Bittner o přestupu: Rozhodoval závodní program. Jak fungují „námluvy“ v cyklistice?
- Cyklista Pavel Bittner po zranění kotníku zvládl přípravu na Tour de France a ve sprintu vybojoval páté místo.
Po sezoně v týmu Picnic-PostNL přestupuje na dva roky do švýcarského prokontinentálního celku Pinarello-Q36.5.
V novém angažmá chce sbírat body pro postup do World Tour a s podporou silných spolujezdců zkusit štěstí na klasikách i Tour.
Má za sebou sezonu, v níž se toho událo opravdu hodně. Pavel Bittner poprvé poznal, jaké to je bojovat se zraněním a časem, když chce stihnout vysněný závod. I přes ztíženou přípravu zvládl na Tour de France vybojovat ve sprintu 5. místo. Tou dobou už se v zákulisí mluvilo také o tom, že po sezoně odejde z týmu Picnic-PostNL. „Se zástupci Pinarella-Q36.5 jsem byl v kontaktu už od ledna,“ prozradil třiadvacetiletý závodník v rozhovoru pro deník Sport zákulisí vyjednávání kontraktů v cyklistice.
Ačkoliv už mají cyklisté za sebou všechny třítýdenní podniky, závody jsou stále v plném proudu. Vedle toho ale fanoušci napjatě sledují i oznamování přestupů velkých jmen a svých favoritů. Ti čeští už mají jasno ohledně nejbližší budoucnosti Pavla Bittnera. Ten na příští dvě sezony míří do švýcarského celku Pinarello-Q36.5. Jde sice o druhodivizní sestavu, ale s velkými plány a také nemalým rozpočtem. A velkých cílů chtějí dosáhnout také s českým sprinterem/klasikářem.
Jsme téměř na konci cyklistické sezony. Když si vzpomenete na jarní klasiky, přijde vám to taky skoro, jako by to už ani nebylo letos?
„Popravdě ano. Jak se to rozseklo tím mým pádem (20. května si na závodě v Dunkerku přivodil řezné poranění kotníku), tak se sezona rozdělila na dvě půlky. Od května do července, kdy jsem se pak dostával ze zranění, to hrozně rychle uteklo. Po Tour jsem měl trošku volno a tam jsem zjistil, že sezona je skoro u konce. Takže z tohoto důvodu mi opravdu přijde, že klasiky byly strašně dávno a uteklo to opravdu rychle.“
Co vám z této sezony nejvíc utkvělo v paměti?
„Určitě příprava na Tour de France. V tom to bylo asi nejvíc jiné, že jsem měl velké zranění. To se mi ještě nikdy nestalo, že bych musel být delší dobu během sezony bez kola. Ale určitě mi to dodalo sebevědomí do budoucna, že člověk ví, že pokud se na něco takhle soustředí, tak se to dá zvládnout.“
Zůstalo to tolik v paměti třeba i kvůli nejistotě, jestli vůbec Tour, která byla vaším velkým cílem, pojedete?
„Pořád jsem si držel pozitivní nadhled a věřil jsem, že to zvládnu. Tým mi v tom důvěřoval. Spíš prvních pár dnů jsem vůbec nevěděl, jestli se noha stihne zaléčit. Ale to bylo tak první týden do kontrolního vyšetření, pak jsem byl přesvědčený, že to půjde. A nakonec se to povedlo. Zajímavé na tom je, že na to pak člověk docela rychle skoro zapomene.“
Sezonu jste zahájil v Algarve a hned třetím místem v etapě. Co si u takového výsledku sprinter úplně na začátku ročníku řekne?
„Že je to jen první srovnání i před klasikářskou sezonou. Člověk ale ví, že jde všechno správným směrem. Samozřejmě máme čísla z tréninků, vím, jak se cítím, ale v závodě je vždycky fajn se porovnat se soupeři, kteří se taky připravovali celou zimu. Takže je vždycky dobré vidět na prvních závodech, jak to klape.“
Na Tour de France poté, kdy vám před ní chyběly přípravné závody, jste dokázal zajet ve sprintu do Bergeraku páté místo. Jak jste si vaše výkony po zranění s trenérem vyhodnotili?
