Říkalo se mu pan Dakar. Ztracený a vysílený v poušti dostal kdysi nápad stvořit soutěž, jaká tu dřív nebyla. Extrémní, unikátní, maratonskou... „Byl jako Rommel či Montgomery,“ uvedl i legendární Jacky Ickx na adresu Thierryho Sabina, zakladatele Rallye Dakar. Miloval Afriku a jízdu v drsném prostředí. Přesně před 35 lety ale přišel v ročníku č. 8 o život. Kvůli nešťastnému pádu vrtulníku.
Vrátit Rallye Dakar zpět do Afriky, možná by stálo za to, vyhledat i ono místo v pouštní oblasti Ténéré v Nigeru. Psal se rok 1987, když se u zdejšího ikonického stromu, zázraku v jinak nehostinné, vyprahlé lokalitě, sešli všichni tehdejší jezdci soupeřící o slávu.
Sundali helmy, někteří poklekli. Vzdali hold muži, jehož tělo bylo o pár měsíců dřív na tomto místě rozprášeno. Muži, jehož odkaz v nich nadále rezonoval. Muži, na jehož počest byla u této akácie uložena pamětní deska se slovy: „Pro ty, kteří přijmou výzvu – pro ty, kteří následují své sny.“
Ten muž se jmenoval Thierry Sabine. Založil Rallye Dakar. A dnes je to přesně 35 let od chvíle, co po havárii vrtulníku přišel uprostřed šestého ročníku své soutěže o život. „Byl to fakt sekáč a teprve s odstupem času si člověk uvědomí, jak skvělou věc vymyslel,“ uznal i šestinásobný šampion Karel Loprais, který zrovna v tom osudném roce 1986 v soutěži debutoval.
A ač už Dakar dávno v Dakaru nekončí a senegalskou metropoli letos vystřídá třeba saúdskoarabská Džidda, tiché dědictví jednoho dobrodružného Francouze přežívá dál.
Nápad zrozený v tísni
Otec pracoval jako zubař, matka vedla antikvariát... Mladý Thierry Sabine, narozený čtyři roky po konci 2. světové války měl dobré zázemí a nouzí rozhodně netrpěl. Rád se vrhal do různých dobrodružství a především miloval motorsport.
Za volantem Porsche vyhrál několik závodů, dvakrát se účastnil i 24 hodin Le Mans. Jenže život mu měl změnit podnik Abidjan – Nice, v jehož průběhu se v roce 1977 se svým motocyklem ztratil. Tři dny bloudil v poušti Ténéré bez jídla a pití. Společnost mu dělala jen samota, tíseň a amulet od kamaráda z kočovného kmene Tuaregů.
„Tehdy jsem pochopil, jak je můj život nicotný. Při bloudění mě navíc napadlo, že se do toho moře písku budu chtít vrátit a pokořit ho,“ vyprávěl, jak kápl na nápad založit závod, jaký tu ještě nebyl.
14. ledna ho naštěstí objevilo záchranné letadlo. A to datum si zapamatujte – provázelo ho i dál.
Hned dva roky na to si Sabine založil společnost T. S. O. (Thierry Sabine Organisation) a zlákal celkem 90 motocyklů, 80 aut a 12 kamionů na závod o 10 000 kilometrech s minimem navigačních vychytávek. „Bude to výzva pro všechny, kdo se zúčastní, ale i zážitek pro ty, kteří se budou jen dívat,“ hlásal nadšeně. Cesta za dobrodružstvím. Do divočiny. Do neznáma.
A skutečně – trasu z pařížského Trocadera ustálo přes Alžírsko, Niger, Mali či Horní Voltu (dnes Burkinu Faso) do cíle v Dakaru jen 72 účastníků. Kvůli nepřízni počasí se etapy nerušily. Jídlo bylo nevalné. Mechanický doprovod žádný. A navigace se četla z kompasu nebo hvězd. Síla kultu se ale po dojezdu začala stavět. Psal se opět 14. leden. Tentokrát roku 1979.
