Věkem ještě patří do středoškolských lavic, na motocyklových tratích však prožívá vysokou školu života. Tasí ostré lokty, rychlost i schopnost chopit se šance. „Cítím, že získávám respekt,“ říká Filip Salač, jenž v 17 letech prožívá první plnou sezonu v Moto3. Už tento víkend zabojuje i v Grand Prix ČR v Brně. A díky pomoci vicemistra světa Hectora Faubela sní o elitní top 5.
Když zde minulý rok z divoké karty debutoval v MS, kvůli technickým potížím skončil až čtyřiadvacátý. Letos ale už má za sebou tři závody na bodech, jistou pozici v týmu Redox PrüstelGP a motorku, s níž vyhlíží ještě výš. „Tohle nebude závod jako každý jiný, je to domácí závod. Mám úplně jinou motivaci,“ říká před GP v Brně talentovaný Filip Salač. Začíná se již za pět dní.
Jak si zvykáte v sedmnácti letech na první rok v Moto3?
„Je pravda, že od začátku sezony jsem měl trochu smůly a nevedlo se podle očekávání, ale v posledních třech závodech se mi už daří zajíždět super časy a držím se v první skupině. Cítím velký progres, jdu nahoru jak jezdecky, tak i psychicky. Celé je to o hlavě. Potřeboval jsem zjistit, že tam s nimi mohu být. Teď už to vím, strašně mi to pomohlo.“
Přesto – je něco, co vás po přechodu z Red Bull Rookies Cupu překvapilo?
„Určitě to, jak málo je tady času na tréninky. Minulý rok jsme třeba mohli trénovat ještě ve čtvrtek a měli více jízd, kdežto teď do toho musíme od prvního tréninku tlačit na sto procent. Není tam žádný čas na zkoušení, naopak musíme hned tahat. To je asi ten největší rozdíl.“
Jak jste na to reagoval?
„Zase hlava. Je třeba se to prostě naučit brát tak, že hned co vyjedu na trať, tak i když ji neznám, musím jet na sto procent. Jako bych měl kvalifikační kolo nebo závod.“
Když hodně zmiňujete hlavu a psychiku, využil jste třeba i pomoc mentálního kouče?
„Párkrát jsem u něj byl, ale nemyslím, že mi to pomohlo. Na spoustu věcí jsem si naopak musel přijít sám, tím, že jsem zajel dobrý výsledek a ujistil se, že se zlepšuji. Postupně mám tudíž i vyšší cíle. Vím, že tam s nimi mohu závodit a chce to jen trochu štěstí.“
| GP Kataru | 21. místo |
| GP Argentiny | 25. místo |
| GP USA | 20. místo |
| GP Španělska | nedokončil |
| GP Francie | 15. místo |
| GP Itálie | 20. místo |
| GP Katalánska | nedokončil |
| GP Nizozemska | 14. místo |
| GP Německa | 13. místo |
Cítíte už od svých slavnějších a starších soupeřů třeba i větší respekt?
„Ano. Rozhodně větší než po prvních dvou závodech v sezoně. Ne, že by za mnou chodili a plácali mě po ramenou, tak to tady nechodí, ale už o mně vědí.“
A potvrzuje se, že je to pak i o těch ostrých loktech, které musíte tasit?
„Je to tak. Na druhou stranu těžko říct, jestli jsou ostřejší lokty tady nebo v Red Bull Rookies Cupu. Je to asi nastejno a záleží, v jaké skupině jezdců zrovna jste. Také jsem měl letos hodně kontaktů a po každém závodě mám nagumovanou kombinézu, kolena nebo lokty. To je ale sranda. Právě tohle mě na tom hrozně baví.“
Takže se vyžíváte v těsných soubojích o každý milimetr?
„Přesně, když jedete na sto procent a cítíte, jak vám někdo dře gumou o koleno… Tohle si užívám. Nevím, jestli se dá mluvit o férovce, ale je v tom adrenalin a zábava. Musíte toho druhého nějak předjet, jet jinou stopu než on. Mám to rád.“
Co vám tedy ještě chybí k těm úplně nejlepším?
„Štěstí. To je tak 70 procent. A pak už jen zrychlit a ještě trochu vylepšit hlavu. Myslím si, že už takhle ale jezdím blízko čela. Není nereálné tam časem být.“
Kdo je vám nyní na téhle cestě největším učitelem?