„Já sám jsem po Tour říkal, že jsem měl občas pocit, že od závodníků, ke kterým vzhlížím, jako je třeba Mads Pedersen, jsem občas hrozně daleko. Ale trenér mi řekl, že s přípravou a zraněním, jaké jsem měl, si z toho musím naopak vzít velké sebevědomí, že něco takového zvládnu. Že připravit se takovým způsobem je fakt boží, a pak i být ve druhém a třetím týdnu konkurenceschopný. Říkal, že hlavně poslední den v Paříži po fakt těžké 20. etapě se držet až do finále takto vepředu bylo fakt obdivuhodné a nemám rozhodně sklápět hlavu. Ten rozdíl prý nebyl zase tak hrozný, a byl jsem závodníkům jako Pedersen blíž, než bych čekal. To mi určitě dodalo sebevědomí. Do příštích dvou let budu měnit trenéra, protože ten současný je z Picnic-PostNL. Tak jsem zvědavý, jakým způsobem vymyslíme posun na další level, a moc se na to těším.“
Nového trenéra budete mít z týmu Pinarello-Q36.5, nebo si budete shánět vlastního?
„Bude z Pinarella. Popravdě jsme ještě neřešili, kdo přesně to bude, protože současná sezona ještě není úplně u konce. Ale počítám s tím, že v dalších týdnech se zkontaktuju s novým trenérem a začneme plánovat přípravu na příští rok. Jsem na to moc zvědavý a určitě jsem otevřený novým výzvám a pohledu z jiného úhlu.“
Závodníci se většinou dělí na sprintery, vrchaře, časovkáře… Jsou takto rozdělní i trenéři v týmech, že jeden má na starost sprinterskou skupinu, další vrchaře a tak dále?
„Tak nějak to je. V Picnicu to takhle je rozdělené. Ale tím, že trenéři mají také svou skupinu a každý týden, nebo možná i častěji, mají mítinky, co se týče tréninků a procházejí je u každého závodníka, tak vliv nemá jen jeden trenér, ale celá skupina. Takže je na tím větší nadhled. Ale detailnější úpravy má vždy na starost ten jeden váš konkrétní kouč. Mě trénuje Steve Benton, u kterého jsem od doby, kdy jsem přešel do World Tour, takže už spolu pracujeme nějakou dobu a řekl bych, že mě zná dost dobře.“
Pojďme si chvilku povídat o vašem novém angažmá v celku Pinarello-Q36.5. Můžete na úvod přiblížit, co je to za tým? Protože někteří si třeba řeknou: Byl v první divizi, tak proč přestupuje do druhé?
„Co je na tomto týmu moc atraktivní, to je jeho vzestup a jaké má plány do budoucna, jakým stylem to chtějí zvládnout. Je to jeden z těch dvou top prokontinentálních týmů (společně s Tudorem – pozn. red.). Není tam problém jet všechny největší závody, všechny Grand Tours. Pokud tým chce, může si téměř vybrat závodní program. Takže není žádná nevýhoda, že je to druhá divize, a tím pádem bych jezdil horší závody. Mohou postavit tým a závodní program a poslat fakt dobré závodníky na konkrétní podniky, aby mohli vygenerovat co nejvíc bodů.“
Ještě něco dalšího se vám u tohoto týmu líbí?
„Určitě to, jakým stylem zvládli teď přestupové období a nabrali dobré závodníky do budoucna. Pokud to tak bude pokračovat, tak jsem si jistý, že na konci roku 2028 se jim povede být World Tour (WT) týmem. To je i moje práce nasbírat hodně bodů v dalších dvou letech, aby tým pak mohl mít WT licenci. Hodně jsme se sešli v nápadech, jak vidíme naši spolupráci.“
Při oznámení přestupu jste zmiňoval ještě jednu zajímavost týkající se vybavení a výživy. Můžete k tomu ještě něco říci?
