Bilanci, jakou se pyšní Jani Kukkola, nemá žádný florbalista na světě. 33letý centr čtyřikrát vyhrál mužský světový šampionát, zlato se mu houpalo na krku i po juniorském mistrovství. "V roce 2020 bude MS doma v Helsinkách, tam stylově zakončím reprezentační kariéru," usmál se na víkendové besedě s mladými florbalisty v Králově Dvoře. Pověst studeného Fina vyvrátil minimálně desetkrát.
Do České republiky, kde zkraje prosince oslavil po vítězství 6:3 na Švédskem obhajobu mistrovského titulu, měl v pátek přiletět se spoluhráčem z nároďáku Lauri Stenforsem. Pech, parťáka sklátila horečka, další smůlu si Kukkola vybral na letišti. Zjistil, že jeho let byl zrušen. "Cesta byla šílená, druhý let byl zcela naplněný, ale teď jsem tady, tak si mě užijte," řekl 90 účastníkům florbalového Rookie Campu.
Během třídenní návštěvy, kterou pomáhala zajistit finská florbalová značka Fat Pipe, které je Kukkola tváří, stihl 178 centimetrů vysoký levák odbavit čtyři turnusy kempu, zahrát si s více než třemi stovkami mladých talentů. A také pohovořit v exkluzivním rozhovoru pro iSport. O zlatých medailích, budoucnosti své i florbalu, o životě.
Jste v Česku, zpátky na místě činu. Vzpomínky na zlaté prosincové finále se Švédy jsou ještě živé?
"Nikdy na to nezapomenu. Celé mistrovství jsme hráli skvěle, prohráli jsme jen první zápas v základní skupině se Švédskem. Finále byla skvělá odveta, výsledek 6:3 možná působí jednoznačně, ale tak to rozhodně nebylo. Pokaždé, když je porazíme, je to super. Před dvěma lety, kdy jsme zvítězili až na nájezdy, to ale bylo těžší."
Praha je pro vás magické místo, viďte? Juniorský titul v roce 2003 i ty seniorské z let 2008 a 2018 jste získal právě tady.
"Máte pravdu. Vždycky, když se mluví o České republice, naskočí mi fanoušci. Poslední šampionát strhal snad všechny rekordy v návštěvnosti, hrát před tou kulisou bylo super. Navíc musím říct, že když jsme hráli se Švédskem, většina haly fandila nám. Mám za to, že česká a finská povaha jsou stejné, že k sobě máme jako národy blíž, než Češi se Švédy. A Praha je krásné město."
Viděl jste z ní během vašich návštěv i něco jiného než arenu a hotel?
"Asi ano, těžko říct, slavili jsme v centru ty mistrovské tituly, takže je možné, že jsem na Karlově mostě někdy byl. Asi bylo ráno, ale přesně si to nepamatuju.“ (smích)
Zpět k fanouškům. V semifinále jste takřka vyprodanou O2 arenu zarmoutili, výhra 7:2 nad Čechy byla slušná rychta.
"Je to trošku krutý výsledek, to je fakt. S Čechy vždy hrajeme vyrovnané zápasy a na MS se potkáváme pravidelně v semifinále. Hráli jsme s nimi v této fázi v Göterborgu, Rize i v Praze. Pokaždé jsme zatím vyhráli. Byli jsme výborně připravení, ale je třeba říct, že ještě sedm minut před koncem to bylo jen 3:1."
Není trochu otrava, že v semifinále hrají dokola ty stejné týmy. TOP 4 je odstřelená, Švédsko, Finsko, Švýcarsko a Česko ke korytu nikoho nepustí.
"Je to tak bohužel a nevypadá to, že by se to mělo v příštích dvou třech reprezentačních cyklech měnit. Týmy jako Lotyšsko nebo Němci dokážou zahrát jeden překvapivý výsledek, ale pak zase spadnout do průměru. Však jste to zažili, když jste s Lotyšskem prohráli v základní skupině. Tým číslo 5 jsou pro mě Norové, kteří mají skvělé, ale bohužel už ročníkově starší individuality. Uvidíme, jak to bude v dalších letech. Pokud má být šance na účast na olympijských hrách reálná, musí být světová špička mnohem širší a nabízet více vyrovnaných zápasů. Je dobře, že vaši junioři teď vyhráli MS, silný ročník může vnést do florbalu zase nové pořádky."
Čechy vedl z pozice hlavního kouče krajan Petri Kettunen. Váš spoluhráč Joonas Pylsy se pak nechal slyšet, že to byla vaše největší výhoda, že jste přesně věděli, co budou domácí hrát.
