Je to rok jako ze snů. Žokej Josef Bartoš kosí nejvýznamnější překážkové dostihy kontinentu a po Velké wroclavské v neděli zvítězil i v Gran Premiu v Meranu, s osmiletým hnědákem L´Estranem z lotu trenéra Josefa Váni mladšího navíc vyhrál potřetí v řadě a vyrovnal historický rekord. A další vrchol se rýsuje už na příští neděli, s Theopilem poběží o další triumf ve Velké pardubické.
Vítězný majitel Josef Aichner nadšeně poskakoval a halekal na celé Alpy, žokej Josef Bartoš si ale výjimečný hattrick v Gran Premiu, slavné steeplechase na 5000 metrů, užíval střídmě. Poučila ho nešťastná historka z loňska, kdy po vítězství seskočil ze sedla ve stylu Frankieho Dettoriho, jenže při dopadu si poranil koleno a následně přišel o Velkou pardubickou.
Měl jste zase tuhle čertovinu v hlavě?
(smích) „Ne, to jsem měl do čtyřiceti, od té doby, co mi je čtyřicet, tyhle myšlenky nemám, takže pohoda… Koleno samozřejmě drží, ale nemůžu říct, že je stoprocentní, furt je tam osmdesát, devadesát procent. Na takový seskok potřebuju ještě rok. Uvidíme příště…“
V minulosti jste se po vítězství v Gran Premiu vracel i oslavným letadlem, bylo to zase ve hře?
„Měli jsme letět malým tryskáčem, ale pilot měl dovolenou, takže to nakonec padlo. Jedeme autem, ale taky to není špatné. Mám dobrého řidiče, ten se o mě postaral, takže paráda…“
Co říkáte na nadšení majitele Aichnera, který vás dokonce vzal na ramena?
„Oni tam tím žijí. Ke koním chodíme krmit v šest a on s bratrem byl na závodišti už v pět třicet. Poslední čtyři dny byli strašně nervozní. Pro ně Merano hrozně znamená, je to jejich území, vyhrát tenhle dostih pro ně znamená strašně moc. Celá rodina to prožívá.“
Co třetí vítězství v řadě v Gran Premiu znamená pro vás?
„Je to samozřejmě dlouhá cesta. Ale teď jsme vyrovnali rekord Or Jacka, schází nám jedno vítězství, které bychom s L´Estranem určitě chtěli zkusit příští rok.“
V dostihu jste vypadali suverénně, při rozhodujícím nástupu se zdálo, jako byste proti ostatním zařadil vyšší rychlost…
„On se L´Estran v tréninku prezentoval hodně dobře, takže jsme si do dostihu hodně věřili. Francouzi neposlali tu nejvyšší kvalitu, kterou by poslat měli, papírově nebyli tak silní konkurenti. V dostihu jsme si udělali stájovou taktiku, pomohli jsme si s dalšími koňmi, aby to nebyl courák, aby se dostih rozjel, což L´Estranovi vyhovuje. Tři překážky před cílem jsem podřadil, jak říkáte, zkusil jsem ho vypustit dopředu, akcelerovat s velkou silou. V tu chvíli jsem si hodně věřil na vítězství.“
Jak vás ovlivnily zmatky na startu, který se podařil až napotřetí?
„Byl tam startér, který moc nestartuje, protože tradiční startér je po operaci kolene. Šel tam náhradník, trošku to neunesl psychiky. Jak nás tam řadil, trošku jsme se s ním hádali, bylo to před dostihem náročné.“
Začátkem měsíce jste už s Brunch Royalem vyhrál Velkou wroclavskou, láká vás dokončit hattrick při Velké pardubické, kde znovu pojedete předloňského vítěze Theophila?
(úsměv) „Přesně tohle jsem řešil dneska ráno, když jsem se zamyslel. Wroclavská, Gran Premio a Velká pardubická, to by bylo hodně velký. Je to velká výzva, už se těším za čtrnáct dní, člověk je nabuzený výsledkem a psychicky to strašně pomůže.“
Jak Theophila před Velkou vidíte?
„S Theophilem to vidím hodně dobře. Vypadá v pořádku, v kvalifikaci šel dobře. Mám s ním jediný problém, že mi nebojuje v cílové rovině, tak jak zabojoval při Velké pardubické 2019. Přijde mi, že se teď už ze sebe nechce vydat. Kilometr před cílem na něm cítím, že má hodně síly, ale posledních tři sta metrů vůbec nedá. Velký soupeř je pro mě No Time To Lose, který je letos v neskutečné formě. Zareagovat na jeho finiš bude hodně těžké. Kalkuluju v hlavě, co s tím provedeme. Ale to nebudu říkat do novin…“ (úsměv)
2
L´Estran s Josefem Bartošem se stali druhým párem historie Gran Premia, které se běhá od roku 1935, s třemi triumfy za sebou. Zatím se stejný kousek podařil jen Or Jackovi s francouzským žokejem Christophem Pieuxem v letech 1994 – 1996.
VELKÉ TRIUMFY JOSEFA BARTOŠE
5. září – Velká wroclavská (Brunch Royal)
26. září – Gran Premio (L´Estran)
