Ragby je sport buranů, který hrají gentlemani, říká se. Dvanáctého dubna 2009 to však neplatilo. Největší skandál v ragbyových dějinách je fascinující a bizarní zároveň. Hrála v něm roli kapsle s falešnou krví koupená v obchodě s žertovnými předměty, zoufalá doktorka řezající ještě zoufalejšího hráče do rtu a pokus o obrat zápasu, jenž neprávem vystřídaný hráč stejně nezařídil.
Na dveře šatny buší rozhořčení muži. Otevřete! Ukažte nám to zranění! Tom Williams je zocelený, zvyklý chodit se spoluhráči do války, jež zuří na ragbyovém hřišti. Tentokrát je ale v pětadvacetiletém chlapíkovi malá dušička. Na příkaz nadřízených podváděl, všichni to vědí a teď ho usvědčí.
Vystřídaný hráč je v šatně s týmovou lékařkou Wendy Chapmanovou. Řízni mě, jen mě řízni, žádá ženu středního věku. Ta kroutí hlavou. Tak to udělám sám, hrne se po nůžkách. Strach, že si Williams ublíží ještě víc, nakonec vítězí a doktorka mu dělá řeznou ránu na rtu. Tu, kvůli níž byl již vystřídaný, aby dal svému týmu Harlequins šanci na vítězství.
Jak vrátit vystřídaného kopáče?
Triumf za každou cenu, to bylo totiž krédo, podle kterého tradiční londýnský klub fungoval. A ne jinak tomu bylo ve čtvrtfinále prestižního Heineken Cupu proti Leinsteru.
Sedm minut po startu druhého poločasu si Nick Evans, specialista Harlequins na kopy, natáhl tříslo a byl nahrazen Chrisem Malonem. Střídající borec si však o dvacet minut později poranil stehno a na hřiště šel Tom Williams. Tehdy ještě netušil, jak mu příští minuty změní život.
Harlequins prohrávali 5:6, Mike Brown měl šanci poslat je do vedení, ale tříbodový kop poslal mimo háčko. Čas se krátil, nejlepší šancí na obrat se jevil drop gól, kdy nakopnete šišku po odrazu o zem na bránu. Jenže jak ho docílit, když nejlepší kopáč Evans vystřídal a nesmí zpět?
Ano, nahraným krvavým zraněním spoluhráče, které jediné umožní Novozélanďanovi návrat na hřiště. Je to praxe z ragbyového podsvětí, ale děje se. Maséři některých klubů mívali v tašce předem připravené krvavé ručníky, Harlequins už čtyřikrát předtím prošla jiná finta.
A nebojí se ji použít znovu. „Už když jsem vybíhal na hřiště, řekl mi fyzioterapeut: Deano ti vzkazuje, že za pár chvil jdeš zase dolů kvůli krvavému zranění,“ popsal Williams vzkaz od trenéra Deana Richardse. Od fyzioterapeuta dostal kapsli s umělou krví zakoupenou v londýnském obchodě s žertovnými předměty Hammer House of Horrors.
„Co s tím mám asi dělat?“ táže se Williams. Schovej si ji do štulpny, pak si ji dej do pusy, jdi do kontaktu, skousni kapsli a sesuň se na zem, zněly pokyny. „Dělal jsem to pro tým, chtěl jsem zapůsobit na svého šéfa a dostat náš klub do semifinále největšího evropského poháru. Ani v nejmenším jsem nepomyslel na důsledky. Mou největší vinou bylo, že jsem byl pětadvacetiletý naivka, který poslouchá týmové rozkazy,“ vzpomínal Williams o deset let později pro BBC.
Slavné mrknutí
Rozhodně byl lepším hráčem než hercem, protože když šel střídat a z úst se mu řinula umělá krev, ještě mrkl na ostatní spoluhráče, ať se nebojí, že je v pořádku. Tohle gesto se stalo slavným a též dalším důkazem o manipulaci zápasu. „Přitom bylo ironií osudu vážně nevinné. Někdo na mě křikl, jestli jsem OK, mrknutím jsem mu takhle odpověděl.“
Počínání Harlequins bylo tak okaté, že každému na stadionu bylo jasné, co se děje. „Kdo praštil Toma Williamse? Tom Williams?“ ptal se televizní komentátor Stuart Barnes, zatímco kouč Leinsteru Ronan O´Donnell u postranní čáry štěkal na svůj protějšek Deana Richardse cosi o podvodnících.
Spravedlnost nebyla slepá. Vystřídaný Evans se sice skutečně dostal k pokusu o drop gól, ale minul. Podobné drama se ve stejný čas odehrávalo za dveřmi šatny Harlequins, kam se dobývali lékaři Leinsteru. „Věděli jsme, že musíme něco udělat, protože lidi se na nás dobývali a chtěli vidět moji poraněnou pusu. Já ani doktorka jsme nevěděli, co dělat. Bylo to vážně absurdní, tehdy jsem si uvědomil, že vypadám jako úplný pitomec. Doktorka Chapmanová mě nakonec řízla, jiné logičtější řešení v tu dobu prostě nebylo,“ vzpomíná Williams.
Lékařka dostala rakovinu
Ač se Harlequins snažili, seč mohli, podvod byl záhy odhalený. Klub Williamsovi vzkázal, ať se nebojí, že dostane maximálně pokutu, kterou za něj zaplatí. Skandál rychle překřtěný na „Bloodgate“, ale nabral obrátky.
Kouč Dean Richards dostal distanc na tři roky, fyzioterapeut Steph Brennan na dva. Klub zaplatil pokutu 260 000 liber (tehdy cca 7,5 milionu korun), jeho předseda Charles Jillings rezignoval.
Lékařku Chapmanovou, která již dříve trpěla depresemi, vyšetřovala zdravotnická komise. Rozvedla se, dostala rakovinu prsu a musela na operaci. „Nevím, jak moc spolu tyhle věci souvisí, ale jí nám bylo líto nejvíc,“ vzpomíná někdejší hráč Harlequins Ugo Monye. „Vlastně s tím skandálem neměla nic společného, byla do něj násilím vtažena.“
A co Tom Williams? Klub mu v zákulisí nabídl, že se o něj postará, dokud bude mlčet. Nabídku přijal, přesto se rozhodl mluvit. To mu měli spoluhráči za zlé. Z ročního trestu nakonec byly pouhé čtyři měsíce. „Byly nejtěžší v mém životě. Měl jsem deprese, zhubnul jsem deset kilo a říkal si: Pro co vlastně hraju ragby? I tak jsem chtěl ale zoufale novou šanci, abych vrátil hrdost sám sobě a snad také trochu respektu týmu.“
Williams se skutečně vrátil a byl součástí příběhu rehabilitace Harlequins. Dokonce položil pětku ve finále Premiership v roce 2012, což byla pro klub třetí velká trofej za tři další roky po Bloodgate. Kariéru ukončil v roce 2015 a dnes pracuje jako kouč v klubové mládežnické akademii.
Jak řekl jeho spoluhráč Ugo Monye. „Jsem rád, že to takhle dopadlo, protože každý si v životě zaslouží druhou šanci.“
Témata:
skandál, anglie, zranění, podvod, ragby, krev, čtvrtfinále, sport, Heineken Cup, Harlequins, Leinster, Tom Williams, Nick Evans, Dean Richards, Steph Brennan, Wendy Chapmanová, Sport na Heureka.cz
Související články
