Mistr čísel vs. mistr rychlosti! Kdo je nej jezdcem historie F1 - Schumacher, nebo Hamilton?

„Pamatuj, kdo jsi!“ volal na Lewise Hamiltona jeden z fanoušků v loňské sezoně, ve které se sedminásobný mistr světa po přestupu do Scuderie Ferrari trápil tak zoufale, až se začaly šířit úvahy o konci jeho kariéry.

Jenže Hamilton si na radu vzpomněl a letos to vypadá, že je zpět v plné síle a mohl by dokonce zabojovat o osmý titul mistra světa. Stal by se tak vůbec prvním jezdcem, který osmi titulů dosáhl, a překonal by Michaela Schumachera, se kterým v současné době sdílí stejný počet sedmi vyhraných šampionátů.

Pokud bychom ovšem měli porovnávat, která z těchto dvou legend si zaslouží označení nejlepšího pilota F1 všech dob, museli bychom vzít v potaz nejen absolutní čísla, rekordy a prvenství, ale také technické a organizační proměny samotné Formule 1.

V Schumacherově éře, a to zejména v letech 1996–2004, se počet závodů v rámci jedné sezony pohyboval obvykle mezi 16 a 17. Moderní Hamiltonova éra už ale běžně operuje s 22 až 24 závody za sezonu. Pro Hamiltona to sice generuje více příležitostí k navyšování absolutních statistik, na druhou stranu to však snižuje jeho šance na stoprocentní umístění na pódiu v každém závodě sezony.

Zatímco Schumacherovi stačilo zajet do třetího místa „pouze“ v sedmnácti závodech, Hamilton by jich musel úspěšně absolvovat o pět až sedm víc.

Z hlediska spolehlivosti techniky byla podstatně rizikovější Schumacherova éra. Poruchy motorů či převodovek byly tehdy běžnou součástí hry i každé Grand Prix. Hamilton naopak, i přes nová pravidla pro monoposty, těží z éry hybridních pohonných jednotek, které jsou díky přísným standardům kontroly kvality podstatně spolehlivější, což minimalizovalo technická odstoupení z předních pozic.

Hamilton – král absolutních čísel

Jak jsou na tom tedy oba jezdci z hlediska tvrdých dat? Jednačtyřicetiletý Hamilton má na svém kontě historické úspěchy, kterých dosáhl především díky dlouhým letům ve stáji Mercedes a éře jejich bezkonkurenční dominance.

Drží absolutní rekord se 106 vítězstvími v Grand Prix a Schumacherových 91 vítězství překonal už v roce 2020, když si v barvách Mercedesu dojel pro své 92. triumf v kariéře ve Velké ceně Portugalska. Přepsal tak historii motorsportu a prolomil rekord, o kterém si mnozí mysleli, že nebude nikdy překonán.

Suverénní prvenství drží také v počtu pole positions. Hamilton startoval z prvního místa ve 104 závodech, čímž se suverénně dostal na špici, ze které ho hned tak někdo nesesadí. Schumacher s 68 pole positions drží historicky druhou pozici, třetí se 65 úspěchy má Ayrton Senna a čtvrtou s 57 Sebastian Vettel. Max Verstappen je se 48 pole positions na páté příčce.

Také žebříčku pódiových umístění kraluje Lewis Hamilton, který jako vůbec první a také jediný jezdec v historii překonal hranici dvou set umístění na stupních vítězů. Aktuálně, tedy po třetím místě na britském Silverstonu, jich má na kontě 207. Michael Schumacher je stále druhý s počtem 155, ale na paty mu pomalu šlape třetí Max Verstappen se 129 pódiovými umístěními.

Své prvenství si Hamilton drží také v počtu vítězství na jednom okruhu, když v roce 2024 vyhrál na domácím Silverstonu svou devátou Velkou cenu Británie, čímž překonal Schumacherův dlouholetý rekord osmi vítězství z francouzského Magny-Cours. Stejný počet triumfů na jednom okruhu, tedy osm, má pak Hamilton na maďarském Hungaroringu.

Schumacher – mistr rychlosti

Německý pilot dominoval v éře s odlišným bodovým systémem, menším počtem závodů a výrazně nižší mechanickou spolehlivostí monopostů. Jeho rekordy tak ukazují na extrémní efektivitu v rámci jednotlivých závodních víkendů.

Jedním z historických maxim, které si Schumacher pevně drží, je 77 nejrychlejších kol napříč závody. Přestože Hamilton je na druhé příčce s 67 nejrychlejšími koly daleko před třetím Kimim Räikkönenem (46), prolomení tohoto rekordu zůstává pro britského pilota zatím stále nedosáhnutelné.

Schumacher je také jediným jezdcem za celou historii Formule 1, který dokázal stanout na stupních vítězů ve všech závodech jedné sezony. Nikomu před ním se to nepovedlo a nikdo po něm to za celé dvě dekády nedokázal zopakovat.

