Fleury si povídal a smál se s Muradovem, pak zvážněl: Dám mu na hubu! A jak hubl?
Životní milník. Tím je sobotní duel s Machmudem Muradovem na akci Oktagon 92. Irský šampion Will Fleury nastupuje do pátého titulového mače v tuzemské lize a po třech duelech v supertíze se vrací do kategorie do 93 kg. Na pátečním vážení na něm však nebyla nijak patrná únava z těžkého shazování. Nastoupil před komisi odhodlaně a ještě s větší vervou se postavil tváří v tvář soupeři. „Před šesti lety jsem si říkal, že je fenomenální bojovník a chtěl jsem být jednou na jeho úrovni. Hodně jsem makal a jsem tady,“ povídá sedmatřicetiletý bojovník v rozhovoru pro deník Sport. ONLINE z víkendové akce ZDE>>>
Po dvou letech jste absolvoval hubnutí ze supertíhy do polotěžké divize. Jak náročné to bylo?
„Překvapivě i pro mě to bylo velmi, velmi snadné. Stačila dieta a pouze dvě horké koupele. Začínal jsem na devadesáti osmi kilech. Při první koupeli jsem shodil asi dvě a půl kila, pak jsem se zabalil do ručníků a shodil ještě čtyři deka. V noci během spánku jsem zhubnul půl kila a zbytek jsem dodělal druhou horkou koupelí. A jak vidíte, vyšlo to skvěle! Jsem moc spokojený se svojí formou.“
Než jste vstoupil na váhu, s Machmudem Muradovem jste si v zákulisí povídali. O čem?
„Pouštěli upoutávku na náš zápas a běžel záběr, kde říkal, ať za ním jdu do střední váhy. A nakonec musel za mnou nahoru do polotěžké. Spolu jsme se tomu zasmáli. Cením si toho, že do toho zápasu jde. Ukázal, že má dost odvahy. Ale mluví o tom, jak mi vezme mé pásy a stane se trojitým šampionem. V sobotu mu dám na hubu!“
Před šesti týdny jste vyhrál duel proti Kasimu Arasovi ještě v těžké váze. Jak se cítíte teď?
„Dal jsem si týden volno, měl pár drinků, užil si dovolenou a pak se vrátil do tréninku. Nevím, jestli to bylo tím, že bylo léto a pěkné počasí, ale opravdu mám pocit, že mi týdenní odpočinek extrémně pomohl. Cítím se skvěle. Díky bohu jsem se v tom zápase s Arasem moc nezřídil, nebyl to nijak šíleně těžký zápas. Takže se cítím čerstvý a parádně naladěný. Myslím, že i fakt, že hned po mně zápasí Lucie, a je tu ten ruch, to vzrušení, mi dává energii navíc. A že jsem zápasil před šesti týdny, nehraje žádnou roli.“
Kolik úprav jste musel udělat v závěrečné přípravě, vzhledem k tomu, že došlo ke změně soupeře?
„Technicky je Muradov úplně jiný zápasník než Škvor. Dvanáct dní není zrovna moc času na přípravu na chlapa, jako je Muradov. Na druhou stranu on má taky jenom 12 dní, takže je to spravedlivé. Mach je přirozeně talentovaný bojovník. Má skvělou rychlost, pohyblivost dovnitř a ven. Ale myslím si, že při ústupu občas dělá malé technické chyby. A to je moje chvíle, kdy toho využít.“
Poslední dva mače jste vyhrál knockoutem. Předtím jste zase často soupeře bral na zem a šel po submisích. Co chystáte nyní?
„Otestuju si to. Rád bych trefil další knockout, nebudu lhát. K.O. je vždycky větší zábava. Je to zážitek nejen pro mě, ale i pro publikum. Záleží, jak se bude zápas vyvíjet. Když mi nabídne snadné stržení na zem, vezmu si jej. Když z toho bude grappling, nebo když budeme obracet pozice na zemi, tak ho rozmačkám a uvidíme, kam to povede. Vezmu jakoukoli příležitost, která mi bude nabídnuta. Ale miluju knokautování lidí. A mám pocit, že přesně takhle to dopadne.“
Je Muradov váš dosud nejtěžší soupeř?
„Ano. Co se týče žebříčků, nevím, zda je Krzysztof Jotko nad ním, ale upřímně, na tom nezáleží. Pro mě je Muradov pravděpodobně větší výzva. Je více nepředvídatelný a výbušný. Nechci shazovat Škvora, Dan je skvělý zápasník. Ovšem celý smysl zápasu s ním bylo ukázat, jak moc jsem se za poslední dva a půl roku od našeho prvního mače zlepšil. Teď to bude o tom, abych potvrdil, že patřím na top světovou úroveň. Muradova jsem sledoval před šesti lety a říkal si, že je fenomenální bojovník a chtěl jsem být jednou na jeho úrovni. Hodně jsem makal a jsem tady!“
Na váze jste zakřičel: Vítejte v éře Willa Fleuryho.
„V té teď žijeme. (usmívá se) Říkal jsem: Vítejte ve věku Willa Fleuryho, když jsem podepisoval smlouvu před dvěma a půl roky. A koukejte, co jsem během té doby dokázal. Jsem dvojnásobný šampion, porazil jsem legendy Karlose Vémolu, Martina Budaye a řadu dalších. Všechny jsem přejel. Takže myslím, že je potřeba respektovat to, co jsem vybudoval. Jsem nejlepší bojovník v Oktagonu. Tohle je Fleuryho éra! A líbí se mi, že se za mě postavili čeští fanoušci. Strašně moc to pro mě znamená! Nemám irskou fanouškovskou základnu. Moji fanoušci jsou tady v Česku, Německu a na Slovensku. Dal jsem do toho hodně, aniž by to zpočátku vypadalo, že z toho bude velká kariéra. Dřel jsem jako mezek dlouhou dobu, zápasil všude po světě, porážel dobré bojovníky, jenže to nikoho nezajímalo. A přišel jsem sem a fandí mi obrovské arény. Jsem za to tak vděčný. Chci na konci kariéry mít tuhle éru. Udělal jsem všechnu tu práci pro to, abych byl tím, kým jsem dnes.“
