50 let od posledního startu ženy v F1. Co stojí za tím, že je tento svět mužskou pevností?
Před padesáti lety nastoupila Lella Lombardiová do Velké ceny Rakouska z poslední řady. Do cíle dojela dvanáctá. Od té chvíle se formule 1 změnila skoro ve všem – jen další žena už se na start nikdy nepostavila. Proč? Je problém ve fyzických limitech? V talentu? Nebo mnohem dřív, v penězích a v systému, který po desetiletí vychovával pro značku F1 téměř výhradně chlapce?
Bylo 15. srpna 1976. Na tehdejším Österreichringu se chystala Velká cena Rakouska formule 1. A na úplně posledním místě na startovním roštu stál Brabham BT44B s nezvyklým jménem na monopostu.
Maria Grazia „Lella“ Lombardiová.
Italka se kvalifikovala do závodu jako poslední, tedy čtyřiadvacátá, ale Velkou cenu dokončila. Dojela dvanáctá, jako poslední z jezdců, kteří ještě kroužili po trati. Nebyl to její nejlepší výsledek. Ten přišel už o rok dřív ve Španělsku, kde skončila ve Velké ceně dokonce šestá. Dodnes je tak jedinou ženou v historii, která v mistrovství světa formule 1 bodovala.
Proč tomu tak ale je? Především proto, že od té chvíle už žádná žena do závodu mistrovství světa F1 nenastoupila. Těch padesát let vytváří jeden z nejpodivnějších paradoxů současného profesionálního sportu.
Formule 1 během té doby vystřídala skoro všechno, co si umíte i neumíte představit. Atmosférické motory, turbomotory, hybridní jednotky. Z relativně jednoduchých monopostů vznikly stroje přeplněné elektronikou, napojené na superpočítače. A i bezpečnost se změnila k nepoznání.
S trochou nadsázky se dá říct, že zůstává jediné – za volanty nejrychlejších vozů sedí výhradně muži.
Je žena pro F1 příliš slabá? Problém je složitější
Nejjednodušší vysvětlení se nabízí samo. Formule 1 je extrémně fyzicky náročný sport a ženy jsou při něm jednoduše v nevýhodě.
Vždyť piloti musí zvládat přetížení několika G při brzdění a průjezdu rychlými zatáčkami, obrovskou zátěž krčních svalů, práci s volantem i vysoké teploty v kokpitu. Závod může trvat téměř dvě hodiny a jezdec během něj vedle fyzické zátěže zároveň zpracovává obrovské množství informací.
Muži mají v průměru větší svalovou hmotu a sílu. Znamená to tedy, že se ženy jednoduše zastavily o biologický strop?
Dostupná data nicméně tak jednoduchý závěr nepodporují. Organizace More Than Equal, kterou spoluzaložili bývalý pilot F1 David Coulthard a český miliardář Karel Komárek, analyzovala problematiku žen v motorsportu na základě téměř 13 tisíc respondentů ze 147 zemí. Výzkum zahrnuje více než sedmdesát hloubkových rozhovorů a tisíce sportovních dat.
Jeho závěr je podstatný: neexistují žádné důkazy, že by ženy fyzické nebo kognitivní nároky vrcholového motorsportu nebyly schopné zvládnout. Výkonnostní analýzy elitních pilotů podle studie ukazují, že požadavky se nacházejí v rozsahu, kterého může dosáhnout i ženský organismus.
To ovšem na druhou stranu neznamená, že fyzická stránka nehraje žádnou roli. Problém může být například v tom, že závodní technika a ergonomie byly desítky let vyvíjené převážně podle mužského těla. Jenže hlavní překážka přichází mnohem dřív, než se vůbec začne řešit krk pilota v monopostu formule 1.
Motorsport je totiž gigantický trychtýř, na jehož konci je uzoulinký konec. A těch pár kapiček, které projdou ven jsou vyvolení piloti pro formuli 1. Reálně se mezi tuhle smetánku prostě nedostane skoro nikdo. Ani mezi muži.
Cesta ke snu vede přes motokáry, potom formule 4, regionální formule, formule 3, formule 2 – a na úplném konci jen několik málo míst v F1. Konkrétně dvaadvacet…
A právě podle výzkumu More Than Equal tvoří ženy v globálním motorsportu jen zhruba 9 % závodníků. Takže i pravděpodobnost, že se do finálního výběru některá z nich dostane, je velmi malá.
Kariéry žen navíc bývají výrazně kratší než ty mužské. U žen trvají v průměru jeden až pět let, zatímco u mužů více než dvanáct. A to také hraje roli.
