Před rokem tu sahal po vítězství. Dělilo ho od něj pouhé jedno kolo! I tak ale třetím místem vyvolal euforii, kterou bude chtít letos zopakovat. „Věřím si na to. Porvu se i za cenu pádu,“ slibuje před víkendovou GP České republiky Jakub Kornfeil. Dál sní o přesunu do vyšší kategorie Moto2. A pomoci mu má nejen další bedna v Brně, ale i bývalý sok Lukáše Peška, Gábor Talmácsi.
Prožívá sezonu s postupným progresem. Ze začátku se trápil. Na nejlepší nestačil, po pádu si i zlomil klíční kost. Jenže před měsícem bral v GP Nizozemska třetí místo a jeho jistota i rychlost se vrátila. „Zvedli jsme se ze sraček a spadlo to z nás. Ještě nedávno jsme byli čtrnáctí a teď už jsme devátí. Je za námi kus práce,“ ví Jakub Kornfeil. Teď chce svůj vzlet potvrdit doma – v GP Česka.
Nepřipomíná vám to tak trochu i minulý rok, kdy vaše forma postupně stoupala, a v Brně jste nakonec zazářil třetím místem?
„Je to možné. A platí, že rovněž letos se budu snažit jet v Brně na bednu. Chci se dostat i za cenu pádu dopředu a zůstat tam s těmi frajery co nejdéle. Důležitý bude hlavně výběr pneumatik a roli rovněž sehraje teplota. Vloni jsme navíc trefili geniálně nastavenou převodovku, díky níž jsme jeli naprosto neskutečně. I tento rok to máme nachystané, budeme měnit jen malé detaily dle tréninků. Už se na to těším.“
Takže je podle vás zopakování stupňů vítězů z minulé sezony reálné?
„Určitě. Ta loňská zkušenost je vůbec na psychiku nejlepší. I teď když jsem se vrátil z dovolené, každý den před spaním jsem se díval na povedené závody v Jerezu nebo Assenu. Snažím se v nich najít chyby, ale zároveň mi to i pomáhá, když víte, že můžete být mezi nejlepšími na světě.“
Pokud by to vyšlo, byl byste vůbec prvním Čechem, který by v Brně stanul na bedně dvakrát.
„Doufám v to. Ale také věřím, že kdyby se to teď třeba nepovedlo, tak se to podaří v dalších letech. Narážím na to, aby ta Velká cena v Brně pokračovala dál (její budoucnost v dalších letech je opět kvůli poplatkům nejasná – pozn. red.). Za nás jsme ale připravení a už jen doladíme poslední věci.“
Vše o Velké ceně Brna 2019: vstupenky, program, doprava i parkování »
Letos jste byl dokonce i blízko premiérovému vítězství, ale v Nizozemsku vás o něj připravila penalizace za zkrácení tratě. Jak tohle zpětně mrzí?
„Je to tak, ale stejně tak vím, že na to máme dál. Máme na to mechaniky, techniku, mám na to i já osobně. Nicméně jde o to, že když se v těch posledních kolech sjedeme do velkého vlaku, tak tam už na to mají vyhrát všichni a rozhoduje být ve správný moment na správném místě.“
Nebo nebýt právě trestán jako v Assenu, že? Vůbec se zdá, že vás letos komisaři moc nešetří.
„No, vidím to podobně. A je pravda, že se spousta lidí už ptá, jak je možné, že Kornfeil tu penaltu dostane a ostatní frajeři, co to tam pouští dvakrát, třikrát rovně, ne. Třeba Arbolino, který ten závod vyhrál, to esíčko projel snad třikrát rovně. Sám jsem se na to díval ze záznamu a bylo tam hodně kluků jako Fenati, Arbolino, Foggia a nikdo z nich penalizaci nedostal. Je to celé zvláštní. Navíc to na mě vytáhli až po deseti kolech, normálně to mají dát do tří kol. A co víc, také mají dát nejdřív varování a pak long lap (forma penalizace – zajet delší část okruhu). Asi ale viděli, jak jsem rozjetý, že si kluci se mnou nevědí rady. A jak jsem jim začal ujíždět, tak to řízli.“
Řešili jste to pak i s týmem. Že byste podali protest? Alespoň pro zjednání respektu pro příště?