Rok 2002 se tak pro Schumachera stal rokem, kdy v 17 závodech sezóny dojel 11× první, 5× druhý a 1× třetí, takže pokaždé slavil na pódiu.

Tato sezona mu navíc zajistila další historické a zatím nepřekonané prvenství, a to v nejrychleji získaném mistrovském titulu. Díky svým mimořádným úspěchům na tratích si v roce 2002 Schumacher zajistil takový náskok, že se matematicky stal mistrem světa už při Velké ceně Francie, tedy 6 závodů před koncem šampionátu.

Absolutním mistrem je Schumacher také v počtu hattricků, tedy v počtu závodů, ve kterých získal pole position, zajel nejrychlejší kolo a současně zvítězil. Podařilo se mu to celkem 22krát. Zatímco Hamilton jich má na kontě 19, třetí příčku zaujímá Max Verstappen se 14 hattricky.

Když dva dělají totéž…

Rozdíly mezi oběma šampiony se ovšem naplno projevují především při pohledu na jejich řidičskou techniku. Michael Schumacher byl proslulý tím, že vyžadoval extrémně citlivou přední nápravu monopostu.

Miloval výrazně přetáčivá auta, která okamžitě reagovala na sebemenší pohyb volantem a neklidnou zadní část vozu pak krotil svými bleskovými reflexy. Byl také průkopníkem efektivního brzdění levou nohou, což mu umožňovalo v zatáčkách současně jemně držet plyn a stabilizovat vůz.

Lewis Hamilton naproti tomu exceluje v technice zvané trail-braking. Dokáže brzdit neuvěřitelně pozdě a brzdný tlak uvolňuje plynule až hluboko v zatáčce, těsně před jejím vrcholem. Jeho styl je čistší, plynulejší a zaměřený na ideální geometrickou stopu s drtivou rychlostí na výjezdu ze zatáček.

Jejich odlišné jízdní styly formovala i éra, ve které závodili, nebo stále závodní. Schumacher si mohl dovolit jet čistý sprint, protože o titul soupeřil v dobách, kdy se tankovalo za provozu a pneumatiky tak měnil společně s doplněním paliva.

Dokázal tedy odjet klidně dvacet kol v kuse doslova v kvalifikačním tempu. Hamilton se ve svých podmínkách stal naopak mistrem strategické správy pneumatik. Zvládá měnit stopu, přenášet váhu vozu, aby přehřívajícím se gumám ulevil a přitom neztrácet čas, což je něco, co Schumacher nikdy dělat nemusel.

Co by změnil Hamiltonův osmý titul

Pokud by Lewis Hamilton dokázal letos nebo v budoucnu poosmé vyhrát šampionát, jednalo by se o historický zlom, který by definitivně změnil současnou statistickou rovnováhu na samotném vrcholu motorsportu.

Stal by se historicky nejúspěšnějším jezdcem Formule 1 z hlediska mistrovských titulů a osamostatnil by se na čele tabulek před Schumacherem. Zároveň by posunul rekord v délce časového rozpětí mezi prvním a posledním titulem.

Svůj první šampionát totiž vyhrál v roce 2008 s McLarenem, takže případný osmý titul by pro něj přišel s odstupem dlouhých 18 let.

Pokud by navíc tohoto milníku dosáhl se stájí Ferrari, stal by se teprve druhým jezdcem v historii po Juanu Manuelu Fangiovi, kterému se podařilo vyhrát šampionát se třemi a více odlišnými týmy (Fangio vyhrál s Alfou Romeo, Maserati, Mercedesem a Ferrari, zatímco Hamilton by měl tituly s McLarenem, Mercedesem a Ferrari).

Pro samotné Maranello by to navíc znamenalo ukončení nejdelšího půstu bez jezdeckého titulu od éry, kterou předcházel právě příchod Michaela Schumachera.

Na otázku, kdo je nejlepším jezdcem Formule 1 všech dob, tak neexistuje jednoznačná odpověď. Záleží na tom, zda hodnotíte úspěch podle absolutních statistik, procentuální efektivity, nebo čistého talentu a vlivu na sport.

Hamilton vítězí konzistentně po dobu téměř dvou dekád a drží rekordy v počtu vítězství, pódiových umístění i pole positions. Schumacher zase změnil přístup k fyzické přípravě pilotů i integraci jezdce do týmu a jeho tituly pocházejí z éry, kdy byly monoposty mechanicky méně spolehlivé.

Oba legendární jezdci se však shodují, že pro ně osobně je nejlepším pilotem F1 všech dob Ayrton Senna, který za nimi sice statisticky zaostává, ale toto označení si zaslouží za až mystickou rychlost v kvalifikacích, bezkonkurenční jízdu na mokru a jedinečný jezdecký styl.