Kincl o odvetě s Muradovem, vyhoření i zápase v Německu: S titulem nemám kam spěchat
Po sérii titulových vítězství se dostal na hranu vyhoření. Následovaly dvě hořké prohry na pompézních turnajích na fotbalových stadionech. Posílen nedávným vítězstvím se však Patrik Kincl nyní vrací do boje. Za měsíc, 11. července, se na akci Oktagonu 91 v Kölnu utká se čtyřkou divize, Iráncem Hojatem Khajevandem. „Kdybych s ním zápasil dřív a neviděl jeho poslední starty, měl bych tendenci ho dost podcenit,“ říká šestatřicetiletý MMA bojovník v rozhovoru pro deník Sport.
Náročné období skončilo. Patriku Kinclovi se před posledním utkáním podařilo opět najít vášeň pro MMA, a to se do následného výkonu jasně promítlo. Naprosto přejel Roberta Pukače a teď si vytyčil další překážku. Za měsíc se střetne s Hojatem Khajevandem, elitním Íráncem trénujícím v Německu.
Je to pár dní od oznámení vašeho duelu s Khajevandem. Co říkáte na ohlasy fanoušků?
„Abych se přiznal, odezvy jsem tak nějak nechal bokem. Nesleduju to. Žiju ve vlastní bublině, a ta už o tomhle zápase věděla déle. Nějakou dobu se mač vařil, takže jsem v přípravě delší čas.“ (usmívá se)
Máte za sebou duely se špičkou Oktagonu. Jak hodnotíte nynějšího soupeře? Patří i on mezi elitu divize?
„Vnímám ho už delší dobu. Podobně jsem mluvil v reakci pro Oktagon po turnaji, kde porazil Piotra Wawrzyniaka, a pořád to vidím stejně. Kdybych s ním zápasil dřív a neviděl jeho poslední starty, měl bych tendenci ho dost podcenit. Jeho box totiž působí nemastně neslaně a celý styl vypadá utahaně. Člověk by si řekl, že brzy odejde fyzicky i kondičně a že silově na tom není nic moc, jenže on je v tom zkrátka dobrý.“
Rozvedete to?
„Každého soupeře dokáže zaskočit. Má elitní wrestling, hrozí i v postoji, je hodně neortodoxní. Sleduji ho od té doby, co vstoupil do Oktagonu. S postupem času se mi jeho styl líbí víc a víc. Mám rád tyhle „černé ovce“, které na první pohled nepředvádějí nic oslnivého, ale v kleci doručí výsledek. Dá se to přirovnat k Seanu Stricklandovi. Jeho styl je sice také neatraktivní a nikdo by podle něj na tréninku neučil boxovat, soupeře však dokáže utrápit a dotáhl to až k titulu ve střední váze UFC.“
A je právě proto možná tou nejtěžší skládačkou na rozluštění? Mnoho sparingpartnerů s takovým stylem nenajdete.
„Určitě máte pravdu. Pro každého tréninkového parťáka je těžké Khajevanda simulovat. Podobnou výhodu má Jirka Procházka. Těžil z toho přinejmenším v první polovině kariéry, kdy ho ještě nikdo nezvládl přečíst.“
Štvanice? Neměl jsem na open-air náladu
Zápas proběhne v Německu. Tam jste naposledy prohrál. Jak velkou váhu místu konání přisuzujete?
„Nijak extra velkou. Jediné co, tak v Čechách by to bylo z hlediska cestování a dělání závěrečné váhy příjemnější, ale jsem zvyklý na cestování za zápasy. Zároveň se do toho chci zase vrátit, podívat se někam do světa a vyzkoušet nové prostředí. Původně se taky jednalo, že bych startoval na Štvanici. Já nevím, proč to nakonec úplně nevyšlo, ale přiznám se, že jsem nebyl nadšený. Zápasení pod širým nebem prostě nemám rád. Celou kariéru jsem zvyklý zápasit v uzavřených halách. Světla, vzduch… to mi sedí. A z nějakého důvodu se mi venku nedaří. Nechci vypadat jako nějaký pověrčivý fotbalista, teď jsem ale neměl náladu na další open-air. (směje se) Jednou to svoje prokletí zlomím, ale nebude to teď.“
O zápas s vámi se hlásil Dominik Humburger a podle zákulisních informací jste jednal také o utkání s Machmudem Muradovem. Byly tyto varianty skutečně ve hře?
„Netajil jsem se tím, že mě zajímá si opět dojít pro titul. Ten aktuálně drží Kerim Engizek a prozatímní pás Mach. Upřímně se přiznám, že zápasit o prozatímní titul pro mě nebylo tak zajímavé. Klidně si počkám, až bude sjednocený. Nemám kam spěchat. Když jsem zvažoval, jestli má pořád ještě cenu pokračovat, tohle bylo nutně moje první rozhodnutí. Stanovil jsem si, že to musí někam směřovat, chci mít jasný cíl. Titul. A myslím si, že Mach asi má na to titul sjednotit. Pak se s ním o něj rád utkám.“
Měl jste konkrétní nabídku na srpnový turnaj na Štvanici?
„Myslím si, že o zákulisních jednáních nemůžu úplně mluvit. Snad jen naznačím, že na Štvanici bylo nějaké jméno zajímavé pro československou bublinu, ale já už jsem s bojovníky z domácí scény zápasil dost. Chci se mrknout do zahraničí. Byť jsou pro fanoušky derby zajímavější, já jsem ve fázi kariéry, kdy chci zkoušet cizí výzvy.“
Dříve jste tvrdil, že chcete někoho ze špičky divize. Tam nově patří také Humburger. Myslíte, že se v blízké době střetnete, ačkoli si to odporuje s tím, co jste právě říkal?
„Záleží na vedení Oktagonu, s čím přijde a na čem se domluvíme. Pro mě zápas s Dominikem není nějak extra atraktivní, pokud se mám vyjádřit upřímně. V divizi jsou pro mě zvučnější jména. Na druhou stranu chápu „Hambáče“, že pro něj jsem to zvučné jméno a výzva, kterou chce.“
Po vítězném zápase s Robertem Pukačem zase zníte, že vás MMA baví.
„Je pravda, že přípravy předtím byly dost jiné. Stály mě spoustu energie i nálady. Už to byla fakt otravná práce, byl jsem na hraně vyhoření. Hlavně v těch závěrech během nejstriktnější diety a vyčerpání. Musel jsem najít to, proč vlastně zápasím, což se povedlo. A teď opravdu cítím, že žiju. MMA je skvělý sport, jen si ho nesmím nechat znechutit těmito okolními věcmi.“