"Vím, že to Joonas řekl. Opravdu jsme tušili, že Češi do toho půjdou hodně agresivně a budou chtít hrát fyzický florbal. Ale znáte to, každý také ví, jakým stylem hrají Švédové, a neznamená to, že je porazíte. Takže takovou váhu tomu nepřikládám. Myslím si, že Kettunen je dobrý expert, koučoval nás, je trenérem na plný úvazek, může vám do budoucna hodně pomoci."
Utkvěl vám někdo z českého nároďáku?
"Dřív to byl brankář Tomáš Kafka, ale ten už asi nehraje. (smích) Toho jsem obdivoval! A teď asi Patrik Suchánek, obránce, který působil i ve Švédsku. Má velký přehled a navzdory tomu, jak je menšího vzrůstu, velké sebevědomí. Dál si vybavuju Milana Tomašíka a taky Filipa Langera, to je ten kluk, co hrál na seniorském MS snad v 17 letech."
Příští MS se hraje v Helsinkách, je to pro vás velká motivace?
"Největší, budeme útočit na zlatý hattrick. Mám v plánu se dostat do nominace, vyhrát titul a pak ukončit kariéru, to by bylo úžasné. Hrát doma světový šampionát je vždycky skvělé, když si vzpomenu na rok 2010, kdy se taky hrálo v Hartwall Areně, mám husí kůži."
Bude v týmu i legendární Mika Kohonen, kterému je už 42 let?
„U Miky nikdy nevíte, končil už několikrát, naposledy neměl být ani v prosinci v Praze, ale zase se tam dostal. Nechme se překvapit.“ (smích)
Angažmá ve Švédsku? Splněný sen
Zatímco na reprezentační scéně poslední čtyři roky válíte, v klubu je to o dost horší, proč?
"Je to tak, asi všichni čekali, že když EräViikingit vznikal (fůze Tapanilanu Era a Viikingitu Helsinky z dubna 2016, pozn red.), že budeme hrát hned o titul. Jsme asi největší florbalový klub na světě, takže ambice jsou nejvyšší. První rok ještě vyšel, hráli jsme v roce 2017 hned Superfinále a prohráli po přestřelce s Classicem, ale poslední dva roky byly špatné. Na druhou stranu skončilo nám hodně opor, tým je velmi mladý. Na budoucnost se těším!"
Zaječí úmysly tedy nemáte?
"Ne, chci být na očích, hrát před domácím MS finskou ligu mi přijde nejlepší."
Za nejlepší soutěž světa je braná švédská SSL, kde jste pět let působil, souhlasíte?
"Asi ano, když to vezmu z globálu, tak tam hrají ty největší hvězdy. Každý tým má jednoho nebo dva super hráče. A také areny jsou o dost hezčí, jsou větší a vměstná se do nich o dost více fanoušků. Pro cizince je to určitě zajímavější destinace než Finsko."
Jak vzpomínáte na Helsingborg, kde jste mezi lety 2011 - 2016 působil?
"Jako na největší zážitek v životě. Než jsem odešel do Švédska v roce 2011, měl jsem florbalu plné zuby. Bylo toho na mě moc, přišel jsem si úplně vyhořelý, trápil jsem se v práci i na hřišti. Pak ale přišla ta nabídka z Helsingborgu. Dá se říci, že mi to zachránilo kariéru."
V jakém slova smyslu?
"Byl jsem profesionál, do práce jsem nechodil, mohl jsem jen trénovat, mít čistou hlavu na hraní. Byl to takový splněný sen každého florbalisty a strašně krásné období."
Potkal jste tam v jedné sezoně i dva české reprezentanty, Milana Garčara a Davida Rytycha.
"Ano, pamatuji si na ně. Hlavně na Davida, byl to brankář, asi víte, co tím myslím. Měl zajímavý smysl pro humor." (smích)
Když se podívám za horizont MS 2020, co Česká republika a Švýcarsko? Tam by vás dohrát kariéru nelákalo?
"Tady v Česku asi ano, když nad tím tak přemýšlím. Je to fajn země, nabídku jsem už dokonce měl. Ale seriózně jsem nad tím nepřemýšlel, to se musím přiznat. A Švýcarsko? Proč ne, dají se tam vydělat dobré peníze, ale až tak v posledním roce kariéry. Vidím sám sebe, jak hraju na pohodu třeba druhou ligu tam."
Na Rookie Campu jste odtrénoval za dva dny čtyři turnusy a celkem přes 300 dětí? Naplňuje vás to?
"Ano, ve Finsku jezdím po školách a ukazuju mladým, jak hrát florbal. Po kariéře je trénování jedna z možností, která by u mě připadala v úvahu. Viděl jsem hodně talentovaných florbalistů, byla to zábava.“
Témata:
reprezentace, florbal, mistrovství světa, sport, rookie camp, Jani Kukkola, Sport na Heureka.cz
Související články