„Tenhle tým je hodně unikátní tím, že je jediný v podstatě tovární tým v cyklistice. Protože majitel týmu Ivan Glasenberg vlastní Pinarello, Q36.5 i Amacx, čili tři nejdůležitější věci: fabriku na kola, oblečení a sportovní výživu. Co se týče vývoje, je to krok dopředu. A to je taky hodně atraktivní věc. Nejsem si jistý, jestli je mnoho týmů, které to mohou takto mít. Tým začal pořádně fungovat před dvěma lety, když podepsali Toma Pidcocka a měli ho jako hvězdu. Pak nabrali „menší“ závodníky. Ale je dobré také pozorovat, jakým způsobem se zlepšili, jaké měli výsledky a jak bojovali v závodech. A to mi dodalo víru v to, že je to pro mě správné místo na další dva roky.“
U tohoto týmu je ambice dostat se do World Tour zcela zřejmá. Momentálně mu v žebříčku týmů patří 16. příčka a WT zahrnuje 18 celků. Takže kdyby se žebříček uzavíral po této sezoně, dostali by se tam.
„Je to tak. Hlavně má super rozpočet, což pak dělá spoustu věcí o dost jednodušší. Je vidět, že i Tom tam funguje dobře, a co jsem se bavil i s jinými kluky, kteří tam jezdí, tak říkali, že je tam fajn atmosféra. Na to se určitě těším.“
Když tým oznamoval váš příchod, na svém webu napsali: Pavel Bittner je všeobecně považován za jednoho z nejperspektivnějších mladých sprinterů v pelotonu. Jak se to poslouchá?
„Je určitě moc fajn slyšet něco takového. Jen to potvrzuje, jak mi důvěřují do budoucna a jaké plány se mnou mají. Navíc to určitě nebudeme směřovat jen k tomu, že by ze mě dělali čistokrevného sprintera, ale tým mě vidí hodně i do klasikářských závodů, jako jsou Kuurne-Brusel-Kuurne, Omloop Nieuwsblad a Gent-Wevelgem. To jsou určitě závody, ve kterých bych chtěl být příští rok dobrý. A samozřejmě připravit se na Tour de France.“
Můžete trochu přiblížit proces přestupu? Kdy například začínají týmy jednat s manažery?
„Začíná to už během zimní přípravy. Já jsem měl první chat s Pinarellem už v lednu, kdy za mnou přijeli osobně si popovídat k nám do Calpe. To bylo moc fajn a hodně jsem si toho vážil. Funguje to tak, že než se začneme bavit o různých týmech, můj manažer sepíše pro a proti celků, kam si myslí, že by bylo rozumné jít. Nebo naopak kam nechodit. Pak se očekává, že se nějaký tým manažerovi ozve. A poté je na mě, jestli se mi líbí, jestli bych s nimi chtěl vést konverzaci, a podle toho se nastavuje, jestli a kdy si zavoláme a tým se mi představí. Postupně se to nějakým způsobem vystříbří a člověk docela rychle ví, který celek je pro něj správný.“
Když už je na stole konkrétní nabídka, co, samozřejmě kromě platu a délky kontraktu, řešíte? Pro vás jako sprintera je totiž hodně důležité třeba i to, kdo by vám v novém týmu mohl spurty rozjíždět, a podobně, že?
„Pro mě je vždycky nejdůležitější vědět, jak bychom se sešli s našimi ambicemi po sportovní stránce. Jak mě tým vidí, do jaké pozice a jaké závody by se mnou chtěl jet. Například bych vyjednával s některým z Top 5 World Tour týmů, kteří by mi nabídli fajn plat, mají super materiál a mají historii závodníků, kteří tam udělali neskutečný pokrok. Ale třeba bych neměl šanci jet další dva roky na Tour de France, protože mají velké ambice v celkovém pořadí a nešlo by to skloubit. Nebo mají už sprintera, který určitě pojede Tour a větší závody, takže by to bylo pro mě složitější. U mě platí, že jsem se nejvíc zlepšoval díky tomu, že jsem měl šance na velkých závodech. Takže to byl taky velký faktor, když jsem si v závěrečné fázi vybíral z několika týmů, vědět, kde můžu jet ty největší závody, dostanu tam šanci a podporu.“
Když mluvíte o podpoře, když jsem se dívala na soupisku Pinarella, přišlo mi, že sprinterů zase tolik neměli. Je pak třeba součástí jednání i to, že vám řeknou: Budeme se snažit získat ještě toho a toho závodníka, abys měl patřičnou podporu?
