Judisté o Procházkově soucitu: U nás stačí soupeře přemoci, ne odrovnat. Co na to Krpálek?
Zaváhání MMA zápasníka Jiřího Procházky v titulovém zápase UFC proti Carlosu Ulbergovi mělo celosvětový ohlas a vzbudilo obrovskou diskuzi. Patří soucit do boje, v němž je úkolem soupeře zničit? „Pokud by byl závodník zraněný, tak jsme soucitní,“ říká Petr Lacina, reprezentační trenér judistů.
Novozélanďan Ulberg si hned v úvodu boje v Miami zranil koleno, Procházka měl blízko k vítězství, ale při vědomí soupeřova zranění zaváhal a dostal rozhodující ránu. Jak by v citlivé situaci reagovali reprezentační judisti, které v závěru týdne čeká evropský šampionát v Tbilisi?
„Já jsem hodně na pomezí,“ líčí Adam Kopecký, někdejší dorostenecký mistr světa. „Se soupeřem soucítím, asi by mi to taky přišlo nefér. V judu se na to nahlíží trochu jinak než v MMA. Jakmile je nějaký problém, zápasník na to musí upozornit. V judu máme mate. Rozhodčí nezačne zápas, dokavaď nevidí, že je závodník je připravený k dalšímu hajime.“
Jsou to dva jiné světy. MMA má své fanoušky především proto, že je to obdoba krutých gladiátorských zápasů. Cílem je druhého odrovnat. V judu je to trochu jinak. Jde o to soupeře přemoci, ale judo zároveň stojí na filozofii takzvané jemné cesty. Protivníka porazit neznamená ho zničit.
„V MMA jde o to soupeře dobít, což v judu absolutně neexistuje,“ vysvětluje reprezentační trenér Petr Lacina. „Judo je jemná cesta, jde o to soupeře dle pravidel judisticky přemoci. Pokud by byl závodník zraněný, tak jsme soucitní. V judu to musí bolet, jinak to soupeř nevzdá, nebo ho neotočíte, kam by bylo potřeba. Cílem je, aby to bolelo, ale ne soupeře zranit.“
Soupeř má šanci zápas vzdát
Procházka se proti Ulbergovi dostal do citlivé situace. Měl soupeře na lopatě, ale sám označil za důvod porážky záblesk soucitu se zraněným protivníkem.
„Každý chce vyhrát, nesmí pustit koncentraci. Na druhou stranu chápu ten soucit. Nedokážu si přestavit, jak bych reagoval,“ líčil Kopecký.
I v judu se zápasníci můžou dostat do nepříjemných situací. Dvojnásobný olympijský Lukáš Krpálek je například expertem na boj na zemi v takzvané ne-waze. Velmi často tam své souboje rozhoduje a naplno využívá svých technických i silových předpokladů. Soupeře ničí pomocí škrcení či páky.
„Někdy se stane, že to člověk přepískne, což na jednu stranu nechce. Na druhou stranu chce vyhrát,“ vysvětluje Krpálek. „Soupeř má šanci zápas vzdát. Je jenom na něm, jestli vzdá, nebo nevzdá, jestli se mu něco stane, nebo nestane. Když člověku něco utíká, potřebuje zabrat rychleji. V těchto chvílích se něco může stát. Není to něco, co bychom chtěli dělat, ale patří to k tomu. Většinou je to takové, že to má člověk pod kontrolou a přidává, přidává, dokud to soupeř nevzdá.“