„Když je už na začátku velmi malé procento závodnic, šance jsou automaticky proti vám. A ta délka kariér je ještě významně snižuje. Cesta mezi elitu je totiž dlouhá a začíná v útlém dětství,“ upozorňuje britská jezdkyně Jamie Chadwicková, trojnásobná šampionka ženské W Series.
Podle ní mají chlapci ještě jednu zásadní výhodu: začínají dřív. U špičkových závodníků není výjimkou první motokára ve čtyřech, pěti nebo šesti letech. Rodiče přitom historicky mnohem častěji nasměrovali k motorsportu syna než dceru. Deset let zkušeností navíc už v patnácti letech je pak často handicap, který se už nedá dohnat.
Jedna dětská kariéra klidně za 20 milionů korun
A potom jsou tu ještě peníze jako velmi podstatná část celého příběhu. Na rozdíl například od fotbalu či atletiky je kariéra od nejnižších kategorií mimořádně drahá. Rodina potřebuje motokáry, pneumatiky, mechaniky, cestování, testování a stále dražší sedačky v juniorských formulích.
Podle velmi hrubých odhadů stojí kariéra nadějného jezdce od 6 do 15 let mezi 15-20 miliony korun! A právě zde podle studií ženy ztrácejí další část pole.
Finanční problém mají téměř všichni mladí jezdci, ale závodnice obtížněji získávají investice a partnery v rané fázi kariéry. K tomu se přidává méně času na trati, méně specializovaného fyzického a technického tréninku a dlouho také nedostatek ženských vzorů v tomto sportu.
Výraznou výjimkou byla Danica Patricková, jedna z nejúspěšnějších závodnic moderní éry. Američanka se prosadila mezi muži v IndyCar, v roce 2008 vyhrála závod v Motegi a právě tehdy se přiblížila i vstupu do světa formule 1.
Měla už dokonce absolvovat test s týmem Hondy, jenže japonská automobilka na konci sezony z F1 kvůli finanční krizi odešla a plánovaný test se neuskutečnil. Patricková nakonec zůstala v Americe a později přešla do NASCAR.
Která žena je dnes nejblíže? Francouzka z Mercedesu
A jaká je situace dnes? Je šance, že se v dohledné době žena ve světě F1 objeví? Malé světlo na konci tunelu možná svítí…
Od roku 2023 totiž funguje F1 Academy, ženská juniorská série, která má závodnice zviditelnit, dát jim kvalitní závodní program a především je připravit na postup do smíšených kategorií. Závodnice podporují také jednotlivé týmy formule 1.
Na druhou stranu název projektu F1 Academy trochu mate. Nejde totiž technicky ani prestižně o úroveň dotýkající se světa, v němž nyní září Kimi Antonelli, Lewis Hamilton nebo Lando Norris. Jde o kategorii na úrovni formule 4. Takže k samotné formuli 1 pořád vede několik vysokých schodů.
Asi nejblíž je nyní vstupu do velkého světa Doriane Pinová. Dvaadvacetiletá Francouzka vyhrála F1 Academy v roce 2025 a Mercedes ji zařadil do svého týmu jako vývojovou jezdkyni.
V dubnu dostala na okruhu v Silverstonu příležitost řídit i mistrovský Mercedes W12 z roku 2021. Odjela 76 kol a přibližně 200 kilometrů. Stala se první ženou v historii, která řídila monopost F1 Mercedesu. Tým následně chválil její rychlost, technickou zpětnou vazbu i přípravu.
„Doufám, že to byl další krok při cestě za mým snem. Myslím, že všichni máme stejný cíl a všichni na něm pracujeme, takže pojďme pokračovat,“ radovala se Pinová.
I přes její progres nicméně není příliš reálné, že by se v nejbližších třech letech mezi elitu dostala. To ostatně naznačil i šéf F1 Stefano Domenicali.
Podle něj formule 1 nepotřebuje, aby tým posadil ženu do auta jen proto, že je žena. Takový krok by mohl celé snaze spíš uškodit. Potřebuje závodnici, která si místo vyjede stejným způsobem jako její mužští soupeři.
A systém musí zajistit, aby vůbec dostala šanci se o něj ucházet. Proto se možná nyní hlavní bitva neodehrává v depech týmů F1, ale na motokárových drahách, kde po okruzích krouží osmi či desetileté děti…
Možná někde mezi nimi je dívka, která jednou usedne do kokpitu formule stejně jako Lella Lombardiová.
