, různí profíci. Myslím si, že i pro profesionály je vždy prestiž do těchto studií přijít, protože to je jeden z nejlepších pořadů. Tam se tím opravdu žije, je to asi víc sledované než jakýkoliv seriál v televizi. Lidé cyklistou žijí, v cukrárnách se dělají dortíky s profilem trati a podobně. A po závodě se to hodně řeší i ve zprávách.“
Je jasné, že v letošních prvních třech monumentech je to hlavně souboj mezi Tadejem Pogačarem a Mathieu van der Poelem. Jak se vám líbil díl druhý, tedy ten na Flandrech?
„Jestli je to Sanremo nebo Flandry, tak to, co předvádí Tadej, to je úplně neuvěřitelné. Mathieuho znám celkem dobře, po závodě jsem s ním byl na tréninku, kde mi říkal nějaké inside informace, a to je prostě neuvěřitelné. I to, jak si Pogačar pohrál s Remcem, nejlepším časovkářem na světě… Nechá si ho přijet na tři vteřiny, pak se podívá, že se blíží a zrychlí mu, to je neskutečné. Samozřejmě třeba říct, že Remco zajel parádní závod na to, že to jel poprvé. Ale co ukázal Tadej i na Sanremu… Zažil jsem nájezd na Cipressu, kde peloton z dálnice najíždí na silnici pro jedno auto pětašedesátkou, a on tam přijede, objede peloton a nastoupí, jako kdyby závodil s amatéry. Jeho výkonnost je něco, co jsme nikdy nezažili. I co mi říkal Mathieu, jaké tam jedou watty, to jsou čísla z vesmíru.“
Má vůbec Pogačar nějakou slabinu? On sám tvrdí, že prostor pro zlepšování pořád ještě je…
„Asi až s věkem. (směje se) A zrovna teď? Může se asi zlepšovat. Člověk by řekl, že se zkušenostmi ze závodů se bude zlepšovat takticky. Ale tím, že nastupuje v důležitých závodech 100 kilometrů do cíle, se takticky asi ani nemá kam posouvat. A nedává to ani moc nadějí únikům.“
Rozruch na Flandrech vzbudil incident s přejetím železničního přejezdu právě Pogačarem, Remcem Evenepoelem a dalšími (celkem 54 závodníků) na červenou, zatímco větší část pelotonu už musela zastavit, protože se spustily závory. Pogačar to ospravedlňoval tím, že je na to upozornili příliš pozdě a že už nešlo zastavit. Jak se na tuto situaci díváte vy?
„Samozřejmě v pravidlech je, že pokud projedou na červenou, tak by měli být diskvalifikovaní. Nekoukal jsem zpětně na záběry, ale určitě závory nebyly ve chvíli, kdy tam první část pelotonu přijela, spuštěné. Kdyby byly, tak by je diskvalifikovali. Ale když tam přijede peloton padesátkou, šedesátkou a těsně před nimi se rozsvítí červená, tak prostě nejde zastavit. To je víc než logické. Ani druhá, ani třetí řada nemůže. Pak když už peloton vidí, že se spouští závory, tak nikdo nechce riskovat a zastaví. Ale v závodu v tom vypětí často nevidíte nebo ani neslyšíte signalizaci, že tam vůbec nějaké závory jsou.“
Stalo se vám někdy něco podobného?
„Určitě ano. Jeden příklad. V závodech většinou vpředu tahal Tim Declercq a udával tempo. A občas přišlo doporučení do rádia: Vychází nám to tak, že bude projíždět vlak, takže jestli můžete, zrychlete. Najednou jel peloton šedesátkou, aby se to stihlo před tím, než projede vlak. Protože když peloton musí zastavit a už je tam nějaký únik, získává další čas. To byl i tento případ. Je mi jasné, že tento incident vyvolal spoustu negativních reakcí, ale ono v reálu v pelotonu není úplně jednoduché zastavit s 200 lidmi kolem sebe. Zmáčknout brzdy a doufat, že nikdo nespadne. V Belgii vyhrožují, že jim dají zákaz řízení, že každý závodník dostane vysokou pokutu až 4000 eur. Nějakým způsobem by to určitě mělo být vyšetřované, protože se to nemůže stávat. Ale na druhou stranu je pořád třeba hledět i na to, v jaké situaci peloton byl a jestli mohl nebo nemohl zastavit.“
Přesně jste řekl, jaké jim hrozí postihy. V Belgii jsou až tak přísní?
