Bronz z pražské zkoušky k narozeninám. Trenér baseballistů Chadim: Jsem rád, že mě nepolili
Český baseball má za sebou důležitou zkoušku před horkým podzimem. Na turnaji v Haarlemu národní tým porazil světové šampiony z Tchajwanu, na Pražském baseballovém týdnu vybojoval třetí místo po výhře nad Němci 15:5 v sedmi směnách. Trenér Pavel Chadim tím oslavil narozeniny a v listopadu čeká jeho svěřence to podstatné - kvalifikace na elitní turnaj Premier12.
Kapitán Martin Mužík mu předal pohár za třetí místo, aby ho mohl zvednout. Hráči koučovi zazpívali narozeninovou písničku a na ploše s transparentem čekala i jeho dcera. Pavla Chadima v den jeho pětapadesátin těšilo vysoké vítězství s Němci a celková bilance posledních dvou týdnů. Omlazená sestava obstála a dává naději nejen ke kvalifikaci k Číně, ale i k světovému šampionátu do 23 let v Nikaragui.
Jakou radost vám chlapci dnes udělali?
„Určitě je to pěkný dárek pro každého trenéra, když se končí vítězstvím, a ještě, když mám dneska narozeniny. Zazpívali mi, což jsem nečekal. Trošku jsem se bál, že mě polijí, jak jsou zvyklí. Ale polili Maxe Prejdu, který udělal vítězný rozdílový bod. Jsem rád, že už mě neměli čím polít.“
Němce jste v zápase o bronz na Pražském baseballovém týmu smázli o desetibodový rozdíl už po sedmé směně, jak zápas hodnotíte?
„Rozhodně to není lehký tým. Lidi sklouznou k tomu, když se vyhraje o hodně, tak že týmy jsou daleko od sebe. Není to tak. Je to pátý tým Evropy. My jsme v nešťastném utkání prohráli s Holanďany o rozdíl, taky si nemyslím, že jsme o tolik horší. Dnes to potkalo Němce. Nám vyšlo, na co jsme sáhli. Utekli jsme z plných met, na dva outy jsme odpálili homerun. V první a druhé směně udělat tři body je sen každého týmu. Jsme rádi, ale bereme to s pokorou, je to velmi dobrý tým.“
Dvakrát jste výrazně porazili Němce, dvakrát jste výrazně prohráli se špičkovými týmy Nizozemska a Tchaj-wanu. Ale i tam byly nadějné momenty. S Nizozemci jste uprostřed zápasu měli při plných metách šanci na vyrovnání, s Tchaj-wanem jste ještě směnu před koncem prohrávali jen o bod…
„Já jsem maximálně spokojený. Nepřeceňoval dva vysoké výsledky s Němci, měli jsme trošičku štěstí, vždycky jsme utekli z plných met. Nůžky rozhodnutí se strašně rozevřely. S Holandskem to do půl zápasu špatné nebylo. Šlo o dvě velké směny, kdy nás smetli. Prohru s Tchaj-wanem nepovažuju za velkou, protože to může říct jen ten, kdo zápas neviděl.“
Šance pro mladší generaci
Co vám ukázal pražský turnaj?
„Máme popáté za sebou medaili, třikrát jsme byli třetí, jednou druzí a jednou jsme to vyhráli. Za sebe jako za trenéra jsem spokojen. Hodně mladých nadhazovačů dostalo šanci. Na kopec se dostalo všech devět z projektu Los Angeles 2028. Chtěl jsem ještě líp hrát proti mistrům Evropy, Holanďanům. Moc brzy bylo rozhodnuté. Chtěli jsme si to s nimi rozdat na férovku, dali jsme tam čtyři nadhazovače z Haarlem Weeku. To bylo utkání, kdy nám nic nevyšlo. Možná proto to byl dnes dobrý den pro nás.“
Během necelých dvou týdnů jste odehráli deset těžkých zápasů, jak vás tahle zkouška připraví na listopadovou kvalifikaci na turnaje Premier12, což je světový šampionát mezinárodní federace WBSC?
„To uvidíme. Ale nic lepšího jsem si nemohl přát. Deset zápasů ve dvanácti dnech s úrovní týmů, které byly na mistrovství Evropy mužů. A ti kluci z velké části na mistrovsví Evropy mužů nikdy nebyli. Jenom z tohohle pohledu je to neuvěřitelné.
Výsledkově to nakonec dopadlo taky dobře - čtyři výhry, šest proher, výhra s mistrem světa. Vlastně mě jenom mrzí jenom to, že když jsme si to rozdali s Holanďany na domácí půdě, že to nebyl krásný zápas. To jediné je kaňka, ale bez kaněk se člověk nemůže zlepšit. Dneska bylo heslo: Cesta k vítězství vede přes prohry.“
Hráli jste bez lídra Martina Červenky a v závěru i bez zraněného Marka Chlupa. Jak se šance chopili mladí hráči?
„V uvozovkách jsme nemohli prohrát. I kdyby se nám nedařilo výsledkově, kluci získali takovou praxi, která jim může pomoct v listopadu na mistrovství světa do dvaceti tří let v Nikaragui. Dostali tady šanci, z toho může těžit reprezentace do 23 let a my víme, že když po nich sáhneme, tak to unesou.“
Jak vidíte šanci dospělé reprezentace dostat se z kvalifikační skupiny v Číně proti domácímu týmu, Velké Británii a Nikarague na Premier12?
„Třicet procent. Tohle nám pomohlo třeba o deset, byli jsme na dvaceti.“
Platí stále, že když nepostoupíte, u týmu skončíte?
„Jo, určitě. Mně se líbí, že trenéři odchází s hlavou nahoře, že předávají práci. Snažím se zapracovat hodně mladých. Nechci, aby tady bylo nevraživé prostředí. Mně se líbí model olympijského období, co je v Japonsku. Trenéři tam spolupracují, jsou v dalších poradních orgánech. Když to srovnám s politikou, není nic horšího, než když odchází zhrzený prezident nebo zhrzený předseda vlády, všichni jsou naštvaní, nikdo si nepomáhá. Já jsem budovatel.“
