Solák se stal na Štědrý den otcem. Po ME přesun do Německa: Nechci tam udělat ostudu
Přelom roku je pro oporu házenkářské reprezentace Dominika Soláka hektický. Blíží se ME, kde se bude sázet na jeho góly. Zároveň jej čeká štace v bundesligovém Eisenachu, ale hlavně se mu na Štědrý den pod stromeček narodil syn Damián. „Hodně jsme to s přítelkyní probírali. Její hlas byl pro mě nejdůležitější. Tím, že se malý narodil dřív, mi přítelkyně řekla, abych jel. Podpořila mě v tom,“ líčí Solák, jak se upeklo, že nakonec reprezentace na evropském šampionátu bez důležité levé spojky nebude.
Reprezentace se omlazuje. Jak moc budou chybět Tomáš Babák, Jakub Hrstka a další?
„Bude chybět každý zkušený hráč. Mají svoje silné stránky. Nerad vypichuju konkrétní jména. Situace je, jaká je. My se musíme rvát i za ty, co skončili, nebo chybí.“
Na ME už pojedete jako hráč bundesligového Eisenachu. Byl vůbec čas se v Německu alespoň otočit?
„Vzhledem k tomu, že poslední Vánoce byly hektičtější skrz narození syna, tak jsem se tam ještě nebyl podívat. Jsem ale v kontaktu s klubem. Všechno přijde na řadu až po šampionátu.“
Je nestandardní, že hráč přestoupí do top soutěže, ale aniž by v klubu byl osobně, tak odjíždí na velký turnaj. Jste z toho nervózní?
„Neřekl bych, že nervózní. Je to ale obrovský skok herně i v té osobní rovině. Jsem připravený tomu čelit a těším se.“
Jak jste řekl, na Štědrý den se vám narodil syn Damián. Jak si užíváte roli tatínka?
„Byl jsem doma jen pár dní, takže v tu chvíli jsem se snažil užívat si ty okamžiky co nejvíc. Od 2. ledna jsme ale na kempu. Je to těžší, když jsem pryč. Snad se otočím ještě tak na den doma pro nějaké věci a fičím zase zpátky. Určitě je to teď náročné, protože mi rodina chybí. I ze začátku v Německu budu sám. Je to tak nastavené, aby přítelkyni byl doma někdo po ruce a ze startu jí pomáhal. Myslím tím moji i její rodinu. Bude to složitější.“
Zvažoval jste tedy, že oželíte ME, abyste byl doma s přítelkyní a synem?
„Vzhledem k tomu, že termín porodu byl až úplně na konci prosince, tak ta myšlenka byla v hlavě. Hodně jsme to s přítelkyní probírali. Její hlas byl pro mě nejdůležitější. Tím, že se malý narodil dřív, mi přítelkyně řekla, abych jel. Podpořila mě v tom. Proto jsme se s trenéry domluvili, že nebudu na tom kempu od 27. do 30. prosince, kdy se hrál přípravný zápas s Alžírskem.“
Německo? Hlavně nechci udělat ostudu
V české lize jste byl dlouho za absolutní hvězdu. Nepřišel velký přestup o něco později?
„To bych netvrdil. Vždycky říkám, že vše je tak, jak má být. Že to přišlo až teď? Prostě přišlo, taky to přijít nemuselo. Uvidíme, jak to bude vypadat. Už v minulosti se něco šuškalo, byly nějaké nabídky na stole z Německa i jiné země, ale dospělo to všechno do fáze, že odcházím až teď.“
V Karviné asi kromě češtiny jede ještě polština, ale co vy a německý jazyk?
„Učím se. Od srpna mám soukromé hodiny třikrát týdně, když to vyšlo v kalendáři. Začal jsem úplně od píky. Němčinu jsem totiž neměl prakticky nikdy předtím. Snad to pomůže do začátku. Budu se pochopitelně učit i dál.“
S čím do Německa vlastně jdete?
„Je to nejlepší liga světa. Nechci hlavně udělat ostudu. Očekává se ode mě, že budu dávat góly. Na to jsem byl zvyklý z Česka, ale nejde srovnávat českou ligu a bundesligu.“
Zároveň ale býváte i pilíř v obraně. Cítíte se lépe, když střílíte góly, nebo když jim zabraňujete?
„Nejlíp se cítím, když jsem prostě na hřišti. To mi stačí. Je mi jedno, jaké mám úkoly.“
Kromě vás do Německa zamíří taky Jonáš Josef. Co to znamená pro českou házenou?
„Je to super pro nás hráče, ale i pro nároďák, protože družstva, se kterými se najednou budeme potkávat v top lize, to strašně pomůže. Vidím v tom jen samá pozitiva.“
Jak se s vámi karvinská kabina rozloučila? Přece jste regionální patriot.
„Bylo to těžké. V Karviné jsem působil dlouho. Je to v podstatě můj domov. Poslední zápas byl velmi emotivní. Snažil jsem se na to připravit, ale stejně mě emoce dostihly. Uvědomil jsem si, že něco končí. S klukama jsme se krásně rozloučili a slíbili jsme si, že se zase uvidíme.“
Dokázal byste popsat, jak se národní tým proměnil pod vedením Daniela Kubeše a Michala Brůny oproti vládě Španěla Xaviera Sabateho?
„Už jsme zmínili, že nároďák prochází určitou generační obměnou. V tom vidím největší změnu. Teď se snažíme hrát odvážně a na hranici rizika. Chceme hrát rychle druhou vlnu a dávat co nejvíc jednoduchých gólů. Je to na hraně ztráty míče. V obraně je to pak agresivita. Mentalita musí být taková, že bojujeme nejen za Česko, ale taky jeden za jednoho. Myslím si, že jsme na dobré cestě.“
Na podzim jste porazili Polsko, teď Rakousko. To jsou cenné skalpy. Není trochu mrzuté, že los nepřál a do skupiny ME vám přihrál Francii a Norsko?
„Samozřejmě jsou to světové mančafty. Musíme si říct upřímně, že nebudeme favoriti, ale s tím, jak jsme nastavení, je v našich silách je potrápit. Musíme do toho s tímhle jít do zápasu. Ne, že půjdeme hrát rezignovaní, že to nějak dopadne. Překvapení se ve sportu dějí. Nemůžeme na ně jít s přílišným respektem.“
Navíc za Nory bude stát domácí hala v Oslu. Těšíte se?
„Určitě. Atmosféra na turnaji bude fantastická. Loni jsme na MS hráli v Dánsku proti domácím. Byla tam natřískaná hala a skvělý zážitek. Paradoxně jsme s nimi zahráli jeden z těch lepších zápasů. Je pravda, že fanoušci budou proti nám, ale rozhoduje se na hřišti.“
