Reissinger o bitkách s ultras i tréninku fotbalistů: Většině chybí motivace

Má vzezření tvrdého bojovníka, o to víc dokáže Michal Reissinger překvapit svým projevem. Mluví velmi klidně a uváženě. Zároveň se ale nevyhýbá žádnému tématu a na rovinu klidně řekne, že českým fotbalistům často chybí zápal bojovníků.

V minulosti jste vedl tvrdé jádro fanoušků fotbalové Sparty. K tomu jste se ale dostal ještě před zápasením, je to tak?
„Ano. Díky tomu jsem se vlastně k boxování dostal. Kamarádi z fotbalu tehdy chodili trénovat k Petru Ondrušovi a nahecovali mě, abych to šel s nimi zkusit na trénink. Chytlo mě to a začal jsem dělat thajský box.“

A dál jste pak byl věrný i fotbalovému fanouškovství?
„Už ne. Bylo mi nějakých dvacet čtyři, dvacet pět let a chtěl jsem, aby zápasení mělo hlavu a patu. Tak jsem to upřednostnil na úkor všeho. Ono se to moc neslučuje.“

Vážně?
„Člověk se začne stýkat s jinými lidmi, nechci říct, že s lepšími, ale najednou prostě změní hodnoty, co je a co není důležitý.“

Nakolik teď fotbal prožíváte?
„Občas se ještě kouknu, ale moc se mi nelíbí fungování klubu.“

Kolik jste zažil ostřejších střetů mezi fanoušky?
„Jezdil jsem od šestnácti do nějakých čtyřiadvaceti úplně všude, takže toho bylo opravdu hodně. Se Spartou jsem vlastně projel celou Evropu.“

S fanoušky jakých týmů byly nejtvrdší bitky?
„Asi s Bohemkou, Ostravou a Brnem. V té době vládla mezi těmito kluby největší rivalita. Slavia tehdy třeba nepatřila k top fanouškovským týmům.“

Jak jste se vlastně do tvrdého jádra dostal?