„Určitě. V Pinarellu mají závodníky, kteří mají z minulosti zkušenosti se sprinty. Takže vědí, jak pracovat na těchhle dojezdech a udělají dobrý plán, když třeba pojedeme příští rok na Tour de France, kdo by mohl být mým rozjížděčem a kdo před ním. Protože popravdě si nemyslím, že jsem typ sprintera, a už to dnes tak ani nefunguje, že by sprinter potřeboval čtyři lidi do závěru. Stačí, když má dva hodně silné závodníky před sebou, kteří vědí, jak správně projíždět balíkem a kam usadit sprintera. To mně úplně stačí a myslím, že i z toho důvodu jsem byl hodně atraktivní pro tým. Protože závodníci jako Fred Wrigt a Brent van Moer mají hodně zkušeností a vím, že jejich podpora v závěru by byla víc než dostačují na super výsledky na Tour de France.“
Prozradíte, s jakými dalšími týmy jste jednal?
„To asi není tak důležité. Můžu říct, že jsem se bavil skoro se všemi WT týmy a na závěr byly dva nebo tři, které měly už rozhodnuto a neměly zájem. Se zbytkem týmů, kdybych chtěl, jsem mohl jednat. Ale když jsem si prošel všechna pro a proti, Pinarello byl ten nejvíc atraktivní projekt.“
Jaká je pak atmosféra v stávajícím týmu, když už je jasné, že na další rok jdete jinam? Což ve vašem současném celku není rozhodně jen váš případ.
„Popravdě člověk to trošku cítí. Ale tím, že jsem tam byl tak dlouho a mám tam kolem sebe skvělou atmosféru, tak to vůbec není problém. Všichni to chápou a není to tak, že by mi tým z ničeho nic začal házet klacky pod nohy a podobně, to vůbec. Chtějí vytěžit maximum ze zbytku sezony, a abychom ukončili spolupráci s dobrou náladou a otevřenými dveřmi do budoucna. Což si myslím, že je v cyklistice moc důležité, mít pozitivní vztahy i v týmu, ze kterého odcházíte, protože nikdy nevíte, jak se to v budoucnu může vyvinout a třeba se jednou do Picniku vrátím. Takže teď se snažím si užívat každý společný závod do konce sezony. A jsem zvědavý, jaký to pak bude pocit dojet poslední závod v tomhle týmu. Samozřejmě mi bude chybět spousta fajn kolegů, týmových mechaniků včetně Matyáše Buška, a sportovní ředitelé.“
Vy letos nejedete ani mistrovství světa, ani Evropy. Kdo je tam ale vaším největším favoritem na uvolněné tituly, když Tadej Pogačar kvůli zranění ukončil sezonu?
„Když začnu s mistrovstvím světa, protože trošku ten závodní okruh v Montrealu znám, tak myslím, že tam jsou tři největší favoriti. Těmi jsou Remco Evenepoel, Isaac del Toro a Tom Pidcock. Samozřejmě kdyby vyhrál Pidcock, bylo by to docela fajn (usměje se). Bez Pogačara to bude určitě hodně zajímavý závod. Del Toro nemá takovou týmovou podporu, jakou by měl třeba Pogi nebo i belgický tým, ale o to to bude zajímavější.“
Pro Seixase je podle vás ještě délka závodu moc?
„Myslím, že taky bude jeden z hlavních adeptů. Co předvedl loni na mistrovství Evropy, to byl neskutečný výkon, a podle mě bude nejspíš hlavním favoritem na Evropu, která mu možná bude sedět ještě víc než těm předtím zmiňovaným.“
