PŘÍMO Z MNICHOVA | Byl kousek od zlata, ale lezec Adam Ondra je na mistrovství Evropy v Mnichově šťastný i za bronzovou medaili. V boulderingu si jí na historickém Königsplatzu vybojoval v extrémně těžkém závodě, který doprovázela frenetická atmosféra. To vše pod dohledem klasicistní brány Propylaea. V neděli ho čeká boj o další medaili v lezení na obtížnost.
Jeden z nejmodernějších olympijských sportů se v Mnichově prezentoval před městskou bránou inspirovanou antickou Akropolí. Adam Ondra mezi jejími sloupy v zákulisí hledal klid a dovedl ji i prakticky využít. Ve finále boulderingu na mistrovství Evropy zůstal na dvou boulderech dole na trasách, které stavěči trochu přepálili. Na první boulder se dokonce nikdo nedostal ani do bodované zóny. Dva topy ale pak Ondrovi přinesly bronzovou medaili. Jeden z nich doručil i takzvaně „na číšníka“, kdy top pohladil, jako kdyby nesl skleničku.
Jak se vám závodilo v těchto kulisách?
„Bylo to neskutečné a myslím, že to byla jedna z nejlepších atmosfér, jakou jsem kdy viděl. Stavěčsky se to finále úplně nepovedlo, aby to vygradovalo v tom posledním boulderu. Já myslím, že přece jenom těch topů na to, aby to byla dobrá show, bylo trošku méně. Ten první boulder, že nikdo nedosáhl do zóny, to byla stavěčská chyba. Objektivně byl opravdu extrémně náročný.“
V posledním boudleru vám stačilo dosáhnout zóny ke zlatu, věřil jste do poslední chvíle?
„Věděl jsem, o čem ten boulder je, a jaké jsou moje silné a slabé stránky. A už ten fakt, že ten krok z reakcí vylezl jen Mejdi Schalck, který je na tyhle kroky specialista, tak jsem věděl, že zóna je velmi nepravděpodobná. Ale nevzdával jsem to, mám ze sebe radost, že jsem aspoň něco předvedl, byla to pro diváky nějaká show. Ale na to, abych ten krok udělal, musel bych to zkoušet možná týden.“ (směje se)
Jaké bylo chodit k boulderům z prostorů historické brány?
„Tyhle antické sloupy jsou nejenom úžasně krásné, ale je to i výborné, protože tam krásně fouká, takže to vysušuje ruce. I díky tomu jsem si tak neprolezl kůži, jako kdybychom čekali někde jinde.“
Na dvou boulderech jste se dostal až nahoru, na dvou se naopak nechytil, jak závod hodotíte?
„Velká spokojenost, protože dneska to asi nešlo lépe. Na první a čtvrtý boulder jsem se nenarodil. A výrazně menší počet pokusů na dvojce nebylo v mých silách. Ono se řekne, že jsem to mohl vylézt rychleji, ale ten boulder je koordinačně hodně náročný a já musel spálit určité množství pokusů, abych to dostal do těla. A v posledních sekundách jsem to naštěstí vylezl.“
Tam jste zřejmě vybojoval medaili. Jaké ale bylo stále v první fázi zažívat neúspěch pod časovým tlakem?
„Na začátku jsem byl až překvapený, jak daleko v těch prvních čtyřech pokusech jsem. Pak už jsem cítil, že to je blízko a když jsem udělal ten skok doprava, tak jsem cítil, že ten zbytek boulderu by mi měl relativně sedět. A jak jsem spadnul skoro z topu, věděl jsem, že je docela velká šance, že to dalším pokusem vylezu.“
Jaká je pro vás zkušenost závodit na vrcholné akci poprvé od olympiády, kde jste v posledních okamžicích závodu přišel o medaili?
„Já jsem olympijskou zkušenost úspěšně zapomněl... Cítím, že další závody mi nedávají další zkušenost, už jsem tak ostřílený a zkušený závodník, že se spíš musím na závody dobře připravit a je jedno, že jsem v podstatě rok nezávodil. Je to o přípravě. Třeba na bouldering jsem se tak specificky nepřipravoval, i kvůli tomu, že vím, že při tréninku na bouldering mi hrozí daleko víc zranění než v jiném tréninku. I vzhledem k olympiádě za dva roky jsem se letos hlavně nechtěl zranit.“
V neděli vás čeká vaše oblíbená disciplína lezení na obtížnost, co podle vás stavěči vymyslí?
„Uvidíme, ta stěna je hodně převislá. Řekl bych, že je převislejší, než takový průměr na Světových pohárech. Myslím si, že to bude podobné, jako to měly ženy. To znamená, že tam měly hodně struktur, bylo to takové víc 3D lezení, což by mi mohlo vyhovovat.“
Stejně jako v sobotu vás čeká v jeden den semifinále a finále, jak tenhle nápor zvládáte?
„Hodně to záleží na tom, jak to kolo zrovna vyjde. Když vám to vyjde tak, že všechny čtyři bouldery vylezete na první pokus, tak se moc neunavíte. Ale když máte těžký boulder, máte na něj čtyři minuty a trvá to třeba čtyři pokusy, pokaždé spadnete svrchu a posledním pokusem to vylezete, tak to je extrémně únavné.“
Co bolí nejvíc?
„U boulderingu, když se zalaktátujete, tak se zalaktátujete v předloktí. Ale v průběhu těchto kol bylo dost specifických kroků, kdy vás může bolet celé tělo. Třeba specifický krok na číšníka, kdy tlačíte jenom dlaní, což byl topový chyt u třetího boulderu. Sice nebyl tak fyzicky náročný, ale v semifinále a v kvalifikaci bylo pár boulderů, které když vám nevyšly a strávil jste na nich třeba minutu v místě s tlačením nějaké oblé věci nahoru, tak to vás mohlo stát hodně sil.“