Léky i čerpadla
„Thierry byl úžasný chlap. Takoví lidé jsou výjimeční jako generálové. Byl jako Rommel nebo Montgomery. Nevím proč, ale osobnosti jako on se objeví jednou za mnoho a mnoho let,“ uvedl Jacky Ickx, vicemistr světa F1 a vítěz Rallye Dakar z roku 1983.
| Thierry Sabine 13. června 1949 – 14. ledna 1986 (36 let) |
|
Národnost: Francie Profese: motocyklový a automobilový závodník, zakladatel Rallye Paříž – Dakar Příčina úmrtí: letecká nehoda |
Ba co víc, Sabine začal být nejen organizátor, ale i mecenáš. Do Afriky byl zamilovaný až po uši.
„Vždy dbal na dobré vztahy s místním obyvatelstvem a na to, aby soutěž Paříž – Dakar byla svého druhu humanitární akcí. V konvoji doprovodných vozů a letadel nikdy nechyběly léky ani potraviny určené k distribuci v nejzoufalejších místech.
„Jeden pořadatelský kamion dokonce vezl jako dary hloubková čerpadla. A tak zatímco jsme se motali lesem na hranicích s Burkina Faso, Thierry předával něco z těch věcí slavnostně starostovi v městě Gao. Potom ještě dekoroval místní malé fotbalisty, rozdával trička a novináři v jeho partě pilně fotili,“ popsal jeho vliv v knize Dlouhá křivolaká cesta i český navigátor Josef Kalina.
Jenže pak přišel ještě jiný 14. leden. Nastal osudný rok 1986.
Otazníky kolem havárie
Byl to další rušný den jeho osmého ročníku. Co se však v ten večer stalo, zůstává i nyní záhadou. Při snaze dostat se k městu Ghurma Rharous v Mali, zastihla jeho vrtulník písečná bouře a padající tma. Jelikož helikoptéra nebyla vybavena světlomety ani řádnou navigací, rozhodl se pilot Xavier Bagnoud přistát a vysílačkou se pak dohodl s pozemní stanicí o přepravě evakuačním vozidlem.
Nicméně o chvíli později se vrtulník opět vznesl a v nízké výšce pokračoval v letu.
„Helikoptéra hledala cíl, a tak se řídila reflektory suzuki Philippa Joineaua. Pilot sledoval světlo pod sebou a zřejmě si nevšiml, že se před ním zdvíhá terén. Vletěl tedy do duny, asi jediné v okolí sto padesáti kilometrů. Byla to neskutečně hloupá náhoda,“ popsal potom tragédii motocyklista a první vítěz Rallye Dakar Cyril Neveu.
Následky byly fatální. Při nehodě vedle Sabina zahynul i pilot Bagnoud, zpěvák Daniel Balavoine, novinářka Nathalie Odentová nebo rozhlasový technik Jean-Paul le Fur.
A v souvislosti s havárií se následně objevily i různé spekulace. Nedaleko nalezený otevřený balíček s obvazem vnuknul třeba myšlenku, že byl někdo z posádky uštknut hadem nebo škorpionem a hledala se rychlá pomoc. Otec pilota Bruno Bagnoud se zase domníval, že vrtulník mohl být sestřelen.
Nic z toho však potvrzeno nebylo a účastníci se i přes tuto tragickou událost rozhodli následně na Sabinovu počest pokračovat až do cíle v Dakaru.
Dnes, 35 let od nehody, se tahle soutěž výrazně změnila. Už není tím maratonem v tak syrových podmínkách. Technologie i možnosti pro závodníky jsou jiné. A i provozovatel je jiný, neboť práva odkoupila v roce 1994 společnost Ammaury Sport Organisazation (A.S.O.)
„Samotného by mě zajímalo, co by o těch změnách Thierry Sabine řekl. Možná by ty věci ohledně nového organizátora a větší bezpečnosti přijal. Nebo také ne. Jisté ale je, že on sám nechtěl Afriku nikdy opustit. Dokonce ani po své smrti,“ vzpomínal na něj před pěti lety v připomínkovém textu Marco Della Croce ze Storie di Sport.
Ať je to ale jak chce, pořád platí, že Rallye Dakar, soutěž, které kdysi Sabine vdechl život, umí ze závodníků mačkat síly a emoce do úplně poslední kapky...
Témata:
úmrtí, nehoda, vrtulník, sport, havárie, soutěž, Nigérie, Rallye Dakar, Afrika, Burkina Faso, Mali, Thierry Sabine, Jacky Ickx, Ténéré, Sport na Heureka.cz
Související články
