Martínek po výhře: KSW udělalo chybu. Ukázal jsem, kam patřím! Jaké šrámy si odnesl?
„Černovous“ se vrátil na vítěznou vlnu. Ve strhující tříkolové přestřelce na sobotním turnaji KSW 119 v Radomi Michal Martínek na body porazil elitního polského těžkotonážníka Marka Samoicuka. Nejlepší Čech v těžké váze odcházel z klece nadšený, ale i bolavý. „Borce s takhle tvrdou hlavou jsem snad ještě nepotkal. Hrozně mě bolí klouby, jak jsem ho trefoval. Asi jsem si hned v prvním kole zlomil ruku,“ povídal šestatřicetiletý Martínek.
Stodvacetikilový Polák nezaskočil Michala Martínka neustálým presingem ani tvrdými kopy ze zadní nohy. S tím vším český veterán i jeho tým počítali a připravovali se na to ještě při závěrečné rozvičce. Marek Samoicuk jej překvapil snad jen ohromnou houževnatostí, kterou dokazoval po celá tři kola.
„Už ve třetí minutě mi došlo, že je přede mnou ještě hodně dlouhá pakárna. Dával jsem mu opravdu tvrdé a přesné údery, ale on šel pořád dopředu. Jako bych mlátil do rytířské helmy,“ smál se Martínek jen půl hodiny po vyhlášení vytouženého verdiktu. Přes černý plnovous mu stékala krev, když s úsměvem vyprávěl o bitvě s polským soupeřem.
Vaši trenéři vás hned po zápase chválili a zmiňoval nejlepší životní formu. Vnímáte to stejně?
„Určitě. Vyšlo to skvěle. Poslouchal jsem svůj roh, což je v mém případě docela neuvěřitelné. Doposud jsem se nechával strhnout do zuřivých bitek a tolik se nekontroloval. Byl to neřízený proces. Teď jsem byl nervóznější než obvykle, protože mi na tom hodně záleželo. Říkal jsem si: „Je mi třicet šest, mám za sebou obrovské zápasy a oni mě dávají nízko na startovku ještě před nějaké debutanty. Mám to ve svých rukou.“ Obětoval jsem vyrůstání malého synka, abych se devět týdnů připravoval v jednom z nejlepších týmů Evropy, Ankosu v Poznani. A vyplatilo se! Teď to musím rodině vynahradit.“
Byl pro vás tedy tento zápas taky o tom ukázat vedení ligy, že udělalo chybu tím, kam vás na programu zařadilo?
„Ano. Když mi po oznámení zápasu volali kamarádi, v kolik hodin zhruba půjdu na řadu, řekl jsem ji, že někdy pozdě v noci. Jsem sedmička divize a jdu proti finalistovi prestižní japonské pyramidy Rizin. Myslel jsem si, že dostaneme druhý nebo třetí hlavní zápas večera. Pár týdnu nazpět pak zveřejnili startovku a já byl dole pod nějakými dvacetiletými kluky, co dohromady mají sotva pět profi startů. Bylo třeba vedení ukázat, kam patříme.“
Co vám běželo hlavou během třetího kola, kdy Samoicuk najednou hodně vystupňoval tempo a strhla se mela?
„Upřímně? Jdi už do prdele, už se stáhni. Tohle jsem si říkal. (směje se) Tušil jsem, že mám zlomenou ruku, bolel mě obličej a celé tělo. Zároveň jsem pořád nechápal, jak to, že to všechno vydrží. Dával jsem mu jednu bombu za druhou a on jen pokaždé mezi zuby procedil: „Dobře, dobře.“ Byl to zatraceně těžký zápas, a o to víc jsem za výhru rád.“
Třetí kolo jste ztratil, druhé získal a první bylo hodně těsné. Byl jste přesvědčený, že sudí rozhodnou ve váš prospěch?
„Spíše ano. Cítil jsem, že jsem tam pokaždé o ten úder dva navíc. On tlačil a moje strategie byla těžit z rychlosti a za každý jeden jeho úder mu vrátit dva. Vyšlo to.“
Hematomy velké jako golfové míčky
Zpočátku se vám snažil tvrdě rozkopávat nohy. S tím jste ale počítal, že?
„Celých devět týdnů jsem si na to chystal různé obrany. Bylo to peklo. Na nohách jsem měl hematomy velikosti golfového míčku. Pořád mi to musel rozmasírovávat fyzioterapeut a dokola se ptal, co to tam proboha děláme, že mám nohu jak kus naklepaného masa. To vše ale bylo potřeba, abych na to byl připravený. Samoicuk je stodvacetikilový obr a nohy má jak špalky. Po této přípravě jsem si byl ale jistý, že když mě kopne, můžu se mu jen vysmát do obličeje.“
Už máte vyhlídnutého soupeře?
„Já chci nahoru v žebříčku. Ukázal jsem, že jsem schopen se poprat i v pozdních kolech ve vysokém tempu. Chci se poprat s těmi nejlepšími, s těmi v top pětce. Nejsem člověk, co by si tady naháněl bilanci výhrami nad kluky, co nebyli ani jednou v top desítce. Razím poctivou, tvrdou cestu a chci si vybojovat místo na špičce.“
V září se KSW vrací do Česka, chystá turnaj v Liberci. Stihnete to, nebo záleží na ruce?
„Uvidíme. Bolí mě koleno, nějaké údery jsem dostal. Samozřejmě preventivně chci kontrolu na otřes mozku, protože ty údery jsem cítil. Bolí mě samozřejmě klouby a uvidíme, jak se mi bude hojit ta levačka.
