Pád Vacka při mistrovství světa, musel do nemocnice. Z titulu se raduje Pogačarův kolega
Projel cílem a mohl spěchat pro americkou vlajku. Novým mistrem světa se v Kanadě stal Brandon McNulty. Týmový kolega Tadeje Pogačara, který kvůli zranění musel duhový dres uvolnit. Svému lídrovi ale udělal McNulty určitě velkou radost. Vždyť před rokem při GP Montrealu slavil také on, poté co cílovou rovinkou projížděli společně s Pogačarem, který svému věrnému domestikovi tehdy výhru přenechal. Tentokrát si ji vydřel osmadvacetiletý Američan zcela sám a po právu. Druhý dojel Michael Matthews, bronz má Mathieu van der Poel. Mathias Vacek místo do cíle zamířil po pádu do nemocnice, zlomil si totiž nos. Ovlivní to jeho start na evropském šampionátu?
U světového šampionátu bylo už předem jasné, že se nebude opakovat stejné jméno jako v předchozích dvou letech. Tadej Pogačar po pádu na španělské Vueltě ukončil sezonu a duhový dres tak byl volný. A sám Slovinec jistě doufal, že ho po něm převezme někdo z jeho týmových kolegů, aby bílý dres s duhou zůstal v týmu UAE Emirates.
Snahy o vytvoření denního úniku probíhaly hned od startu a před peloton se nakonec podařilo dostat skupině o šestnácti členech. Nejznámější tváří zde byl Eritrejec Biniam Girmay, vítěz zeleného dresu na Tour de France z roku 2024.
Skupina si postupně na úseku dlouhém 100 kilometrů, který předcházel klíčovým třinácti okruhům v Montrealu, vytvořila náskok k sedmi minutám. V prvním okruhu byl sedm a půl minuty.
Nepříjemná zpráva přišla 155 kilometrů před cílem pro českou výpravu. Jakub Otruba, jeden ze dvou pomocníků Mathiase Vacka, musel odstoupit. Vinu na tom mělo tempo, které na čele hlavní skupiny nasadili Francouzi, kteří výrazně začali snižovat náskok denního úniku. Ten klesl hned o tři minuty.
106 kilometrů před cílem byl původní únik dojet pelotonem a dopředu se snažili vyrazit další závodníci, tentokrát už ale zvučnějších jmen.
S dalšími okruhy přibývaly také další a další útoky, a to už opravdu těch největších hvězd. 85 km před páskou se tak vytvořila na čele pětičlenná skupina, v níž byli Mathieu van der Poel, Wout van Aert, Primož Roglič, Oscar Onley a Anthon Charmig, po chvíli je dojel ještě Quinn Simmons. Peloton, v němž zůstávali Remco Evenepoel, Paul Seixas i Isaac del Toro byl deset sekund za nimi. Po chvíli však jejich náskok narostl už na 40 sekund.
Nepříjemný pád Vacka
Tou dobou však přišly také nemilé zprávy pro českého fanouška. Vacek totiž musel po pádu ze závodu odstoupit a zamířit na vyšetření do nemocnice. Až další den ráno vyšla zpráva, že si Vacek zlomil nos a na světě je komplikace - stihne start na evropském šampionátu v Lublani?
Po chvíli se do pedálů pořádně opřel Del Toro a náskok uprchlíků šel zase výrazně dolů. K němu se připojili také Paul Seixas a Remco Evenepoel.
A přišly další útoky těch největších hvězd. Zepředu vyrazil Van der Poel, za něj se zachytili ještě Onley a Simmons. Důvodem bylo, že skupina s Evenepoelem se začala přibližovat.
Pět kol před koncem závodu měla čelní trojice náskok už 16 sekund na Van Aerta, Rogliče a Charmiga, Evenepoel a spol. měli na čelo manko 57 sekund.
Skvělé nohy ukázal ve stoupání slovinský lídr, jenž se začal ze stíhací skupiny rychle blížit k Van der Poelovi a ještě před sjezdem ji také dohnal.
Po dalších kilometrech se z Evenepoelovy skupiny odtrhli Del Toro a Seixas, naopak Belgičan zůstal vzadu a musel dohánět ztrátu. Dva mladíci zatím dojeli první stíhací grupu a dál se hnali kupředu.
Van der Poel ale nechtěl nic ponechávat náhodě a vepředu ještě přidal. Udržel se s ním Simmons, brzy je dojel ale i Roglič. Ve stejnou dobu vyrazil ve druhé skupině Del Toro, ale toho hned dojeli Seixas a Matteo Jorgenson. Dojeli je však také další, jako Tom Pidcock, Santiago Buitrago.