„Jsou hodně přísní. Třeba já jezdím s českou značkou po Belgii. Všude mají úseky na průměrnou rychlost a pak se nebojí poslat do Čech pokutu z úseku, kde je padesátka a jedete tam rychlostí 51 km/h. Opravdu se na to hodně hledí. Teď jsou, jako všude jinde, zakázané telefony při řízení, ale teď začali odebírat řidičáky, když někdo drží telefon v ruce. Ale hodně kontrolují rychlost a alkohol. Takže opravdu přísní jsou a myslím, že tenhle incident budou brát jako ponaučení pro příště, takový exemplární příklad.“
Zmiňovala jsem tři monumenty, v nichž to je o souboji Pogačar vs. Van der Poel. Ten třetí, Paříž-Roubaix, nás čeká teď v neděli. Díky tomu, že tady nejsou kopce, mají být šance Van der Poela na výhru o cosi vyšší než na Flandrech. Jaká je vaše predikce?
„Rozhodně, na papíře ano. Ale Tadej je Tadej a je tam několik úseků, které jdou lehce do kopce, takže tam vidím šance pro něj. Jsou to sice krátké úseky, ale všichni víme, že jakmile má Tadej tři, čtyři vteřiny, tak už se to nedá dojet. I teď mi Mathieu říkal, a já jsem si to myslel taky, že v jeden moment na Kwaremontu, kde jsem byl, si říkal, že se Tadejovi přibližuje, ale jak se k němu začal blížit, tak Tadej zrychlil. Takže Pogačar nemá slabinu ani na Roubaix. Zní to neuvěřitelně, ale někdo, kdo vyhrává Tour de France a je čistokrevný vrchař, může porazit někoho jako je Wout van Aert nebo Mathieu van der Poel a Philippo Ganna v jejich terénu. Takže pro ně je to obrovská challenge. A všichni víme, že pro něj, s jeho váhou, je to asi nejsložitější monument pro výhru, na druhou stranu tím, co předvádí, k tomu má skvěle nakročeno. A když se mu to podaří, tak vyhraje všechny monumenty v řadě.“
Loni se Pogačar vyřadil z případného sprintu vlastní chybou v ostré zatáčce na jednom z kostkových úseků. Je však o něm známo, že se umí z chyb rychle poučit. Myslíte, že tentokrát by mohlo dojít na spurt na velodromu v Roubaix? Nebo je podle vás v závěru pavé sektor, kde by mohl jeden druhého utrhnout?
„Úplně nevidím místo, kde by mohl Mathieu utrhnout Tadeje. Jedině někde vyloženě na techniku. Díval jsem se na předpovědi, které říkaly, že by možná mohlo pršet, což by zvyšovalo Mathieuovy šance a možná ještě víc ty Woutovy. Ale pokud dojde ke sprintu, tak sprint na velodromu je hodně specifický, zvlášť po tak těžkém závodě. A já bych určitě Tadeje nevyřazoval ani proti těm nejlepším sprinterům.“
Odskočme si od těchto mohykánů k českým závodníkům. Roubaix pojedou Pavel Bittner, Matyáš Kopecký a Mathias Vacek. Pro Matyáše je to první zkušenost, ale Pavel s Mathiasem už jeli Peklo severu třikrát. Vy vždy říkáte, že tyto kostkové klasiky jsou hlavně o zkušenostech. Mají jich tedy už dostatek na pěkný výsledek?
„Hlavně na to mají výkonnost, což je v téhle cyklistice asi nejdůležitější. Protože mi přijde, že i taktika se hodně změnila. Spíš to bude i o tom, jaké budou mít týmové povinnosti. Myslím, že Mathias Vacek bude zase pomáhat Madsi Pedersenovi, který je ve skvělé formě. Na druhou stranu pokud chtějí vyhrát a porazit lidi jako je Tadej, Mathieu, Wout, tak by z takovéto situace mohli vytěžit. Ale není to jednoduché, mají obrovské soupeře. Jsou to historicky nejsilnější cyklisté, takže to nemají jednoduché s nimi soupeřit. Ale věřím tomu, že Vackovi i Pavlu Bittnerovi budou tyhle klasiky sedět a že určitě podají dobrý výkon.“
