Bubeník, baseballista s rodokmenem: máma Wolfová fandí v Tokiu. Co děda Petr Spálený?
PŘÍMO Z JAPONSKA | Jeho pradědeček František Filipovský by měl jistě radost. Dvacetiletý catcher Matouš Bubeník přijel na World Baseball Classic s geny své slavné rodiny. Přímo v Tokiu mu fandí jeho maminka Pavlína Wolfová a za nástupovou písničku cestou na pálku si vybral nejslavnější hit svého dědečka Petra Spáleného.
Tchaj-wanští fanoušci sice neustávají ve svých melodických chorálech, teď však atmosféru v nabitém Tokio Domu prořezává česká klasika.
„Nevěř tomu, že jsem výjimečný, že krásným dámám jsem nebezpečný. Vždyť já za chvilku s tebou jsem ti vděčný. Jsem jen obyčejný muž,“ hraje z amplionů.
Tenhle walk-up song se maličko vymyká z běžných rapových či rockových nakopávaček, které si baseballisti většinou vybírají. Matouš Bubeník na World Baseball Classic slavnou písničkou svého dědy nahradil kanadského rappera Drakea.
„Máma mi řekla, že se jí nelíbí ty americké, co mám. A protože přijela, chtěl jsem jí udělat radost. Hnedka z jedničky jsem věděl, že to bude tahle. Líbí se mi, vtipná, hezká písnička, pozitivní,“ usmívá se Bubeník. „Líbí se to i klukům. Je to hezký, že to je děda. Třeba Lukáš Ercoli ho hodně poslouchá do sluchátek, což je docela cool. S dědou si jednou za tři týdny volám na Facetime. On furt hraje, takže toho sám má docela dost. Ale když se něco děje, tak si píšeme, zajímá ho to. Hlavně ta repre se mu líbí moc.“
Bubeník pochází z činorodé rodiny plné veřejně známých osobností. Jeho pradědečkem je herec Fantišek Filipovský, babičkou herečka a zpěvačka Pavlína Filipovská, dědečkem muzikant Petr Spálený. Jeho maminka, novinářka a moderátorka Pavlína Wolfová, je přímo v Tokiu. Z letiště dorazila těsně před úvodním zápasem s Koreou a od té doby se nervuje na tribunách.
„Pro mě je to poprvé. Já jsem nikdy nebyla na opravdovém velkém baseballu, ačkoli už patnáct let někde sedím a mezi stehny tiskám termosku. Pro mě je to absolutně dechberoucí zážitek, celý stadion a kultura kolem,“ líčí Wolfová. „Když tady jde Matouš na hřiště, je to trochu jiné. Ale ta nervozita matky... Věřte mi, když sehráváme zápas s Kotlářkou na Eagles, a jde na pálku, já to mám pořád stejně. Já jsem tam s ním. Přeju si, aby něco báječného udělal. Někdy se mu to povede.“
Bubeník je na světovém šampionátu jako náhradní catcher. V prvních třech zápasech ale dostal dvě šance a sáhnul po nich. Proti Koreji v deváté směně ustál souboj s nadhazovačem Yeong Chan You a dostal zadarmo metu.
Proti Tchaj-wanu naskočil ve čtvrté směně, už měl dva striky, ale udržel nervy, pátý nadhoz pitchera Yu-Min Lina poslal do hřiště a doběhl na první metu. V páté směně svedl další dlouhý souboj s Tsung-Che Cheng na šest nadhozů a znovu odpálil, ve vzduchu ho ale vyoutoval outfielder.
Když se mám něco naučit, tak od Barryho
„Když dostanu šanci, dělám, co můžu. Já jsem tu svoji roli znal. Do turnaje jsem šel tak, že když dostanu od Pavla šanci, tak naskočím,“ říká Bubeník s odkazem na kouče Chadima. „Myslím, že tam na mě moc tlaku není. Aspoň já to tak nevnímám, protože přede mnou je Barry, který mi už tři roky ukazuje, jak se to v chlapské reprezentaci dělá. Trošku mi to zjednodušuje.“
Barry je Martin Červenka, zatím zřejmě nejlepší hráč české historie, který se dostal na hranu kariéry v Major League Baseball. V českém prostředí je etalonem pro pozici catchera, který za domácí metou svého nadhazovače signály provází soubojem s pálkařem a řídí zároveň hru celé obrany.
„Já jsem hrozně vděčný, že tady můžu být tak mladý, že na mě není tlak,“ říká Bubeník. „Mluvil jsem s mámou, že je přede mnou Barry, že to můžu všechno nasávat, vidět, jak tahle velká utkání proti těmhle nadhazovačům vypadají. Jak se starat o nadhazovače a callovat zápasy. Podle mě není nikdo, kdo by mi to mohl ukázat, než ten Barry, který to dělá už skoro padesát let.“
Bubeník už od střední školy studuje v Americe. Na univerzitě hraje za UNC Willmington v Severní Karolíně, kde pracuje na svém snu hrát jednou baseball profesionálně.
„Máme dobrý tým. Až se vrátím, budeme hrát konferenci, což je důležité. To nás posune do play off, když budeme vyhrávat,“ vysvětluje Bubeník, který studuje fyzioterapii, ale uvažuje o přechodu na jiný obor.
Studium na amerických školách je pro mladé hráče nejlepší variantou pro jejich baseballový rozvoj. Zvlášť v době, kdy jsou oproti minulosti značně omezená místa v systému farem profesionálních týmů.
„Je to úžasné. Díky tomu všemu se ti kluci můžou dostat do světa nejen jako hráči, ale i vystudují,“ říká Wolfová. „Pro mě je to hrozně těžké. Odešel, bylo mu patnáct, dneska už mu táhne na jednadvacet. Jako matka jsem se vzdala období dospívání. Každého půl roku, když se mu podaří přiletět, přiletí trochu jiný člověk.“
Bubeník si význam podpory rodičů dobře uvědomuje a je za ni vděčný.
„Máma je můj největší fanoušek. Bez mámy nebo táty bych tady ani nebyl. Podporují mě, hlavně díky tomu se můžu snažit o svůj sen, hrát profesionálně baseball,“ říká Bubeník.
Wolfová ale není jen obyčejná baseballová maminka. V pražském klubu Eagles, kde její syn vyrostl, pracuje ve výkonném výboru a je z ní zapálená propagátorky hry.
„Jsem tam celým srdcem, duší, snažím se dělat maximum. Upřímně řečeno, nikdy bych si netroufla tam přijít, kdyby tam můj syn trénoval, hrál. Rozhodla jsem se po tom, co odešel do Ameriky,“ vysvětluje Wolfová.
„Bez Eagles Praha by to nikdy nebylo. Moje první motivace je především vděk. A ta druhá: miluju baseball, strašně mě to baví, a chci pomoct českému baseballu ze všech sil. Podařilo se mi přesvědčit naší stanici CNN Prima News, abychom vysílali občas baseball. Na začátku příběhu jim připadalo, že jsem úplně zešílela. Když mám někde možnost promluvit, novináře obtěžuju, abychom mluvili taky o baseballu. Dobře, tohle uděláme a pak můžeš říct něco o tom baseballu… Už se to zlepšuje, už někdy sami přijdou a řeknou: A co baseball?“
