Hvězdný Jungels: Závodit s Pogačarem je frustrující, ale i čest. Proč chybí respekt?
Ve výsledkové listině jeho jméno až tolik nevyčnívalo. Přesto patřil Bob Jungels z týmu Netcompany Ineos na nedávné Czech Tour k největším hvězdám. Aby ne, byl jediným ze startovního pole, kdo se mohl pochlubit etapovou výhrou na Tour de France. Lucemburčan si start na české půdě užil i proto, že se mohl znovu potkat s velkým kamarádem Zdeňkem Štybarem. A deníku Sport prozradil, v čem je dnešní cyklistika jiná a proč v ní chybí respekt.
Když před čtyřmi lety zvedal ruce nad hlavu na znamení vítězství v etapě na Tour de France, byl za tím velký příběh. Bob Jungels, nástupce lucemburských hvězd jako byli třeba bratři Schleckové, si předtím prošel pro cyklisty velmi nepříjemnými zdravotními problémy. Musel na operaci s kyčelními tepnami, po které se jen málo jezdců dokázalo vrátit na nejvyšší úroveň. „To byla hodně těžká doba,“ zavzpomínal během Czech Tour v rozhovoru pro deník Sport vítěz monumentu Lutych-Bastogne-Lutych. Podělil se také o svůj názor na to, v čem spočívá výjimečnost největší současné hvězdy Tadeje Pogačara. A nedlouho po rozhovoru Jungels oznámil, že další sezonu mezi profesionály už nepřidá.
Pocházíte z malé země. Jaké to pro vás je závodit v jiných menších zemích, na menších závodech jako je třeba Czech Tour?
„Během roku máme worldtourové závody a dostat se pak na nějaké menší přináší hezkou příležitost usilovat o vítězství. A také je fajn poznat menší země, kde se až tolik nevyskytujeme. Samozřejmě Českou republiku v cyklistice známe díky Závodu míru v mládežnických kategoriích. Takže je to velmi pěkná země pro závodění. Navíc Zdeněk Štybar je jeden z mých nejlepších kamarádů. Takže jsem rád, že jsem tady mohl závodit.“
Účastnil jste se někdy Závodu míru?
„Ne ne, nikdy jsem ho nejel, myslím, že v mládežnických kategoriích jsem nikdy v Česku nezávodil. Takže teď to bylo poprvé.“
Jak je to vlastně s cyklistikou ve vašem rodném Lucembursku?
„Řekl bych, že cyklistika je jedním z hlavních sportů. Jeden ze sportů, ve kterém jsme měli v posledních desetiletích nejvíc úspěchů. Když jsem byl mladý, měli jsme bratry Schleckovy (Andy je vítěz Tour de France 2010), Kima Kirchena (2 vyhrané etapy a 2x v Top 10 na Tour de France). A i v mnohem dřívějších letech. Na to, jak jsme malá země, máme hodně vítězů Tour de France (pět celkových výher v podání čtyř cyklistů). Myslím, že cyklistika je součástí naší kultury.“
Všechno je teď o cosi víc striktní
Vaše profesionální kariéra čítá už 15 let. Jak se během té doby cyklistika změnila?
„Všechno se mnohem víc zprofesionalizovalo. Dnes můžeme vidět, že hodně velkých mezinárodních společností přichází do tohoto sportu, díky tomu jdou rozpočty nahoru. Máme tak daleko víc příležitostí všechno optimalizovat. Takže všechno je teď o cosi víc striktní, jak už jsem říkal víc profesionální a organizované. Ale je to vášeň nás všech a děláme to opravdu rádi.“
Co si myslíte o prohlášení manželky Jonase Vingegaarda, že v dnešní době technického pokroku není potřeba trávit tolik času na vysokohorských kempech?
„Nejsem expert na efekty vysokohorského tréninku. Ale myslím, že je jasné, že trávíme hodně času na těchto kempech, pryč z našich domovů, což má samozřejmě velký dopad na nás a naše blízké. Ale je to něco, na co jsme víceméně zvyklí a je celkem jasné, že je toho víc a víc. Na druhou stranu efekt pobytu ve vysoké nadmořské výšce oproti spaní v hypoxických komorách či stanech úplně nemůžu komentovat, protože na to nejsem odborník. Ale ano, je nepopiratelné, že trávíme hodně času mimo domov. Zase však může být naše vášeň současně i naší prací, takže tohle je určitá cena za to. Máme to všichni stejně.“
Mluvil jste o změnách okolo cyklistiky. Co ale přímo uvnitř? Změnily se třeba nějak vztahy mezi cyklisty?
