Důvody zázraku florbalistek: Nebojácnost, Jágr a spol., kouč psycholog a kapitánka jako tmel
Historický úspěch! Florbalistky jsou poprvé ve finále mistrovství světa, navíc doma. Už teď mají jistou medaili, což je další zápis do kronik. Žádný český tým při domácím šampionátu neměl medaili. Tým, který sázel na mix mládí a zkušeností, ve strhujícím semifinále porazil Finsko 1:0 a v neděli se před báječnou atmosférou utká o zlato. Už teď má výběr jistou třetí medaili na MS – po bronzech v letech 2011 v St. Gallenu a naposledy před dvěma lety v Singapuru. Server iSport hledá důvody, proč zrovna teď to vyšlo. Nechybí nebojácnost, podpora fanoušků nebo Jágr a celebrity v hledišti.
Nebojácnost v semifinále
Historie nebyla vůči Češkám zrovna příznivá. Florbalistky v historii odehrály s Finskem 57 vzájemných duelů, z toho ale vyhrály jenom šestkrát. Třikrát vybojovaly remízu. A zbytek? 48 porážek. Na mistrovství navíc ani jednou Finky neporazily. Dost důvodů mít hlavy dole…
Ovšem Češky vyrukovaly na Finky nebojácně. Hrály aktivně a místo, aby se stresovaly, jak ubrání dvojčata vojčata Veera a Oona Kauppiovy, nejlepší hráčky planety, tak se odhodlaly k útočnému pojetí. Ve stylu: nejlepší obrana je útok. A když máme míček na hokejkách, je to ideální způsob, jak Finkám nedopřát typické kombinace a trochu je otrávit.
Tenhle plán vyšel. I díky tomu, že národní tým od své taktiky neustoupil ani v době, kdy zápas vrcholil. Projevil se den volna, který Češky měly na rozdíl od Finek. To byla výhoda pořadatelské země, ale nebýt báječné fyzické připravenosti, bylo by to k ničemu. Reprezentace má opravdu výborný fyzický fond. Což se projevilo právě teď, když šlo do tuhého.
A právě to, že se nebály hrát a nezalezly, rozhodlo o tom, že poprvé v historii porazily Finky a díky tomu postoupily do finále.
Atmosféra a sounáležitost
Před turnajem se trenérský štáb snažil simulovat při tréninku hluk. Aby hráčky, zvyklé z ligy na komorní prostředí, kdy je slyšet každé slovo, nebyly z decibelů z hlediště vykulené. Ale i tak je realita překvapila. „Až takový hukot jsme nečekaly,“ přiznala mimo jiné útočnice Karolína Klubalová.
Ale florbalistky to vzaly za správný konec. Energii si vzaly jako výhodu. Nenechaly se stresovat, ale naopak. Plné tribuny jim dodávaly sílu. Obrovsky si toho vážily a nechtěly fanoušky zklamat. Pro všechny to byl životní zážitek, před tolika lidmi nikdy nehrály. Byl to podobný efekt jako při zlatém hokejovém šampionátu chlapů v roce 2024. Bouřící O2 aréna hráče nakopla. Ne vystresovala.
A ještě jeden moment. Marketingově organizátoři postavili šampionát na ženské síle. Ujalo se heslo: No power like women power. Navíc se pořadatelům podařilo oslovit české sportovní celebrity, aby hráčky podpořily. Nejenom při hezky udělaném nominačním videu, ale i osobně v hale.
Proti Švýcarům dorazil i Jaromír Jágr, nejslavnější český sportovec. Vhodil buly, potom sledoval celý zápas, fandil. Nebyl tam jenom tak na oko. Už jenom tím vyjádřil hráčkám respekt. Potom se s nimi vyfotil, ocenil jejich hru a druhý den na svém profilu na Facebooku jim poděkoval a popřál hodně štěstí. Na semifinále dorazila i biatlonová ikona Gabriela Soukalová. Předtím i freestyle BMX šampionka Iveta Miculyčová nebo kanoista Lukáš Rohan.
I tahle sportovní sounáležitost hráčky nakopla.
Odolnost i díky trenérovi „psychologovi“
Bod, který souvisí už s tím, co bylo zmíněné v tom předešlém. Jak zařídit, aby se hráčky z domácího tlaku nesesypaly? Tady je třeba ocenit hlavního kouče Lukáše Procházku, který se zhostil i role týmového psychologa. Sám totiž čtyři roky studoval sportovní koučing, má mezinárodní certifikát. „Snažím se v tom neustále dovzdělávat,“ přiznává trenér.
Takže spolu se svými asistentkami na hráčky správně působil. Upřednostnil vlastní cestu předtím, aby narouboval k týmu externího psychologa. Protože jemu pak dlouho tvrá, než florbalistky dobře pozná, neboť právě to je pro jeho práci klíčové. Procházka je s týmem neustále, hráčky zná i osobně, zná jejich silné i slabé stránky.
„Mám dojem, že tenhle individuální vhled je mimořádně důležitý,“ říkal Procházka už před turnajem. Protože jak může někdo, kdo hráčky nezná, během chvíle poznat, co na ně platí? A jak vytvořit správnou týmovou chemii?
Měl správný odhad. A i jeho správná práce s psychikou nese ovoce.
Mix mládí a zkušeností
Reprezentace prošla generační obměnou. Ne ukvapenou, ale zdravou. A funkční. Důležitou roly převzaly hráčky jako Anna Brucháčková (20) nebo Karolína Klubalová (19), které už si vyzkoušely atmosféra mistrovství před dvěma lety. K nim přibyla kometa Linda Fuschová, která je na turnaji poprvé.
Ovšem nechybí ani zkušenost. Rozvahu a nadhled dodávají mezinárodně ošlehané veteránky, třeba brankářka Jana Christianová, která hraje na osmém mistrovství! Nebo Denisa Ratajová a Martina Řepková. Obě hrají na šestém šampionátu.
Při herním projevu každopádně vládla agresivita a odvaha. „Chceme hrát rychlý, dynamický a extrémně soudržný florbal. Takový, který bude soupeře otravovat. Troufnu si říct, že jsme možná nerychlejší tým ze světové špičky,“ uvedl ještě pře mistrovstvím kouč Procházka. Je třeba ocenit, že se mu přesně takový herní styl podařilo hráčkám naordinovat.
Finky něco takového nečekaly.
Správná kapitánka
Nebyla v jednoduché situaci. Převzala kapitánskou pásku po opěvované Elišce Krupnové, jedné z nejlepších florbalistek planety. Ale 23letá Michaela Kubečková, působící ve Švédsku, se toho zhostila výborně. Působí nenápadně, ale v týmu má nezastupitelnou roli.
Stará se o dobrou náladu a o to, aby všechny hráčky držely při sobě. Je něco jako tmel. Její úloha je nezastupitelná i na hřišti. Je členkou elitní formace, funguje něco jako její mozek. Hře dává myšlenku. Navíc je to bojovnice, která nic nevypustí. Což bylo vidět i v semifinále.
No a kdo klíčový zápas rozhodl? Ano, právě ona. Jako správná kapitánka. Hraje na čtvrtém mistrovství, poprvé s kapitánskou páskou. Ale o to víc její výkon vzrostl.
Její nejoblíbenější jídlo je řízek s bramborovou kaší, jejím přáním je plavit se kolem Špicberků. Kdo ví, třeba si i tenhle sen po šampionátu splní.