Zkusil zaútočit, úspěšný nebyl
Když do konce zbývaly tři okruhy, podařilo se do čelní skupiny přijet Benu Healymu. Navíc na nic nečekal a rovnou zkusil zaútočit, úspěšný ovšem v tuto chvíli nebyl.
Když do konce závodu zbývalo 35 kilometrů, spojily se první a druhá skupina, vepředu tak bylo naráz osm závodníků: Van der Poel, Del Toro, Seixas, Ciccone, Pidcock, Jorgenson, Brandon McNulty, Matthews.
Z této skupiny se pak odtrhl ten asi nejméně nápadný závodník, Američan McNulty, jenž ale dokázal loni Velkou cenu Montrealu vyhrát. A brzy si i tady vypracoval solidní náskok víc než minuty.
Jeho týmový kolega z UAE Emirates Isaac del Toro naopak zaváhal a začal ztrácet i na skupinu pronásledovatelů. Tu si po chvíli dojel Evenepoel.
McNulty ale vepředu uháněl, už se ani neohlížel. Skvělý časovkář měl před sebou životní výzvu za duhou. Ve skupině za ním ale přicházel jeden útok za druhým. Nejprve to zkusil Van der Poel, poté Evenepoel, toho stíhal Pidcock.
Při průjezdu do posledního okruhu měl Američan na čele k dobru 52 sekund. Jenže v následném stoupání si ostatní řekli, že mu to zadarmo rozhodně nedají. Po výjezdu na kopec, deset kilometrů před cílem, měl k dobru už jen 14 sekund. Pak ale McNulty své vedení zase zvýšil na 30 sekund.
Ze skupiny za ním vyrazil Van der Poel, za ním se pustili Jorgenson a Ciccone, takže ani z tohoto útoku nic nebylo. Zpomalení skupiny využil Švýcar Mauro Schmid, za nímž se vydal Pidcock.
Řekli jsme si, že Američan musí vyhrát
Čtyři kilometry před cílem byl McNulty před pelotonem o 23 sekund.
„Mám na tom taky nějakou zásluhu, ale Brandon jel fantastický závod, celý tým jel výborně. Včera jsme si řekli, že Američan musí vyhrát, a sehráli jsme to skvěle. Když se to posjíždělo, jeden z nás musel jet naplno, a vyšlo to na Brandona. Mně se také jelo dobře a myslím, že ve skupině jsem přispěl k frustraci spousty závodníků,“ vyprávěl pak Jorgenson.
Ze skupiny za ním odpadl Seixas, kterého začala chytat křeč do levé nohy. To už ale mohl McNulty začít pomalu věřit v duhový dres. A tuto misi také mohl úspěšně dokončit.
Ačkoliv nešlo o závod týmů, které závodníky běžně zaměstnávají, radoval se s ním doma u televize jistě i Tadej Pogačar.
„Nedokážu to popsat. Nechtěl jsem tomu uvěřit do posledních stovek metrů, byl jsem strašně unavený,“ vyprávěl pak ve velkých emocích McNulty, jemuž pak při předávání medailí a duhového dresu ukápla i slza.
„V posledním kopci jsem umíral, ale nepřestal jsem a dotáhl jsem to. S Quinnem (Simmonsem) s Matteem (Jorgensonem) jsme to připravovali několik týdnů. Máme strašně silný tým a vyšlo to na mě a já to dotáhl,“ těšilo rodáka z Phoenixu.
Pro stříbro si dojel Michael Matthews, bronz má Van der Poel. Lídr českého týmu Mathias Vacek do cíle nedorazil, místo toho po pádu, který televizní kamery nezachytily, zamířil do nemocnice. Světový šampionát nedokončili ani Jakub Otruba, ani Pavel Novák.
Mistrovství světa v silniční cyklistice v Montrealu - závod s hromadným startem:
Muži elite (273,4 km): 1. McNulty (USA) 6:17:04, 2. Matthews (Austr.), 3. Van der Poel (Niz.), 4. Simmons (USA) všichni -13, 5. Del Toro (Mex.), 6. Pedersen (Dán.), 7. Pidcock (Brit.), 8. Jorgenson (USA), 9. Ciccone (It.), 10. Healy (Ir.) všichni -14, ...Vacek, Otruba, Novák (všichni ČR) všichni nedokončili.