„Ano, možná je to trochu jiné než závodit dřív. Asi bylo dřív víc kamarádství, víc příležitostí popovídat si v balíku mezi týmy, závodníky z jiných stájí. Dneska je všechno organizované, jedete v řadě se svým týmem. Dá se říci, že je to trochu méně osobní než dřív. Ale pořád si užíváme legraci, máme opravdu hezkou atmosféru v týmu. A nakonec si můžeme říct, že i tento čas strávený mimo domov byl hezký.“
Hodně cyklistů říká, že je v dnešním pelotonu méně respektu. Souhlasíte s tím?
„Svým způsobem ano. Přichází spousta mladých závodníků, kteří mají velké ambice. Jsou hladoví po tom něco předvést. Ale myslím, že to trochu souvisí i s tím, co jsem už říkal, že do našeho sportu přichází hodně peněz, je zde zájem velkých společností, které přitahují spoustu diváků. Takže tlak potom narůstá, což je normální. Tohle všechno se kumuluje a ústí pak v nedostatek respektu. Nebo jinak, možná to není nedostatek respektu, ale lidé víc tlačí na výsledky a osobní cíle. Ale je to opravdu kombinace všeho. Nemyslím si, že cyklisté jako takoví, jako osobnosti se mění.“
Pořád ztrácíte sílu a netušíte proč
Teď jezdíte za tým Netcompany Ineos, ale pět let jste strávil v Quick Stepu se Zdeňkem Štybarem. Jak často jste v kontaktu?
„Nevidíme se moc často, ale hodně si píšeme. Bavíme se o jeho životě teď po kariéře mimo cyklistiku. Jsme velmi dobří kamarádi, byl jsem rád, že mohl být i loni na mé svatbě. Viděl jsem ho i tady na Czech Tour, což bylo fajn.“
Měl jste stejné zdravotní problémy jako Štybar s kyčelními tepnami, také jste musel na operaci. Po návratu v roce 2022 jste ale dokázal vyhrát etapu na Tour de France. Jak na celé toto období vzpomínáte?
„Byla to těžká doba, hlavně proto, že nevíte, co se děje, než dostanete diagnózu. Pořád ztrácíte sílu, postupně víc a víc, ale netušíte, proč se to děje. Pro mě byl moment, kdy jsem se dozvěděl diagnózu, velkou úlevou. Protože to znamenalo: Ok, už víme co, tak teď můžu na operaci a dát si pět až šest týdnů odpočinku. Měl jsem štěstí, že jsem byl schopný vrátit se na skvělé úrovni. Měl jsem i velkou kliku na doktora, který se o mě staral, což bylo důležité. U Štybyho to bylo trochu jiné, protože už byl na konci své kariéry. Ale i to je zkrátka součástí sportu. Nikdy to není příjemné, když jste zranění, zvlášť když je to problém jako tento. Ale s tím nic neuděláme.“
Přesuňme se zpět do současnosti. Jaké to je závodit teď v éře Tadeje Pogačara?
„Samozřejmě jít teď na Grand Tour je hodně složité. Za sebe musím říct, že je moc hezké a je to čest jezdit ve stejné době jako on. Protože je výjimečný cyklista i člověk. My se teď díváme do minulosti na Eddyho Merckxe a myslím, že za pár let se takto budou ohlížet za dobou Tadeje. Je jedním z nejlepších cyklistů historie. Podle mě bychom měli být hrdí, že jsme tady s ním, i přes to, že je to občas trochu frustrující. (usměje se) Ale to je součást hry.“
Zvlášť těžké asi pro závodníky jako jste vy, kteří se snaží o výhry z úniků.
„To ano. Protože když se Tadej rozhodne, že chce vyhrát, tak je vysoce pravděpodobné, že vyhraje.“
V čem je podle vás Pogačar tak výjimečný?
„Neznám ho osobně, takže úplně přesně to říct nemůžu. Ale určitě musí být fyzicky výjimečný. Co můžu říct takto ze svého pohledu, když s ním jedu některé závody, tak vypadá hodně uvolněný. Je vidět, že si stejně užívá i život mimo cyklistu, což je také strašně důležité, mít určitý balanc. Protože je to už pětinásobný vítěz Tour de France a ten tlak, jaký tam musí být, si asi nikdo neumí představit. Musí být gigantický. Takže je opravdu působivé sledovat, jak se s tím vším vyrovnává.“
Bob Jungels
- Narozen: 22. září 1992 (33 let), Rollingen, Lucembursko
- Výška/váha: 189 cm/70 kg
- Disciplína: silniční cyklistika
- Týmy: Netcompany Ineos (2025-dosud), Bora-hansgrohe (2023-2024), AG2R Citroën (2021-2022), Quick Step (2016-2020), Trek (2014-2015), RadioShack-Leopard (2013)
- Největší úspěchy: vítěz Lutych-Batogne-Lutych (2018), etapy na Tour de France (2022), etapy na Giro d´Italia (2017), Kuurne-Brusel-Kuurne (2017), celkový vítěz Etoile de Bességes (2015), 9x šampion Lucemburska v časovce, 6x šampion Lucemburska v silničním závodu