„To mě trochu na mém týmu naštvalo, že nedělali nic. Určitě to museli vidět, ale nestáli za mnou, jak by měli. Já jsem to neviděl, byl jsem v tu chvíli na motorce, staral jsem se o svůj závod a tyhle věci jsem viděl až ze záznamu později. Tým však u té obrazovky stál, ale nezatáhl to. Pak jsme to i do večera řešili. Byli jsme na týmové večeři, měl jsem s nimi pohovory, a pak jsem měl telefonát v angličtině, kde jsem říkal, že jsem na tým naštvaný, že měl zasáhnout. A oni to slyšeli. Byl u toho i majitel, který to poslouchal a pak se mi omlouval, že to byla chyba. Že to měli udělat.“
Na druhou stranu, už je to teď pryč. Co je ale do budoucna platné, že jste angažoval jako pomocníka bývalého závodníka a soupeře Lukáše Peška, Maďara Gábora Talmácsiho. Jak jste s ním zatím spokojený?
„On se mnou jel zatím jen tři závody, takže to ještě nedovedu vyhodnotit. Jestli je přínos nebo ne, to ukáže čas, nicméně se snažíme pracovat hlavně mimo trať. Zprvu jsme si mysleli, že bude klíčové, když bude na trati, ale asi to tak prospěšné není a lidé v týmu to vnímají tak, že mám pak spíš ještě víc zamotanou hlavu a nedokážu se soustředit na své věci. Zatím je to ještě v plenkách a musíme se v tom naučit chodit, ale vím, že mi může hodně pomoct. Je to sice drahá spolupráce, ale věřím, že se vyplatí. Gábor je hodně zaneprázdněný člověk a je i dost bohatý, takže nemá zapotřebí plýtvat časem s nějakým Kornfeilem. Přeci jen ale ve mně vidí nějaký talent, takže jsem rád, že na to kývl.“
V čem konkrétně vám tedy pomáhá?
„V jeho portfoliu je manažerská i terénní práce. Má asi sedm aktivit, ale rozumí všem stránkám. Ať jsou to manažerské věci, technické, mechanické, nebo i věci z pohledu jezdce… Je to zkušený člověk a tím, že vším prošel, může do věcí kecat, protože jim rozumí. A to se mi na něm líbí. Jsem rád za to, kolik mi předává informací a cítím, že mi chce hodně pomoct. I já sám teď už nad závody přemýšlím jinak. Občas se vám zdají některé věci neřešitelné, máte různé bloky a tak, ale přitom stačí třeba jedna věta, abyste si určitou situaci uvědomili a hned na ni koukali jinak.“
A když jste říkal, že je to drahá spolupráce, dal vám alespoň slevu?
„Myslím, že asi dal. Ale raději bych moc nerozváděl, kolik mě to stálo. Nebylo to samozřejmě z finančního pohledu lehké, ale beru to jako investici do sebe a věřím, že se mi to vrátí. Tady to funguje tak, že musíte nejdříve investovat a pak z toho teprve může něco být. Takže ano, může to dopadnout, nemusí, ale nemám co ztratit. Jsem rozhodnutý udělat pro svůj úspěch vše.“
Má třeba i nějaké narážky nebo vzpomínky na Peška, s nímž sám dřív bojoval?
„Jasně. Gábor velice rád vytahuje záběry z Brna a dalších závodů, kdy oba jeli proti sobě, četli jsme třeba jeho mentalitu nebo mentalitu jiných závodníků… Největší sranda ovšem je, že můj týmový kolega Filip Salač si také dotáhl svého pomocníka – a to Hectora Faubela, který byl tehdy na trati Gáborův největší nepřítel. Byli to sice týmoví kolegové, ale oba byli extrémně rychlí a rvali se mezi sebou o titul mistra světa. O to je zase zajímavější, že teď oba pomáhají zase někomu jinému. Ale dívají se na to skvěle, berou to sportovně a baví se i mezi sebou.“
Jak moc je tedy vaše spolupráce s Talmácsim investicí i do vašeho cíle posledních let, a sice se přesunout po jedenácti letech v Moto3 i do vyšší kubatury Moto2?
„No, momentálně je situace taková, že je tam strašný přetlak a místa tam fakt nejsou. Jestli se tam tedy po této sezoně dostanu, tak to bude ne zázrak, ale obrovský úspěch. To ale ukáže čas.“
Čili?
„Těch týmů, kde je ještě místo, byste našel už jen na prstech jedné ruky. Je pravda, že manažeři se dívají po řadě jezdců a co vím, tak i po mně, neboť se jim líbí, že už jsem zde spoustu let, mám zkušenosti, sponzora a jsem teď i rychlý. Myslím, že bude ale záležet i na dalších dvou třech závodech a pak může být rozhodnuto.“
Takže i potenciální úspěch v Brně by měl svou další velkou platnost.
„Ano, cítím zájem, ale žádný kontrakt na stole zatím neleží. Konkrétní to bude asi až po Brně.“
