Muradov exkluzivně po výhře: Chci odvetu s Fleurym v těžké váze! Myslel jsem, že bude silnější
Senzační comeback a jeden z největších momentů historie domácího MMA. Machmud Muradov padl na konci prvního kola k zemi po drtivém háku od Willa Fleuryho. Před knockoutem ho ale zachránil gong značící konec kola. Za sedmdesát sekund se hvězdný Uzbek zmátořil natolik dobře, že sám hned na startu druhé pětiminutovky trefil drtivé KO pravým hákem. Ještě před tiskovou konferencí pak dal exkluzivní rozhovor webu iSport. „Půjdu do těžké divize a vezmu mu (Fleurymu) pás i tam. Do té doby ještě vezmu titul střední váhy Krzysztofu Jotkovi. Takový mám plán,“ říká v interview.
Jak se cítíte teď jen půl hodiny po vítězství?
„Dobře. V pondělí jdu ale zase na trénink.“ (usmívá se)
Přeci jenom to byl turbulentní zápas, ostré výměny. Bylo to, co jste očekával?
„Ano. Myslel jsem si, že bude ještě silnější v klinči u klece. A když jsem spadnul nebo nějak uklouzl na zem a byli jsme na zemi, tak jsem na něj ještě mluvil a říkal mu, ať pracuje a unaví se. Slyšel jsem, jak zhluboka dýchá, když jsme se tahali u pletiva. Cítil jsem, že čím by ten zápas šel dál, tím víc by to pro mě bylo lepší.“
Ještě, než se více pobavíme o průběhu, tak mě zajímají vaše pocity. Byly to nejsilnější okamžiky vaší kariéry? Tisíce lidí skandovaly vaše jméno, k tomu ten samotný průběh...
„Ano. Každé výhry si vážím, a tahle patří rozhodně mezi ty úplně nejcennější. Věřil jsem, že vyhraju. Když mi před dvanácti dny Ondra Novotný (majitel Oktagonu) zavolal s nabídkou na zápas na poslední chvíli, řekl jsem mu: „Já ho seknu!“ Věřil jsem tomu a povedlo se to.“
A teď tedy k tomu samotnému průběhu. Na konci prvního kola jste schytal hák, padl jste na zem. Jak moc otřesený jste v tu chvíli byl?
„Nevím. Myslím, že jsem byl v pohodě. Trefil mě hodně dobrý hákem, ale byl jsem v pohodě. Rozhodčí trošku zaspal a já proto dostal dva granáty na zemi navíc. A ty už se mnou zamávaly. Trošku jsem se pak motal na nohou. Gong totiž zazněl, když jsem dopadl na zem. Myslel jsem, že už bude přestávka a najednou mi přilítly další rány. Během přestávky jsem se už ale oklepal. Na druhé kolo jsem se těšil. Při prvním kole jsem jím totiž taky otřásl. Řekl jsem si ale, že musím být v klidu a neodkrýt ještě všechny karty.“
Mluvíte teď velice klidně. Cloumají vámi emoce uvnitř, nebo vám to vše dojde až časem?
„Asi až časem. Mám za sebou zápas a taky pekelných deset dní v Polsku, během kterých jsem zažil peklo. Střídali se na mě borci z těžké váhy a já jen musel bránit strhy na zem. Když jsem pak vlezl do klece, věděl jsem, že mě nehodí a jen se při snažení unaví.“
Když jste trefil ten finální úder, cítil jste hned, že to bude stačit na finiš?
„Ano. Viděl jsem, jak dostal tu ránu a zatancoval na nohou. Řekl jsem si: Tady to máme!“ (směje se)
Cítíte teď o to větší zadostiučinění vzhledem k nedávné situaci, kdy jste se nejdřív nedohodli s Oktagonem na prodloužení smlouvy kvůli vaší účasti v projektu (organizace bizarních zápasů) G MMA?
„Jistě. Já nikam neodešel. Pořád jsem se cítil být součástí Oktagonu. Jenom jsem čekal na svou chvíli. Já vždycky o Oktagonu mluvil a budu mluvit dobře, protože díky nim žiju svůj sen. Když jsem přijel do Prahy, neměl jsem nic. A teďka? Včera jsem tankoval, policajti mě zastavili a říkali: „Fandíme ti.“ Tohle je prostě nejvíc. A když mi volá moje dcera a říká: „Tatínku, věřím ti, nebude to lehký, ale vyhraješ.“ Tohle to je pro mě nejvíc.“
Oktagon oznámil jubilejní turnaj s číslovkou 100…
„Já vám to řeknu hned. Fleury, připrav se. Těžká váha. Dám ti odvetu.“
Opravdu v těžké divizi?
„Ano. Půjdu do těžké divize a vezmu mu pás i tam. Do té doby ještě vezmu titul střední váhy Krzysztofu Jotkovi. Takový mám plán. Mám k Fleurymu velký respekt, ale je to sport, vyhrává ten lepší. Věřil jsem a povedlo se!“