„Hector Faubel (vicemistr světa z roku 2007). Dělá mi teď kouče a pomáhá mi na trati i mimo ni. Radí mi, co mám dělat, domlouváme se na strategiích a od té chvíle, co se mnou je, se zlepšuji. Je třeba ještě vylepšit kvalifikaci, ale v trénincích už jdu nahoru. Když je Hector na trati, natočí mi video nejrychlejších jezdců a pak mi říká, co jedou za kvalt, jakou mají stopu, kdo je v tom lepší a všechny ty potřebné věci, které by mi nikdo jen tak neřekl.“
Bylo těžké takovou hvězdu přemluvit, aby vám pomáhala?
„Nebylo. Oba se dobře známe, neboť vloni jsem u něj měl jezdit v týmu. Sice to nedopadlo, ale jsme dobří kamarádi a známe se od chvíle, co jezdím ve Španělsku. Jsem rád, že když jsme ho oslovili, naši nabídku vzal.“
Váš týmový kolega a krajan Jakub Kornfeil má jako osobního trenéra Gábora Talmácsiho, což byl svého času Faubelův velký rival, že?
„To je pravda, ale teď už jsou kamarádi. Dřív byli rivalové, nicméně teď se spolu normálně baví. Není to tak, že by mezi sebou měli špatné vztahy. A i náš tým má radost, že máme po boku někoho, kdo nám fakt pomůže, a že jde o bývalé dobré jezdce, kteří o tom něco vědí.“
| 1. | Lorenzo Dalla Porta (It./Honda) | 125 bodů |
| 2. | Aron Canet (Šp./KTM) | 123 bodů |
| 3. | Niccoló Antonelli (It./Honda) | 87 bodů |
| 4. | Marcos Ramirez (Šp./Honda) | 78 bodů |
| 5. | Tony Arbolino (It./Honda) | 77 bodů |
| 9. | Jakub Kornfeil | 52 bodů |
| 25. | Filip Salač | 6 bodů |
Hecujete se alespoň s Jakubem Kornfeilem?
„Jak se to vezme. Jsme kamarádi, ale také soupeři. Je jasné, že se navzájem hecujeme. Ne nadarmo se říká, že týmového kolegu chcete vždy porazit jako prvního, neboť je právě on ten největší rival. Ale jinak máme vztahy v pohodě.“
Co se Faubela týče, v čem je podle vás jeho nejcennější stránka?
„Má v paddocku hodně kontaktů a zná se s řadou lidí. Navíc je to vicemistr světa, takže na motorce umí a vždycky mi poradí stopu. Na všech tratích, kde závodíme, jezdil i on. Takže mi poví, co kde dělat, aby to bylo co nejlepší. A také se mi líbí, že když je něco špatně, řekne mi to. Není to ten typ, který mě bude jen chválit. Vždycky řekne, co ještě zlepšit. Tohle mám na něm taky rád.“
A co rodiče, jako vaši největší fandové? Také vám občas poradí?
„Ano, fandí mi a snaží se mi radit. Na druhou stranu vím, že na tomhle levelu už mi jejich rady moc nepomůžou. Něco jiného to bylo ještě před pár lety na minibiku, ale teď už je to jiné.“
Jak trénujete během sezony fyzičku, abyste tu celoroční zátěž ustál?
„Zase trénuju na motorkách. Mám šestistovku Triumpha Daytonu a taky Husqvarnu motarda. Obě mi hodně dají, protože jsou to jiné motorky. Triumph je těžší a má větší výkon, takže se na něm naučím pracovat s váhou a s moto trojkou si pak mohu více hrát. A motarda beru jako trénink na ruce, protože nemá tlumič řízení a je dost těžké ho v rychlosti udržet. Je to dobré jak na fyzičku, tak na techniku a různé drifty.“
Provozujete i jiné sporty?
„Ano, chodím běhat, plavat nebo se připravuju i na horolezecké stěně. Mám to vše předem naplánované podle harmonogramu. Rozhodně to není tak, že bych se v jednu hodinu rozhodl a šel.“
Vloni vás při debutu v Brně trápily technické potíže, s čím byste byl teď v GP ČR spokojen?
„Chtěl bych být do pětky. Vím, že to bude hodně těžké, i desítka by byla super výsledek a dosud nejlepší výkon v sezoně. Dám do toho vše a budu se na to hodně soustředit.“
Trať v Brně vám sedí?
„Líbí se mi. Jsou tam rychlé zatáčky a esíčka, to je moje. Je zajímavá, jak je to do kopce, z kopce… Chybí mi tam sice tvrdší brzdy, ale je to jen o dobré stopě. Brno je navíc hodně široké a jde o to využít co nejlépe celou trať a mít rychlost v zatáčkách.“
Vše o Velké ceně Brna 2019 čtěte zde »
Témata:
motorismus, motogp, Brno, sport, Moto3, Filip Salač, Velká cena České republiky, Sport na Heureka.cz
Související články
